Vlastníci

Mix komedie a dramatu nemusí vždy dopadnout dobře. To není případ vlastníků. Konverzační drama s komickými prvky v uzavřeném prostoru mě baví. Ocenila jsem vykreslení postav, které jsou prakticky všechny hlavní. Protiva je dostatečně protivný, pedantka dostatečně pedantská, urýpanec rýpá o sto šest ... Zacíleno jsem měla hlavně na Terezu Voříškovou, kterou jsem si vybrala do herecké odysey. Ve třiceti letech má za sebou pestrou skladbu rolí, přes naivní holky, studentky a princezny až po maminku (Po strništi bos). Ve Vlastnicích je velmi výraznou bojovníci za lepší zítřky s přesahem do hysterie. Přirozená a přesvědčivá. (25.01.2021)

"Vlastníci jsou debutem zkušeného tvůrce, divadelní hrou podanou velmi filmovými prostředky, burácející komedií se strukturou klasické tragédie a s drtivou katarzí. Z těchhle (téměř) oxymóronů vyrůstá snímek Jiřího Havelky, pevně spojeného s divadelním uskupením Vosto5, jako monolit – děsivě trefný kolektivní portrét lidí vzpírajících se nutnosti dojít ke vzájemné shodě." Tentokrát máme všichni štěstí. Já vás - kdo jste to snad ještě neviděli - můžu poslat na Vlastníky, aniž bych to provázela hutným, překombinovaným textem, který jsem nemusela půlku noci potit a vy půl dne luštit - hodila jsem ho rozepsaný do koše. Vojtěch Rynda totiž napsal klidnou, soustředěnou recenzi, kterou bych téměř slovo od slova byla chtěla napsat já - jenže já bych se to samé pokusila říct na polovině formátu a v každé větě všechno najednou, kdežto on je ke čtenářům galantní a dal si tu práci, že všechny důležité postřehy poskládal a rozvinul v po sobě jdoucích čtivých a spolehlivě výmluvných odstavcích. Odemykám tu na své náklady v odkazu níže placený článek z Deníku N, celou Ryndovu recenzi, a Vy čtěte, šiřte - a kdo jste nebyli, jděte se na to modelové drama předvádějící v akci tristní konsensuální potenciál jedné namátkové české občanské buňky, z jakých se dnes bohužel většinově stále ještě skládá naše společenská základna, podívat. *~ https://denikn.cz/241647/filmova-prvotina-jiriho-havelky-vlastnici-je-panoptikem-v-akvariu-kde-dochazi-vzduch/?cst=c23fde70d8ffb6ee25a87af65ba7908b88452e8b (04.12.2019)

Film vynikající. Tereza Voříšková s Vojtěchem Kotkem v životních rolích, interakce Pavly Tomicové, Andreje Poláka a Jiřího Lábuse je zjevně postavená na improvizaci a dodává celému filmu životnost. Kameraman Martin Žiaran dokonale využívá stísněný prostor, prostřihy z jednací místnosti na jednotlivá problémová místa domu ještě více znásobují depresivní atmosféru. Původní hru Jiřího Havelky neznám, ale jako režisér a filmový scénárista má obrovský potenciál. Natočil skutečný horor, u kterého vám opravdu nebude dobře. (02.01.2021)

„Pardon, jenom vteřinku, já se omlouvám, ale kdo tady ještě má klíče od našeho bytu?“ Jediný český film za poslední rok, u kterého jsem tušil, že mě nezklame, což potvrdil. A Havelka u svého celovečerního debutu zaválel. Scénář, vedení herců, smysl pro správné časování, samotná zábavnost frků…vše funguje a dohromady tvoří brilantní konverzačku, u které jsem se smál hodně a často. Jistě, krom vypointovaných dialogů na tom mají lví podíl herci. Namátkou Lábusovo buranské, cynické hovado, všetečná drbna Havlové, Melíšková jakožto osina v zadku dbající na právní náležitosti, Tomicová, které nejsou cizí křesťansko-židovské hodnoty, fakt strašný zabiják Malého se službami svých firem (repetitivní, přesto fungující, vč. zpomalené scény), Novotného primitivní vyžírka…a samozřejmě Trojanův jediný, ale o to vtipnější hlod. Vše je čím dál víc vyhrocené, mrazivé a na hraně, nicméně jediná vyložená kaňka na celém filmu je ta (až zbytečně moc naivní) věc s podpisy. Jinak obrovská spokojenost a slabších 5* navrch. (05.04.2020)

Psychicky vyčerpávající schůze SVJ ve své názorné hořkosti předvede, že když jde o majetek, smějící se bestie ožívají. Osobně preferuji posílat na podobné mítinky svého consigliere.. Mohlo to být chytřejší, ale taky desetkrát hloupější. Zrcadlo zaplněné křivými hubami, kterému ubírá na lesku někdy až přílišné karikování a absence smyslu pro míru (Malého firmičky), ale to jsou jen malé mouchy na jeho povrchu, přes které se stále hravě poznáme. Havelka si zaslouží pochvalu jak za zvolenou cestu k obnažení rysů naší malosti, tak za poměrně úspěšně zvládnutou práci ve střižně, protože u takové prostorově i personálně sevřené konverzačky je nesmírně důležitý „timing“ komična. P.S.: Ladislav Trojan asi neměl v kariéře lehčí role, ale když na chvíli verbálně ožil, stálo to za to.. (02.04.2020)