M.A.S.H.

„Myslíš že by bylo podezřelé, kdyby ho ve sprše přejel džíp? - Můžu vždycky říct, že nám pod něj skočil!” Téměř nekonečná estráda těch nejvypečenějších vtípků s těmi nejsympatičtějšími postavami. Dokonalá válečná satira, která chytře kombinuje ty nejpravdivější fakty s těmi nejšílenějšími eskapádami a vždy to vychází na jedničku. Ať už otevřeně nebo metaforicky se vždy snaží odsuzovat lidské předsudky vůči rasismu, homofobii či genderovou diskriminaci. M*A*S*H se zkrátka liší od svých žánrových bratříčků téměř ve všem a právě proto neztrácí svůj jedinečný šarm ani po čtyřech dekádách. Právoplatný král komediálního žánru. (15.03.2008)

Seriál, který si udržel vysokou kvalitu po celou dobru vysílání. Dokonce bych řekla, že první díly byly slabší, rozjezdové, ale už to byla divoká jízda. Zaujalo mě, že nešlo jen o povrchní zábavu, ale mapoval se pokrok medicíny v bojových podmínkách, vztahové pasáže byly podávané bez zbytečného přehrávání nebo přikrašlování a některé scény zůstávají stále v paměti. I když nemám potřebu vidět znovu, myslím si, že jde o zdařilý seriál, na který se dá i dnes dívat. (14.11.2020)

Jeden z nejlepších seriálů, který má však poněkud sestupnou tendenci. Od počáteční dokonalé a opravdu trochu ulítlé zábavy se seriál postupně dostává do většího a většího humanistického moralizování. Částečně to souvisí i s postupným odchodem klíčových postav. Ty nové je nedokázaly nahradit ani charizmatem, ani poskytnout podklad pro podobně humorné situace. Ale zábava to je až do konce. (13.06.2005)

Každý seriál pro mě stojí a padá s postavami. Když mi postavy mají co nabídnout, dříve či později se zakoukám i do seriálu, který mě ze začátku nebavil. A já se dost snažil do Mashe zakoukat. Protože v podstatě vždycky ho některá z našich stanic vysílá. Ale nezadařilo se. Nedokážu s potěšením sledovat seriál, ve kterém skoro všechny postavy upřímně nesnáším, a kde mě z jejich "vtípků" více než cokoli jiného mrazí v zádech (a nemyslím tím nic pozivitního). Poselství seriálu chápu, a taky mu ho neberu, ale za mě opravdu ne. (20.05.2007)

Začalo to roku 1970 u Roberta Altmana, jehož překvapivě úspěšný snímek získává Zlatou palmu v Cannes a Oskara za scénář. A ani netušil, jakou přízeň diváků si o dva roky mladší seriál získá. Korejská válka pohledem několika chirurgů přináší především lidský přístup několika jedinců, s obyčejnými starostmi, kousavým cynismem a neustálou nadějí přibližující je ke svým blízkým, doma v Americe. Tvůrci každou epizodu zasypali nespočtem gagů, hřejivým, černým humorem a realitou každodenního strachu ze smrti. A i dnes je radostí sledovat noblesního Alana Aldu (stále aktivně hrající – např. nominace na Oskara za Letce Martina Scorseseho) v hlavní roli. (08.01.2006)