Priatelia

"Byl jsem v koupelně a zrcadla jsou po obou stranách. Když tam stojíš, čurají s tebou zástupy." Dávno pryč jsou doby, kdy jsem každodenně usedal do červené sedačky, požádal Rachel o kafe, pokecal s Rossem o dinosaurech, nechal si od Monicy vynadat za nedbale pověšený ručník, požádal Joeyho o pár sexuálních rad, přežil Phoebin skřehotavý pokus o zpěv a duševně splynul s mistrem trapného vtipu Chandlerem. Avšak ani při diagnóze Alzheimerovy choroby doprovázené jackpotem ve formě amnézie nezapomenu, jak mi s touto partou bylo dobře. (11.10.2011)

S tímhle seriálem jsem se nikdy nedokázal ztotožnit, navíc mě ani jeden z charakterů nedokázal nijak zaujmout. Opravdu mi zatím nikdo nevysvětlil, čím se tenhle seriál liší od klasické americké sitcomově šroubované zábavy. Ale jeho jistou kvalitu mu tím ubírat nechci. Oceňuji výdrž, s jakou se scénáristům podařilo udržet laťku na stabilní úrovni, ale své sitcomové favority mám malinko jinde. (08.10.2005)

Co říci, když už zde bylo vše řečeno? Seriál Přátelé se mi dlouho vyhýbal a já po něm ani neprahnul. Ovšem někdy kolem roku 2000 se to změnilo a já je začal sledovat. A zamiloval jsem si je. Nevím, jestli už jsem viděl všechny díly nebo mi dosud nějaký uniká, ale kdykoli jsou reprízováni, tak si je vždy pustím. Je to prostě super seriál, jedinečný, originální, vtipný. Já ho miluji a milovat ho budu do konce života. Vždy rád uvidím super hloupého Joeyho, který to umí s holkama, super bezbranmnou Phoebe, která neumí moc dobře zpívat, super ostatními přáteli vcelku ignorovaného Chandlera, kteří ani nevědí, jaké je jeho zaměstnání, super kuchařku Moniku, u níž má kterýkoliv z pěti přátel dveře otevřeny, super paleontologa Rosse, který má trable v lásce a samozřejmě super Rachel, po jejíž představitelce jsem pojmenoval svou fenku jezevčíka. A to se ani nezmiňuji o super hostovačkách známých herců, jako jsou Bruce Willis, Freddie Prinze Jr., Danny DeVito a mnoho dalších. Prostě super nezapomenutelný seriál, jemuž se nedá nic vytknout... (10.08.2007)

Přátelé se stali za těch 10 sérií i mými přáteli a setkání s nimi u obrazovky počítače či televize mě dokázalo dostat do dobré nálady. Smekám před herci a tvůrci seriálu, kteří dokázali přes 200 dílů udržet vysoký standard vtipu (kromě trochu slabší poslední série) a přitom mně nezevšedněli. Po zhlédnutí posledního dílu jsem byl upřímně dojatý a smutný, že už jejich příběh nebude pokračovat. Ale vím, že do budoucna se k nim budu rád vracet. Dlouho jsem přemýšlel, kterého ze šestice přátel mám nejraději (samozřejmě všechny), ale nejvíc asi Rosse. (19.02.2008)

Komedie na tři doby. Jedna hvězda za Rosův humor, druhá za pomyslný New York a třetí za občasnou účast oblíbených hereckých hvězd. Ostatní, těch pět tisíc minut scének o přátelství, vzájemných radách, rozchodech a svatbách, jakoby ani nestálo za řeč. Nechci být nějaký kritik jdoucí proti proudu, ale mě se to opravdu zas tolik nelíbilo... A nechci zdržovat výčetem nejlepších scének, ale pro ty, co rádi čtou: Ross a kožené kalhoty, Ross předstírá sledování televize, Ross splyne se zemí s příchodem Bruce Willise a Jennifer Aniston. Ross neví o Chandlerovi a své sestře. Ross stěhuje gauč. Ross dělá vánočního pásovce. Ross se napije mateřského mléka. Ross přednáší na univerzitě a další a další a další... (08.07.2011)