The Party and the Guests
A Report on the Party and Guests
Réžia:
Jan NěmecKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Karel MarešHrajú:
Helena Pejšková, Jana Prachařová, Zdena Salivarová-Škvorecká, Pavel Bošek, Karel Mareš, Evald Schorm, Jan Klusák, Jiří Němec, Ivan Vyskočil, Dana Němcová (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Film, ve kterém tehdejší prezident Novotný našel urážku svého majestátu, má neobyčejnou formu jakoby autentického záznamu jedné společenské události. Skupina sedmi lidí je pozvaná na oslavu, usřádanou blíže neurčenou významnou osobou. Cestou lesem je přepadne "fízlovské" komando, kterému velí směšná figurka drze infantilního a zákeřného Rudolfa. Přítomní překvapivě přijímají ponižující pozici a později se servilní zdvořilostí přijímají oznámení, že to všechno byl jen žert. Hostitel, který je s Rudolfem těsně spojený, zahájí slavnost v "zámeckém stylu" na břehu jezera, náladu mu však pokazí "útěk jednoho z hostí". Hostitel to chápe jako osobní urážku. Všichni hosté se spolu s loveckým psem vydávají za utečencem, jenž porušil společenská pravidla, a tím i strukturu vzájemné kolaborace, viny a lhostejnosti. S postavami (pokrytecký snaživec jako jejich pozdější samozvaný mluvčí, unavená hospodyňka, soustředěná na povrch věcí, její zaťatý manžel, který se později útěkem distancuje, dvojice svrchovaně prázdných veselých děvčat...) seznamuje diváky úvodní scéna pikniku na louce - "hosté" se chovají bez vzájemných vazeb, každý hovoří a prožívá vlastní monolog a vnímá jen sebe. Účastníci slavnosti dostanou role jak z morálněspolečenského pamfletu: "vladař", "aktivista", "racionalista", "přitakávač", "demokrat", "jediný, který nesouhlasí". Vladař hovoří tónem, v němž se žoviálnost Velkého dobrodince mísí s panovačností obávané autority. Film vyniká prostotou stylu a poetiky, kafkovskou absurdností, abstrakcí a generalizací (Němcova tvorba je osobitou syntézou třech sugescí - surrealismu, Kafky a Dostojevského). Z jednotlivých motivů jsou podstatné především dva: pomyslně ohraničené území, z něhož se nedá vystoupit, aby se nepřekročila "čára" a hromadné přemisťování hostí u stolů po zjištění, že nikdo nesedí na "svém" místě.
Slavné tragikomické podobenství Jana Němce, výrazově minimalistické a obsazené několika postavami, pojednává o různě maskovaných mocenských mechanismech, často demagogických a lákavých, ať již se žoviálním úsměškem ponižují lidskou důstojnost nebo ničí každého, kdo se odmítne přizpůsobit. Ještě zajímavější jsou však postřehy o chování lidí vystavených zátěžové situaci, třeba o tom, že na odiv vystavované protesty bývají pouhou pózou. Výsledné zjištění je překvapivé: pokud nesouhlasíme, je zbytečné cokoli říkat. Stačí se zdvihnout a odejít.
(oficiálny text distribútora)
Videá (3)
Recenzie (156)
Němcovým současným filmům nerozumím a sotva bych si nějaký pustil dvakrát. Ale tahle alegorická hříčka o podivné slavnosti a ještě zvláštnějších hostech je jedním z vrcholů české nové vlny. Je tu napětí, humor, nejistota, uvolnění, vše střídáno s neuvěřitelnou lehkostí a dávkováno s lékárnickou přesností. Osobnost výtvarnice Ester Krumbachové v pozadí se nezapře. ()
Druhý film Jana Němce se znelíbil prezidentu Novotnému natolik, že byl obratem zakázán. A není se čemu divit, podobnosti s o chvíli mladším Hoří, má panenko jsou nepřehlédnutelné. Sedmero obyčejných lidí se po pikniku v lese ocitne na opulentní hostině tajemného boháče, rychle se však začne ukazovat, že účast na téhle veselici vyjde všechny hodně draho. Hra s vyprázdněnými dialogy je dodnes zábavná, stejně jako hádání, které nevinné dialogy ve skutečnosti odkazují ke zrůdnostem komunistického režimu z jeho první dekády vlády. Občas je vyprávění příliš abstraktní, jindy zase moc doslovné, pro příznivce syrového pozorování národního naturelu ve Formanově či Papouškově duchu je však Němcova stylisticky umírněná druhotina tím pravým. ()
Přestože ve filmu hraje velké množství postav, tak se celý odehrává na jednom místě. Jde o film krátký, takže kdyby byl delší, tak bychom se o jednotlivých postavách dověděli více. Doba ukázala, že tyhle filmy jsou jen úsměvným viděním lidské společnosti. Ale svého času to mohlo někoho popudit. Ve filmu je několik hezkých replik, ale to je tak vše. Inu každá doba má experimenty, a tenhle film patří k době, kdy se experimentovalo třikrát víc než je běžné. ()
I když se může člověk snažit sebevíc, aby se jen bavil povedenou letní taškařicí, nedokáže se ubránit nepříjemným pocitům a sklouzávat myšlenkami k druhé stránce filmu. Tam pak objevuje stále další skryté významy a vyrůstá před ním obraz, na nějž už naštěstí může jen vzpomínat. O tomto filmu jsem předtím nikdy neslyšel a jsem rád, že má celkem dost hodnocení, protože se jedná o opravdu vynikajíci záležitost. ()
Další z nezapomenutelných roliček mého favorita Jana Klusáka, tentokrát dokonce docela velká. Film jako celek má velkou sílu, jako experimentální alegorie je až neuvěřitelně dotažený a v důsledku působivý. Nevídané střídání napětí, nejistoty, uvolnění, smíchu a znovu napětí a ještě tíživější nejistoty dělá z tohohle filmu extrémně silný zážitek. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (12)
- Díky igelitovému zastřešení scény bylo zamezeno nežádoucímu difuznímu světlu a mohlo se tak natáčet skoro celý den. (hippyman)
- Josef Škvorecký si ve filmu zahrál se svou ženou Zdenou. (Duoscop)
Reklama