O slavnosti a hostech

Jan Němec inak, a znova úžasne. Kamerové nuansy z Diamantov noci, nárazy statiky a roztrasenej dynamiky, snov a skutočnosti vystriedala jednoliata absurdita v decentných nájazdoch kamery, kľudnejších a vyrovnanejších záberoch, pripomínajúcich triezvu formu Luisa Buñuela. O slavnosti a hostech sa koncentruje výraznejšie na obsah než na formu a podoba s Buñuelom neostáva len na povrchu. Motív zvláštne prebiehajúcej hostiny, slúžiacej ako ironické, politicko-spoločenské podobenstvo nemôže nepripomenúť snímky Anjel skazy a Viridiana. Postavy vedú absurdné monológy, neschopné sa na seba súvisle napojiť, dovolené je robiť čokoľvek za predpokladu, že sa to zhoduje so želaniami a predstavami hostiteľa, alebo ak to neodporuje väčšine. Jediným prehreškom je odlíšiť sa, nehrať spoločnú, masovú hru, byť individuálnym. ........... Jan Němec a spol. nemajú so svojou víziou a jej spracovaním problém predbehnúť väčšinu svojich novovlnových súputníkov. Poetika autorových filmov hrá prím v jedinečnosti aj medzi postavami ako sú Cytilová, Jireš, Juráček, Vláčil, zo Slovákov zas Jakubisko alebo Uher. ...... Jan Němec mi v niečom pripomína delo predčasne zosnulého Ela Havettu. Obaja totižto dokázali v minimálnom počte snímok (Elo - Slávnosť v Botanickej záhrade, Ľalie poľné, Němec - Diamanty na dne, O slavnosti a hostech) vytvoriť vskutku unikátny, veľmi koncentrovaný a maximálne výpovedný rukopis, bez zaváhaní prerastajúci scénu, z ktorej vzišiel, prezentujúci v kocke vrcholnú formu československej kinematografie. (22.03.2016)

Chvíli jsem byl naprosto ztracen v ději (podobenství hold není žánrem pro mě), ale nakonec jsem vše nejspíš pochopil a tak tu můžu naplno ocenit genialitu tohoto. Krom důkazu, že Jan Němec umí/uměl natočit fakt dobrý film, taky tady nemám moc co vytknout. Možná místy zmatený střih, ale čert ho vem, zbytek je geniální. Dost se u toho musí myslet, aby v tom člověk vše viděl (a věřím, že v první polovině mi toho dost uteklo). Pka je tu ještě kupa divných dialogů, které ale občas taky mají své kouzlo. A hlavně oceňuji ty detaily v tom schované, ty aby člověk objevil, musí sakra dávat pozor (Tak už to nebudeme řešit, nebudeme si kazit slavnost...) a přesto to není prázdný blábol. 5* (15.06.2018)

Absurdní alegorie, bohužel podpořená absurditou některých nehereckých projevů a obyčejnější režií. V tomto žánru stojí Juráčkův Případ pro začínajícího kata daleko výše. Zobrazení tehdejší doby slavností je to ale povedené (ve svém oboru absurdity ovšem méně aspirující na mrazivou hloubku sdělení) a každopádně tu najdeme styčné body např. s Franzem Kafkou nebo s pozdějším filmovým Rozmarným létem, což dokumentuje, jak pestrých komunikačních prostředků Nová vlna používala. S nadčasovou platností zobrazená lidská průměrnost v časech plíživé zvůle s dvojí tváří, životní role Klusáka. "- Zatím nic neřikej, pak si můžem stěžovat všichni." ... "- Přes zeď se u nás nesmí a vod dveří jsme ztratili klíč." 3-4* (21.02.2013)

Prostřeno pro cinefily. "Seznam hostí, hostiteli." K tabuli hodovní, filantropové intelektu. Řeči, řeči, řeči umělecké skutečnosti, stranou šablon jisté pohádkovosti. Budiž to skrytý dialog učenlivosti, jakožto součást menu obletované to slavnosti. Grotesknost snobů chápavosti, zajatci intelektuálské sešlosti. Jazyk v prameni jinotajném ctí hloubavost bezbřehosti. Nenechte se rušit, hosti! Divák jako hlavní host se nepostí, k hodnocení je tu dosti. (08.03.2015)

Nebudu tvrdit, že jsem v tom viděl nějaká zásadní poselství. Vytrvale jsem se nudil. Možná ten závěr, kdy se všici vypraví stíhat chlapíka, kterýho slavnost nebavila, má nějaký smysl ohledně svobody člověka. Jsem a budu zastáncem toho, že film se má točit pro diváka. Jestliže režisér neunese tíhu svého génia a točí jen pro sebe, klidně, já u toho ale být nemusím. 55% P.S. Zajímalo by mne, jak by byl film hodnocen nemít nálepku "jeden z nejlepších filmů československé nové vlny".... (27.10.2014)