O slavnosti a hostech

Zářný příklad toho, proč si s podobenstvími moc netykám. Ne snad že by neměla co říct, ale dělají to tak natvrdle, že je mi až stydno. Za ono více než půlstoletí se sice politické klima změnilo, ale divák, který tuší, do čeho jde, si snadno domyslí všechny slavnosti, nálady, čáry, štvanice či zhášení. Právě kvůli této neutuchající hutné polopatické křeči se nedokážu pořádně pousmát či se naopak zděsit při obdivuhodném Klusákově pitvoření. Nutno ovšem jedním dechem dodat, že právě on je sám voják v poli a zejména výletníci, ať už záměrně či nikoli, jsou svým ochotnickým předříkáváním jednoduše otřesní. S Janem Němcem se tak tímto definitivně a s radostí loučím. (10.09.2017)

Můj podivný pocit z filmu dokonale vystihují přímo některé hlášky filmu, např. ,,Jsem z toho úplně vykolejenej." nebo ,,Takového něco jsem v životě neviděl. A u mužského už vůbec." Takže asi tak. Koukal jsem na to a nevěřil vlastním očím, chvílemi nadšen, chvílemi jsem se trochu nudil. Experimentální film, při kterém místy zůstává člověku rozum stát. Ovšem jako kritika společnosti prostřednictvím takového absurdního dramatu to rozhodně špatné není a v něčem to zapadá i do marasmu současné doby. Hodnotou navíc je pozoruhodné neherecké obsazení, kde se v hlavních rolích prezentují osobnosti z různého českého uměleckého světa a to spisovatelé a publicisti Ivan Vyskočil /starší/, Pavel Bošek, Zdena Škvorecká, hudební skladatelé Jan Klusák a Karel Mareš, loutko-herečka Jana Prachařová, režisér Evald Schorm, slavný fotograf Miloň Novotný a z mimo-uměleckého světa filozof Jiří Němec a psycholožka, pozdější disidentka Dana Němcová. Vyšší divácky level hodný pro náročné filmové percipienty, ale jinak pro mě trochu zbytečný a zbytečně přeceňovaný film, kterému moc nerozumím. (04.06.2017)

Kafkovsky absurdní alegorie vznikla podle povídky Ester Krumbachové, která se na filmu podílela jako spoluautor scénáře a samozřejmě jako výtvarník kostýmů. Skupinka přátel na pikniku je kolem procházejícím davem hostů nedaleké slavnosti nesmlouvavě vtlačena na oslavu. I po omluvě hostitele však nevyslovený nátlak stále visí nad slavnostní tabulí a po urážlivém odchodu jednoho z hostů jsou ostatní vyzváni k honitbě. Nepřehlédnutelné je (ne)herectví hudebního skladatele Jana Klusáka v jeho osobité stylizaci nejapně vlezlého šprýmaře. (01.11.2005)

Tato černá groteska-v podobě jakési ho podobenství plná různých absurdit a ironickým narážek a jízlivostí která má ovšem i myšlenku, ó ano určitě má stále co říct jak v dnešní tak i v tehdejší době měla, pro mě však opět podobně jako před týdnem s Intimním osvětlením tak trochu mírné zklamání. Tedy do takové té třicáté minuty, poté se snímek tak trochu rozjede a začne to být i zajímavé, samotné dlouhé seznamování všech těch ne-herců a jejich dlouhé nezáživné monology (koukal jsem jak blázen), později výslech v podobě jaké-si šikany v čele s agresivním a následně až komicky podlézavým Rudolfem (Jan Klusák-šílená role) nic moc, ale pozdější hostina a samotná a konečná štvanice na uprchlíka představovaného Evaldem Schormem (který zde snad tuším ani nepromluvil) neměli chybu. Opět jeden z filmů tzv. Nové vlny a film umísťující se pravidelně v TOP 30 československého filmu, pro mě však opět lehké zklamání i když...Jedná se určitě o velmi nevšední film, ve své době příchodem normalizace i hned zakázaným. Všichni ale víme proč.. (02.09.2007)

Říkám to nerad, ale film mě zklamal. A o to je to horší, že ke mne přišlo zlamání zrovna v jednom z mých nejoblíbenějších filmových období - v České nové vlně. Původně jsem chtěl dát pouze dvě hvězdičky, ovšem tu jednu musím přidat, z důvodu toho, že se jedná o dílo, které je o něčem, má smysl a něco říká. Já však bohužel plně nezjistil o čem, jaký a co. (14.09.2007)