Komisárka

Ak by dokázala Komisárka o niečo viac vtiahnuť diváka do deja, nemal by som jej čo vyčítať. Jeden z najzaujímavejších a najoriginálnejších pôrodov vo filme, kde sledujeme spomienky/možno sčasti halucinácie hlavnej hrdinky. Pri pôrode tak žena, ktorá dáva život, spomína na smrť. Je to ten typ antivojnového filmu, ktorý ma presvedčuje o názore, že žiadna vojna nie je ospravedlniteľná a to tu nemusíme ani vidieť explicitné násilie, Askoldov si vystačí s pár zábermi ženy, kojacej svoje dieťa v dome a počúvať pritom okolité bombardovanie. (17.07.2015)

Po pozretí snímku je mi úplne jasné, prečo na tak dlhú dobu skončil v trezore. Stelesňuje všetko to, čo by vtedajšej vládnej a jedinej politickej strane mohlo snáď liezť na nervy... Mám rád, keď sa dej vo filme tvorí aj pomocou rôznych metafor a obrazových symbolov, no všetko treba s mierou a všetko treba mať v rovnováhe. Príbeh bol až moc jednoduchý na to, aby to spolu prinieslo nejakú pridanú hodnotu a nadpriemerný zážitok z filmu. Tiež hlavná postava Klaudie Vavilovovej sa mi zdala málo rozvinutá a hlavne, jej zmena mi prišla až moc okato odrazu, takmer zo dňa na deň, čo sa mi nezdá moc múdre. Úplne tu absentuje pozvoľný a postupný prerod postavy, ktorý by mi prišiel omnoho prirodzenejší. Ale inak spokojnosť, koniec bol pôsobivý. Lepší priemer. 65/100 (17.08.2017)

Příběh ruské komisařky z doby občanské války (1917-22). Je ve vysokém stupni těhotenství, proto se jí velitelé zbaví tím, že ji umístí do početné židovské rodiny kdesi na vesnici. Tam Klaudie porodí syna a s rodinou se sžije. Mezitím ale v SSSR propukají další boje, rudí válčí zejména proti bílým, v celé zemi se šíří teror. Tento z ruských trezorů zachráněný film stojí za vidění. (02.04.2020)

Film sovětského režiséra Alexandra Askoldova, který byl promítán až o dvacet jedna let později, je ukázkou změny postoje a charakteru v souvislosti s aktivní zkušeností s jiným pojetím života. Komisařka Rudé armády, Klavdia Vavilová, se kvůli nenadálé situaci, v tomto případě kvůli neočekávanému těhotenství, ocitá po nějakou dobu u početné židovské rodiny, jejichž hodnotám začne pomalu přivykat. Toto střetnutí je z obou stran bráno negativně a dochází k sociálnímu napětí, které místo očekávaného vyvrcholení končí naopak porozuměním mezi oběma stranami.   Civilní život a starost o děti a běžné záležitosti rodiny komisařce dlouhá léta navyklé na službu ve vojenském prostředí mění životní hodnoty a ve vztahu k okolí (kontrast mezi záběry na život lidí ve městě a vzpomínky na bojové aktivity ve jménu revoluce) začíná měnit své priority. Zlomovým bodem této adaptace je porod a s ním spojený nový impulz a taktéž nový smysl života. Tato situace nemá ale dlouhého trvání, jelikož komisařka Klavdia Vavilová je vystavena ze strany svých spolubojovníků z armády informaci, že na město se blíží opoziční armáda občanské války, tedy bělogvardějci. Nastává tak niterní rozhodování vzniklé situace a zvážení svého nadcházejícího jednání. Po příchodu bílé armády je ale jasné, že dítě si Klavdia nebude moci nechat, a při svém stále převládajícím přesvědčení se rozhodne bojovat a zůstat u Rudé armády.    Mateřská láska spojená s péčí o své vlastní dítě je zastíněna smyslem pro předcházející návyk a hodnotově racionální jednání s vidinou vyšších cílů, které občanská válka pro komisařku představuje. Motivace Klavdie Vavilové tak směřuje k její tradiční roli spojené s Rudou armádou a vidinou lepšího společenského uspořádání, jehož bude součástí. (24.10.2022)

Alexandr Askoldov sa zhostil sfilmovať poviedku Vasilija Grossmana "V meste Berdyčev" v roku 50. výročia októbrovej revolúcie a keď prepukla tzv. šesťdňová arabsko-izraelská vojna... Komunistických pohlavárov táto bezbrehá odvaha pobúrila natoľko, že režiséra vyhodili zo strany, Moskvy a nemohol ďalej tvoriť. Dôvod ? Takto vykresliť postavu tehotnej ženy, komisárky Červenej armády, a dej posadiť do židovskej rodiny, kde je komisárka "odprataná", keď je známe, že sa Sovietsky zväz v šesťdňovej vojne postavil na arabskú stranu, bolo neprípustné. Film putoval rovno do trezoru, ale dôležitým faktom je skutočnosť, že sa ho podarilo zachrániť a máme možnosť zhliadnuť výnimočné dielo. Príbeh sa odohráva na Ukrajine počas ruskej občianskej vojny ( 1918-1922 ), farbisto vykresľuje nálady v krajine bez legitímnej vlády, významným spôsobom sa zaoberá protižidovskými pogromamy, ale najdôležitejším bol komisárkin prerod zo zaslepenej boľševičky do polohy matky, ktorá spoznala aj inú tvár života. Dráma pracuje s metaforami a alegorickými obrazmi ( kosenie vojakov ) a silnými scénami drsných detských hier, ktoré naznačujú, akými prostriedkami sa upevní moc v celej krajine. Čierno-biela kamera si zaslúži absolutórium, lebo hlavne jej pričinením je príbeh taký silný. Tento umelecký film si zaslúži divákov. (11.04.2012)