Komisárka

Nenechte se mýlit vročením, film byl dotočený v roce 1988, a je to na něm znát. Po celý film nepřestajně protivná ženská, zatvrdlá a zastydlá bolševickou ideologií nějakým nedopatřením otěhotní a na kratičkou chvíli se málem stane normálním člověkem. Záhy po porodu se však vrátí její ideologická uvědomělost, dítě odhodí jako přebytečnou kabelku a vrací se ke svým soudružským povinnostem. Zdánlivě umírněnými prostředky se zjevuje, jak převáží-li ideologie nad normální člověčinou, přichází naprostá zrůdnost. (30.04.2011)

Komisárka je netypický sovietsky film, ktorý zaslúžene skončil v trezore. Sovietsky divák nemal pochopenie pre nejednoznačnosť hrdinky filmu, nebol fanúšikom zaujímavého výtvarného poňatia, prekážali mu i nevábne kulisy vtedajšieho života a možno aj rozvetvená židovská rodina. Nonna Morďuková bola jednou z ikon sovietskej kinematografie a ťažko si predstaviť v roli komisárky Červenej armády inú herečku, než ňu. Film si aj po polstoročí od nakrútenia zachoval svoju hodnotu a neľutujem chvíle strávené pri jeho sledovaní. (19.07.2015)

Ak by dokázala Komisárka o niečo viac vtiahnuť diváka do deja, nemal by som jej čo vyčítať. Jeden z najzaujímavejších a najoriginálnejších pôrodov vo filme, kde sledujeme spomienky/možno sčasti halucinácie hlavnej hrdinky. Pri pôrode tak žena, ktorá dáva život, spomína na smrť. Je to ten typ antivojnového filmu, ktorý ma presvedčuje o názore, že žiadna vojna nie je ospravedlniteľná a to tu nemusíme ani vidieť explicitné násilie, Askoldov si vystačí s pár zábermi ženy, kojacej svoje dieťa v dome a počúvať pritom okolité bombardovanie. (17.07.2015)

Komisařka je poněkud nevyrovnaný film, má skvělý scénář a velice dobré herecké výkony, především Bykov je výtečný. Ale bohužel natočit dlouhé mlčenlivé scény se musí umět, jinak diváka nudí, což se bohužel stalo Komisařce. Vyzdvihnout však musím celou sekvenci porodu, kdy především její vzpomínky na smrt spolubojovníků jsou natočeny velice interesantně. A Jefimova moudrost v dialogu s Klaudií ve sklepě už patří do kategorie geniální. (02.04.2020)

"Porodit dítě, není tak lehké, jako válčit...". Velitelka, s neměnným výrazem obličeje a jasnou představou o povinnostech vojáka, se (ne)dobrovolně dostává do situace, kdy musí své hodnoty radikálně pozměnit, alespoň na chvíli je konfrontována se světem, za který se hrdě bije. Střetává se s obyčejností lidského štěstí v nekonečném koloběhu neštěstí, v chudinském marasmu obřezaných cigánů. Její život je ze dne na den postaven před největší životní volbu. "Maria...to jsou dnes lidi...". Vynikající experimentální režie, podobající se kapánek našemu mistru Kachyňovi. Askoldov ve svém jediné filmu, ve kterém i přes zdánlivě nepřekonatelnou konkurenci geniálních sovětských režisérů své doby, dokázal najít cestu k originalitě, využívá snové i fantazijní reality a nejsilnější kontrasty doby nechává na dětech a jejich trochu děsivých hrách. Silný příběh s dokonalou dobovou atmosférou. (11.06.2018)