Vzbura vo väznici Carandiru

Kdybych si měl malovat svět podle tohohle filmu, vypadal by asi takhle: Vězení - zvlášť v Brazílii - jsou naplněna výhradně slušnými a poctivými lidmi, kteří se tam dostali omylem nebo opravdu mimořádnou shodou okolností. A když už něco udělali, třeba vraždu, tak zabili lumpy! No a teď musí sedět v hnusném a zastaralém vězení, kde špatně vaří a dozorci nezdraví. Může se člověk divit, že se slušným a kultivovaným způsobem ozvou o svá práva? Brazilská vláda, místo, aby jim vyhověla, tak si tam dovolí poslat zásahovku... no hnus, velebnosti, hnus. Existují i odlišné brazilské pohledy na to, jak vypadá spravedlnost. Třeba tenhle. (30.10.2011)

Mám moc rád filmy a knihy s vězeňskou tematikou, Carandiru mě celou dobu moc „bavilo“, takže dávám 5. Kondomovou osvětu a boj proti AIDS nebo zobrazení těžkých životních podmínek ve věznici je tu třeba brát jako nutné zlo, jako nezbytné poselství, kterým se film sám před sebou snaží ospravedlnit. V tomto ohledu je lepší třeba starší Babencovo syrové Pixote. Film je jeden velký kýč, ale kýč blyštivý, kýč který je gombrowiczovskou oslavou krásy mladého, nízkého a nehotového a jejich nadřazením starému, dokonalému a tedy mrtvému! Sám Gombrowicz nikdy nezašel až k nízkosti trestanců, tuto hranici překročil až Jean Genet. Oproti Charriérovu Motýlkovi tu chybí posedlost útěkem, motivovaná nespravedlivým odsouzením. Oproti Solženicynovu Jednomu dni Ivana Děnisoviče tu chybí politický rozměr a redukce zobrazeného na nelidské podmínky ve vězení. K Dostojevského Zápiskům z Mrtvého domu má film blízko v zobrazení jednotlivých lidských osudů. Nejblíže má ale k Genetově glorifikaci zločinu a zbožnění drsných, špinavých a páchnoucích (tady častěji nemocných nebo drogově závislých) zločinců-hrdinů. Genet se podobně jako Carandiru opájí drsnou mužskou láskou, elegancí zpocených mužných a svalnatých těl. V rovině estetizace zla a hledání krásy v ošklivosti tkví hlavní síla filmu a právě v této rovině je jeho poselství nadčasové. (26.06.2007)

Carandiru, kampak s tebou, kamaráde? Jistojistě zajímavé nahlédnutí do Brazilského vězeňského systému. Bylo opravdu velmi poučné sledovat, kterak to funguje v Brazílii. Z tohoto pohledu se cítím nesmírně poučen. Neměl jsem tušení, že by měl obdobný systém někde šanci zafungovat. Jiný kraj, jiný mrav. Vadilo mi to ovšem herecky. Snad s výjimkou Pabla Ecobara, kterého jsem ihned poznal, i když zde byl o 40 kg lehčí, je to bohužel jeden nesympatický ksicht vedle druhého. Po nějaké té profesionální stránce je to bohužel rovněž bída. Příběh je vystavěn jako koláž minipříběhů některých vězňů. Vše bez jakýchkoli příkras. Můj divácký problém byl zřejmě v tom, že jsem si k žádnému trestanci nenašel svoji cestu. Většina mě dokonce intenzivně odpuzovala. Závěrečný masakr, na který jsem celou stopáž čekal, díky dalšímu z luxusních českých překladů, který práskl co se prásknout dalo, mě tudíž zanechal zcela chladným. Nicméně, oceňuji inspiraci skutečnými událostmi a značné rozšíření svých znalostí a obzorů. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (23.04.2016)

Film dokumentující vzpouru v Brazilském vězení Carandiru. Celý film je spíše pospojování epizodek představující jednotlivé trestance a spojující linka soucitného doktora nefunguje. Díky jednostrannému pohledu jsou zločinci vykresleni jen jako oběti jejich okolí a policejní masakr ve filmu vypadá tak, že zabili bezdůvodně aspoň 90% vězňů (fakt: zabito 111 z cca 7500). Opravdu zklamání. Film je možno brát spíše jako agitku za kondomy, transexuály a chudáčky trestance ve věznicích. (24.09.2007)

Reziser Hektor Babenko mi sice vela nehovori, ale toto je spolu so Shawshankom jeden z najlepsich filmov, ake sa o basach vobec daju natocit. Nenapisal som, ze je to jeden z najlepsich filmov, kinematografie, ne, ne - tam vladne Obcan Kane. No ale... ciry masaker! Perfektne je vykreslenie brazilskej vaznice, prostredie je drsne, spinave, dialogy naprosto perfektne, nemam slov . 100 % (18.07.2017)