Zažiť to znovu

V roce vydání něco, co musel vidět každý. Propagace horem dolem. Skoro i pádem. Film je to roztomilý. Pochopíte v něm tu myšlenku, která se tam brouzdá skrze ty malé linky. Jenže několikrát je to zbytečně zamotané a to nemluvím o části k prvnímu bodu obratu, která je jedna z nejchaotičtějších jakou jsem za poslední roky viděl. I tak oceňuji určitou originalitu a něžnost příběhu. (28.07.2022)

Lˈamour. Cœur. Esprit. V Bedosově Hledání ztraceného času je vše na pravém místě. Scéna, kdy Marianne vyhazuje Victora z domu, je ve svém břitkém cynismu a přijímání údělu naprosto dokonalá. Variace Fincherovy Hry pro ty, co mají rádi nostalgii, ale zároveň ví, že nejdůležitější je TEĎ, protože na počátku všeho je akce.. (03.06.2021)

Kvalitné kostýmy musím pochváliť, kulisu rovnako a hudba dokonale pasovala do príbehu postáv. Jedinu výhradu mám k úvodu filmu. Ten mi prišiel neucelený, chaotický a nevedel som pochopiť ani pointu k čomu ten film vlastne smeruje. A tam som sa začal nudiť a pochybovať či to dopozerám. No povedal som si, že dám tomu šancu a potom sa to pekne rozbehlo. Druhý krát by som si to už nepozrel no za mňa spokojnosť na 60% (23.05.2020)

Staří bílí Francouzi dokáží jako málokdo vlastně zhmotnit svou melancholii po starých časech do prostoru, kterým je typická zakouřená kavárna s výlohou ve které se dá strávit celý den a je pozorovat okolí. Z té sledovali revoluce, proměny společnosti i elit, z té si vytvořili svůj iluzorní safe space, ve kterém mohli celé dny sedět v koutě a předstírat, že tvoří, případně přemýšlí o něčem velkém a přelomovém. Pak jednoho dne se najednou museli zvednout a jít s každou cigaretou ven, potom zjistili, že z kavárny se stalo vlastně wellness bistro s wifinou a nakonec jim došlo, že jim je vlastně přes šedesát a nemají místo, kde by mohli dožít ve společenském ruchu. La Belle Époque se zpočátku tváří, že je o tom, nakolik jsme schopni přijmout iluzi za realitu jen proto, abychom měli možnost se vrátit do časů mládí, čímž v zásadě i komentuje proč se tak rádi schováváme do filmů ze 60. a 70. let, nicméně ve výsledku v trendu současné francouzské komedie nabízí jako jediné východisko přizpůsobení se současnosti, znázorněnému zde protagonistou, který si v metru otevře apple počítač nebo v open space produkční firmě svého syna hraje ping-pong s nějakou z tamních krys. Naštěstí se film nezvrhne do jednostranného povýšeného kázání, protože úhlů pohledu je ve filmu více a aby se došlo ke šťastnému finále, musí nastat nějaký všeobecný kompromis. Což se zde podaří naštěstí bez toho, aby se kterákoli postava zde musela úplně popřít. (31.03.2020)

Smiala som sa, zamilovala a dokonca sa mi aj slzička do oka vtlačila. Daniel Auteuil je vo svojej úlohe dokonalý a neskutočne sympatický, Guillaume Canet roztomilý a dámy krásne. A ako tak o tom píšem, uvažujem o piatich hviezdach. Možno jednu prihodím, keď La Belle Époque Zažijem znovu Tenkrát podruhé. (27.11.2019)