Noc Oscarov

Moderátor mi nechyběl, scéna krásná, hudba také, uvádějící osobnosti stručně fajn. K cenám: to, že vyhrála Green book je prostě skvělé, protože moc pěkných filmů není nikdy dost. A to, že největší hovadina ever stran nominací na Oscara "velice intimní zpověď "(a jiné bláboly řečené k tomuto ubíjejícímu psíhovnoopusu bez hudby, scénáře, děje, poselství, sdělení...) dostala "tři ze slušnosti a pal zpátky do Mechika" mě vyloženě pobavilo. :) Škoda jen, že na úkor mé oblíbené Studené války... No a v kůži krásné paní Bradleycooperové bych dneska nemusela být. Že mi chlapa vyfoukne před nosem, v celosvětovém přímém přenosu, sice talentovaná a sympatická, nicméně ošklivá tuctová kachnořekyně GaGaGa... HAHAHA! (25.02.2019)

2019 bol filmovo jeden z vôbec najslabších ročníkov čo pamätám a myslel som, že také Green Book sa do nominácií dostalo práve preto, a on je to hrozne príjemný filmík, ktorý prináša pekné myšlienky pre obyčajných ľudí, ale keď každý dejový a charakterový posun prebieha formou otvorenej exploitácie, aby to pochopilo aj deväťročné decko, také niečo školácky jednoduché a nesofistikované predsa nemôže dostať oscara za najlepší scenár. Rovnako ako celé Bohemian Rhapsody, toto sú míľové kroky dozadu, naspäť. Tieto dva filmy spolu vytvorili tak bizarnú situáciu, že som bol nakoniec šťastný, že kategóriu najlepší film vyhral najhorší nominovaný. A ďalej chápem v Trumpovej Amerike zosilnené tlaky na diverzitu každého druhu a súhlasím s tým, ale tá hromada ocenení pre Black Panthera už začína smrdieť nespravodlivosťou. Pritom Terence Blanchard je tiež černoch. :) Trochu mi nevyšiel môj tip na vedľajšiu mužskú rolu, kde som celkom s istotou tipoval Sama Elliotta. BlacKKKlansman v druhej scenárovej kategórii je príjemným prekvapením (porovnajte si to s Green Book) a Cuaron ďaleko pred ostatnými si svoje tri ocenenia našťastie odniesol. Tento rok žiadnu konkurenciu vlastne ani nemal. K show niečo dopíšem, keď uvidím celý záznam. Zatiaľ predovšetkým rozčarovanie. —————- A show tiež za moc nestála. Vlastne celá prvá hodina-hodina a štvrť nepriniesla jediný zaujímavý moment, jedinú zapamätaniahodnú ďakovaciu reč, ani čo i len jeden naozaj vtipný vtip, a ja už som chcel hovoriť o najhorších oscaroch. Potom sa to trošinku rozbehlo, prišli Myers s Carveym za potlesku kapely Queen, Samuel a Brie, silný moment bolo uvedenie Green Book a samozrejme Shallows. Bradleyho Coopera dole čakala jedna z najkrajších modeliek sveta a oni s Gagou i tak vykúzlili parádnu atmosféru a naozaj uveriteľnú chémiu (ten záverečný úsmev!). Gaga mala tiež peknú ďakovačku. Tvorcovia Period ma rozosmiali z celého večera asi najviac. In memoriam podľa mojho dostalo dosť nevýrazný hudobný podkres a tak slzička neukápla ani keď prišli na rad Miloš Forman, Stan Lee, či Margot Kidder (spomeňte si na minulý rok s Carrie Fisher, to bolo iné kafe). A komplet všetkých aj celý večer totálne zatienila milá, vtipná a úprimná ďakovacia reč Olivie Coleman. Pamätným momentom bude aj Cuaron odchádzajúci zo scény s oscarom v ruke, podoprený do Del Tora. Bohužiaľ, tento už i tak slabý ročník bez moderátora a humoru, vystihuje skôr na pódiu stojaci, za najlepší film ocenenie preberajúci Peter Farelly. Smutné. (25.02.2019)

Každý shrábl nějakou tu sošku útěchy, Hollywood se politické korektnosti nehodlá vzdát. Hlavně opatrně, hlavně nikoho neurazit. Vítězily ženy a menšiny. Za vedlejší role mají Oscary dva černí herci, v hlavní kategorii zvítězil (ač oprávněně) herec egyptského původu. Snad bude spokojenost. Neskutečné děkovačky o ženách od žen, kdy z každé třetí věty zaznívala slova jako síla, víra, hranice, sen, být sám sebou, zvednout se ode dna. Paní Spáčilová nepochybně zatlačila slzu, nicméně Alfonso Cuarón pobral, co mohl, takže ještěže mexická Roma nebrala plešouna i za nejlepší film. Herečka Olivia Colman, ačkoliv jsem cenu přál Glenn Close, každopádně v závěru ukázala, jak může vypadat spontánní děkovná řeč bez všech těch povinných plků. Krásná Julia Roberts to pak celé v úplném závěru korunovala. (26.02.2019)

Absence moderátora je zlo a čím dál tím víc mi vadí reklamní předěly po deseti minutách. Je to taaaak otravné! Stejně protivná je hyperkorektnost, o kterou v Hollywoodu usilují. Ale to je prostě Hollywood a vy se s tím buď smíříte, anebo ne. Ceremoniál je můj každoroční rituál a budu koukat dál. Ale doufám, že příště to zase pojmou jako show a já se budu bavit, ne jen přihlížet, jak si předávaj ceny. (26.02.2019)

Po rozčarování z nominací jsem s rozdělením cen celkem smířený, nad průběžnou politickou agitací také nepláču, protože třeba tři roky zpátky to při moderování Chrise Rocka bylo mnohem výraznější a tím pádem i horší. Paradoxně mi chuť nejvíce pokazila mediální dohra, kdy občas někdo netleská, občas se někdo pokouší odejít na samém konci na protest ze sálu (Spike Lee už zkrátka překročil hranu), údajně kvůli tomu, že vyhrál někdo jiný. Ze spásné myšlenky zastávání se všech ras, etnik, minorit i témat se bohužel definitivně stává neschopnost se ctí prohrát - a to je teprve ta ostuda, o které někteří mluví už pár let. Nepěkné pocity na samém dojezdu mám ne kvůli absenci moderátora, ale absenci konce. Po hodinách proměnlivého tempa je odříznut poslední děkující, Julia Roberts musí stihnout odříkat dvě věty na rozloučenou a je po všem. Programové složení je neúprosné a rozpaky se rozlijí naplno. Ale přes to všechno se v hodnocení dostanu relativně vysoko. Jakkoli jsem si s Favoritkou neporozuměl, je cena pro Olivii Coleman zasloužená a její děkovačka pak nejupřímnějším monologem posledních let. Osobně si pak dlouho ponesu vítězství songu Shallow. Každý máme v daném ročníku onu jednu sošku, která rozhodne, jestli budeme na ceremoniál vzpomínat ve shovívavém duchu nebo v nás zůstane osten zklamání. Vítězství (a stoprocentní zpěv a hra) symbolu filmu, který pro mě v roce 2018 byl tím nejlepším, mě natrvalo přetočilo do pozitivní nálady, kterou mi ani výše zmíněné karamboly nemohly docela zkazit. (27.02.2019)