Profesionáli

K charakteristikám, obsaženým v komentářích k tomuto klasickému dílu "lehkého žánru" v "těžkém provedení", není mnoho co dodat. Politická anagažovanost, ideové a mravní zázemí práce policistů, stojících na pomezí zpravodajců a běžné policejní agendy (zpravodajec je prvorepublikový překlad slova špión či agent), vůle jasně vymezit abstraktní kategorie dobra a zla do všednodenních konstant neopakovatelné situace toho kterého jedince, to všechno jsou základní klady Cowleyho týmu s jeho hvězdným duem Bodiem a Doylem, kteří nikoliv náhodou za sebou mají pestrou minulost bohatých a nevšedních životů. Pozoruhodné trio velmi vzdáleně - ne však nepřípadně -připomíná jinou proslulou československou skupinu tentokrát ryzích zpravodajců - oddělení Hlavního štábu Armády Československé republiky podplukovníka a posléze - v londýnském exilu - generála Františka Moravce. Činně se staví do pozitivního odporu vůči zločincům a patologickým deviantům všeho druhu, lhostejno, zda se jedná o gangstry, teroristy nebo agenty cizích zpravodajských služeb (několikrát byla výslovně zmíněna sovětská KGB). Státotvorné cítění a chápání vlastní práce patří k jejich dalším pozitivním stránkám. Abychom neklopýtali o neživotná schémata absurdních klaďasů, jsou disciplinovaní hrdinové současně uličníky, které netěší nic jiného než rozhorlený pokřik nevinných obětí jejich nezbedných taškařic. Hierarchicky založený vztah Cowleyho a jeho podřízených nepostrádá proto při zachovávání dekora i nesporné vzájemné úcty prvky odlehčeného, náznakového humoru a vzájemné anglicky distinguované ironie. Protože a přestože jsou PROFESIONÁLOVÉ seriálem "lehkého" žánru - odpovídá tomu náznaková psychologie postav, rychlý spád děje i přesná, zhruba hodinová stopáž jednotlivých epizod - soustřeďují v sobě mnoho invence a nápadů jak formových, tak dějových v míře, která je v tomto žánru mimořádná a neobvyklá. Jsou - a zřejmě zůstanou - seriálem nadčasové koukatelnosti. Jsou opravdu mimořádní. (01.07.2008)

Zkusili jste si spočítat, kolik seriálových kriminálek proběhlo v televizi za posledních deset let? U kterých z nich jste se po druhém dílu ještě nenudili, hercům jste věřili jejich scénář, příběh se odehrával v reálném prostředí, hrdinové nebyli neprůstřelní, pravidelně nezasahovala náhoda, byli jste napjatí, děj měl spád a netušili jste závěr? Na kolik z nich si ještě po letech vzpomenete a když seriál dávají v televizi, s chutí si některý z dílů dáte? Já znám jenom jeden a to tento, 33 let starý seriál, který jednoznačně válcuje všechnu novou, bezpříběhovou a nepřirozenou seriálovou tvorbu. (16.01.2010)

To je prostě stará klasika, oldschoolové řemeslo akčních/krimi seriálů. Ani po 30 letech to u mě neztratilo nic z krásy. Můžu se na to dívat pořád dokolečka. Boddie a Doyle je jedna z mých nejoblíbenějších filmových dvojic vůbec, skvělé hlášky, skvělá akce, každá episoda se zajímavou zápletkou. " Pro Vás Pan Cowley " (23.07.2006)

Jsem jeden z mála, komu Profesionálové nic neříkají. Měl jsem plno spolužáků, kteří je doslova hltali a na každý díl se těšili. Nechápal jsem je a oni zase nechápali mě. Mě tento seriál přišel nudný. Divím se, že baví i po tolika letech. Je to doslova zázrak. Najde si příznivce i mezi mladšími, což mě přijde neuvěřitelné. (20.06.2010)

To sou kucí kučeraví. Když tu a tam zahlédnu kousek některé epizody, nezbývá mi než konstatovat, že za popularitu tahle blbinka vděčí především nedostatku konkurence ve své době. Možná se za tu dobu změnil vkus, já nevím. Ze zápletek čiší až dětská naivita (kromě toho se dost opakují), dialogy místy úsměvné, záporáci neschopní střelci. Jedině legendární znělka se mi líbí. Kdepak, tady mi žádná nostalgie nehrozí. (02.04.2008)