A čo všetky tie ženy

Do teď jsem myslel, že Bergmana „znám“. Nezralá parafráze Felliniho? – pche! Tohle má s Felliniho stylem společného asi tolik, co raný Woody Allen s Emirem Kusturicou. Bergmanovo „divadlo“ asi nikde jinde nebylo tak vtipné a hravé, jako tady (pokud bylo, upozorněte mne prosím, rád bych to viděl). Bergman natočil mezi introspektivním obrazovým perfekcionismem v Mlčení a introspektivním obrazovým perfekcionismem v Personě extravertní avantgardní krásně vypointovanou a přesvědčivě vtipnou divadelní hříčku. Ještě bych rád dodal, že herecký rozptyl Jarla Kulleho rozhodně zaslouží uznání. (09.03.2009)

Komedie od Bergmana není pro mne překvapením, líbily se mi už Úsměvy letní noci. Kromě velkých dramat uměl Bergman natočit komedi, ovšem tak, jak byl zvyklý pracovat - precizně, s promyšlenými vycezilovanými záběry, z herců dostal všechno co chtěl. Irgmanům humor je jiný, není tak lehce hravý, jak jsme zvyklí u jiných autorů, ale je svůj ,využívá techniky němé grotesky i situační komiky. Ve snímku je přesně odráží jeho vztah k ženám, tak trochu k nim vzhlíží, trochu se jich obává, s laskavou jemností si z nich utahuje. (04.02.2016)

„Základy hry na cello: roztiahnuť kolená!” • Aj majster tesár sa niekedy utne, a vskutku práve tento "nevydarený experiment," je toho následne i žiarivým príkladom, že nie úplne všetko sa Ingmarovi automaticky vydarilo, keďže daný nepodarok nemal žiadnu pätu a hlavu, iba niekoľko ženských predstaviteliek, ktoré sa naprosto zvláštnym spôsobom, štylizovali do podoby akýchsi nevraživých sliepok, bijúcich sa o jedného neporiadneho kohúta - inštrumentalistu Félixa, o ktorom prišiel do „Múzea voskových figurín Madame Tussaudovej,” životopisec Cornelius, podať správu, a to konkrétne v neznesiteľne trápnom stvárnení Jarlom Kulleom, čo ešte oveľa viac umocňoval i totálny pocit beznádeje nad oficiálne 1. farebným titulom v podaní Ingmara Bergmana, ktorý si mohol zvoliť aj celkom rozdielnu zápletku, než len zrovna príslušný zlepenec chaotických scén s miestami samotnou estetikou nemého filmu; jednu * napokon udeľujem iba za dynamicky podaný ohňostroj kdesi až za polovicou tohto mimoriadne plytkého diania, ktorý ma aspoň konečne dokázal prebrať zo strašnej letargie, inakšie to teda nebola vôbec žiadna sláva! • URČITE NIKOMU PRÍČETNÉMU NEODPORÚČAM, len na vlastné riziko prepadnutia sa na ozaj veľmi tenkom [rozumej: "filmovom"] ľade ← a z veľkej úcty k tomuto významnému Tvorcovi neudelím odpadové hodnotenie. (02.08.2024)

Na Bergmanove pomery absolútna slabota. Kadencia humoru je častá, ale len zriedkakedy čo i len pousmeje na divákových očakávaniach. Totálne béčko, v ktorom síce uvidíte, akčné dialógy, množstvo erotiky, (pre tvorcu veľmi netypickú) fanfárnu dynamiku hudobného doprovodu, sépiový odtieň ako spomienka na Chaplinovky či rozhovory vzdialene pripomínajúce Felliniho filmy, je to však len mútenie slanej vody. Bergman sa narodil pre úplne iné filmy. Pre filmy, kde využíva divákovu neistotu ako nástroj rozprávania. Experimentálny úlet, z ktorého sa ako správny majster poučil. (15.07.2014)

Každý by chtěl být zanesen do věčné paměti lidstva - od obyčejného sluhy, který nechá životopisce v klidu zaznamenat právě přerušený románek s Mistrovou milenkou, po Mistra samotného, který je jako instrumentalista, na něhož si po letech už nikdo nevzpomene, pro vydání svého životopisu schopen udělat cokoliv - třeba i interpretovat zhůvěřilost jménem "Rybí sen". Jinak mám pocit, že si Bergman tak trochu střílí sám ze sebe - "cenzurovaná" scéna, "nesymbolický" ohňostroj. (657., 12. VII. 2011) (12.07.2011)