Past

Jen bych opsal komentář Skuby47. Prostě úkol zněl jasně - komunismus byl zlo, je nutné to ukázat celé pouze černobíle a paní Štěpničková se už nemůže bránit (myslím, že její syn vystoupil jak proti knize, tak proti tehdy teprve chystanému filmu, alespoň v jeho 13. komnatě), tak to prostě osolíme, aby si lidi u obrazovek mohli opět říct, jací ti komunisté byli k.rvy. Což o to, byli, ale pokud to lidem cpete do hlavy v osmi filmech z deseti, když to celé pojmete bez jakýchkoliv nuancí, jen jako černou a bílou, nic mezitím, vyleze vám z toho agitka naruby. A přesně takhle tenhle a hodně dalších filmů a seriálů z dílny ČT v poslední době vypadá. Chápu, že jim vadí komunisté ve vládě, ale když prezident Havel řekl, že se udělá tlustá čára za minulostí, tak holt je teďko zbytečné brečet, že se tenkrát ani jeden komunista nedočkal soudu. Přijde mi, že paní Štěpničkvou si tvůrci vzali jako beranidlo a rukojmí současně, aby natočili politicky agitační paskvil, kterému ke všemu chybí jak herecké, tak filmařské kvality. Věcně zajímavý je i komentář satora. (18.02.2020)

Nechci, aby to znělo nějak špatně vůči tomu příběhu, ale ten film je dost špatný. Sice zachycuje různé vrstvy dobové společnosti, ale tím jeho přínos pomalu končí. Celé to bylo mdlé, bez větší zápletky nebo odbočky. Prostě nalajnované podle pravítka. Dost podobné, jako Monstrum. Hold Polesný se vyčerpal na Případu v Polné. (22.02.2020)

Velmi silný příběh herečky Jiřiny Štěpničkové, která se v padesátých letech pokusila emigrovat do Německa, ale padla do pasti STB, která s ní udělala exemplární proces a odsoudila ji na patnáct let. Opravdu velmi silný příběh, ale zpracován tak nějak televizně s plochými emocemi jako se to točilo před dvaceti lety. Stejný problém jsem měl u předchozího filmu Viktora Polesného Monstrum. Nicméně pozitva krom námětu to má v hereckých výkonech ( Stivínová jistota, Orozovič jistý, ale sedl jsem si na zadek z výkonu malého Adama Vojtka, klobouk dolů, to emočně zamávalo nejvíc ) a dobrá je i výprava a vizuál jako film do kina, ale celkový dojem je, že nebyl využit potenciál, který mohl útočit na pět hvězd. (17.02.2020)

Po dlouhé době film vyrovnávající se s konunistickou minulostí se ctí. Snímek není černobílý, není špatně zahraný a není špatně zrežírovaný. Mezi svými kolegy tedy ční hodně vysoko. Pokud budeme film vnímat pouze jako životopisné drama, je dosti strohý. Velmi mě mrzí, že nebyla více rozvinuta postava herce sžírajícího se vinou za své angažmá u soudu. Zàběry z věznice byly jalové, místo nich bych si dokázala představit boj o sebeodpuštění, který by zajisté filmu dodal větší šťàvu. Oceňuji, že se Polesný nesnažil o patetické drama. Dokonce nabízí divákovi k zamyšlení i scénu z přechodu hranic tak, že se musí ptát, jestli zodpovědná matka vystaví vlastní čtyřleté dítě takovému nebezpečí, jako to učinila Štěpničková. Snímek má i několik chyb, mezi nimiž prazvláštně vyniká ta technická, kdy je zpočátku filmu dvakráte uvedeno v popisném titulku totéž datum. Ale je to první český porevoluční snímek, v němž postavy nejsou černobílé a nešustí papírem a především nás každým zàběrem nepodbízí, co si máme myslet. Přidám jednu hvězdičku, hvězdičku za naději, že se konečně přestanou točit primitivní protikomunistické agitky a česká kinematografie se s naší minulostí konečně začne vyrovnávat se ctí. (19.02.2020)

Skutečný příběh... Ano. Ovšem, tak na půl cesty.. Jako kdyby tvůrce i po těch letech stále obestíral stín totalitní cenzury. Myslím si, že realita byla mnohem, mnohem drsnější. Tak.. hlavně nejmenovat! A nic proti Zuzaně Stivínové (fakt se snažila), ale Jiřinu Štěpničkovou jsem v ní prostě neviděla. (18.02.2020)