Večer kejklířů
Gycklarnas afton
Sawdust and Tinsel
Sawdust and Tinsel
Réžia:
Ingmar BergmanScenár:
Ingmar BergmanHrajú:
Harriet Andersson, Hasse Ekman, Anders Ek, Gudrun Brost, Annika Tretow, Gunnar Björnstrand, Lissi Alandh, Åke Fridell, Eric Gustafson, Majken Torkeli (viac)Obsahy(2)
Stárnoucí cirkusový principál Albert Johansson je rozčarovaný z blednoucí a mizející slávy kdysi zářících cirkusů. Diváků ubývá, financí se nedostává a cestování po světě již není tak krásné a svobodné jako kdysi. Vydává se za svou bývalou ženou, aby po dlouhém čase viděl své dva syny, zatímco jeho přítelkyně si začíná milostný románek s hercem. Najde Albert konečně štěstí a lásku, které mu v životě už dlouhou dobu chybí? (Edisonline)
(viac)Recenzie (23)
Melodrama jak má být - intenzivní, katarzní, odkrývající postavy až na dřeň zatímco ony samy vůči sobě pod povrch nahlédnout nenechají. Právě cirkusácké prostředí je jako stvořené pro vypjatost nerovného vztahu, který by však v jiných podmínkách těžko nalezl příslib další šance. Bergman vypráví lehce až rozverně, krajní deprese si nechává na později a Nykvist vše dotváří nádhernými kompozicemi a atmosferickými obrazy jakými jsou především temné komediantské vozy v podvečer putující po horizontu. Velmi překvapila Harriet Andersson - když srovnám její neotesaný a živočišný výkon v Létu s Monikou s kultivovanější a klidnější polohou Anny, zdá se mi až neuvěřitelné, že tyto role vytvořila v jediném roce. Navíc je tento snímek je ucelenější a osobitější než LsM, které více nakládá se stereotypy. ()
Ponuré existenční drama Večer kejklířů považuji za jeden ze slabších Bergmanových počinů, což ovšem ani náhodou neznamená, že by šlo o špatný film. Prostě mi tak úplně nesedl. Nejvíce mě asi zaujaly, když odhlédnu od děje, siluety cirkusáckých vozů trmácející se na obzoru. Jako by předznamenávaly Bergmanovo mistrovské dílo Sedmá pečeť. Ve srovnání s tímto kinematografickým skvostem však musím jít s hodnocením níž. ()
Cirkus veľmi nemám rád a tak ma aj filmy z cirkusového prostredia trochu odradzujú (samozrejme netýka sa to skvelého Cirkusu (1928) s Chaplinom). Našťastie ale vo filme Večer kaukliarov o cirkus nejde (z cirkusového predstavenia film ukáže dokopy asi 2 minúty), je to opäť prvotriedna psychologická dráma, v akých je Bergman absolútny majster. A opäť tu zaznieva režisérov obľúbený motív, postavenie umelca v spoločnosti. Umelec (divadelný herec, režisér) je tu (v danej dobe) považovaný za spodinu, pričom ešte väčšia spodina, ktorou aj divadelníci opovrhujú, sú cirkusáci. Veľmi silnou témou filmu je potom pohŕdanie a hlavne poníženie. Popri tom film ešte rieši vzťahové a existenčné problémy ľudí z tejto tzv. spodiny. Trochu mi tu chýbali Bergmanoví dvorní herci, hlavne z jeho neskoršej tvorby, je tu len ako vždy skvelá Harriet Andersson (Anne) a Gunnar Björnstrand (riaditeľ divadla Sjuberg), ktorý ale má veľmi málo priestoru. Napriek tomu musím uznať, že jednotlivé roly boli obsadené typovo skvelo, či už Åke Grönberg ako riaditeľ cirkusu Albert, Anders Ek ako klaun Frost, alebo Hasse Ekman ako herec Frans. ()
Pohled do života cirkusáků s milostnou dějovou linkou, která je možná spíš projevem charakterových vlastností několika osob. Herecké výkony jsou uhrančivé (hlavně na klaunovi jsem mohla oči nechat). Děj je sice rozvláčný a nijak výrazný, ale díky skvělé kameře a hereckým výkonům je to radost pohledět. ()
Intenzivní a nemilosrdná studie ponížení i obraz pokřivenosti charakteru varietních umělců a dalších příštipkářů. Zchudlý cirkusák Alfréd musí trpět ústrky a výsměch od podobně směšných a ponížených herců, kteří přehrávají samotnou pokleslost. Váha a intenzita obrazu je maximální, výběr hereckých typů precizně vázaný na expresivitu. Ponížení a zhnusení, podlézavost, neschopnost zakotvit a sejmout masku, jakkoli je role marnivá a odporná... velmi intenzivních 93 minut absolutně soustředěné filmové matérie. Ani krok stranou. ()
Reklama