Diabolské ženy

Dve „diabolské ženy”,ktoré majú geniálny plán ako sa zbaviť riaditeľa školy,ktorý je ešte diabolskejší ako ony,že plán sa spočiatku vydarí,len priebeh,čo potom, nie je taký jednoznačný... Totiž riaditeľ má za manželku učiteľku Christine(Véra Clouzot,manželka rejžu H.G.Clouzot),ktorá trpí bolesťami srdca,ale najviac,čo bije do očí,je psychický nátlak Michela(riaditeľ),ktorý ju deptá,ponižuje,psychicky týra,alebo je s ňou čisto zo zištných dôvodov,lebo disponuje majetkami a bohatstvom. Christine sa dohodne s jednou učiteľkou školy Nicole(Simone Signoret),že spolu vymyslia plán,ktorý zrealizujú tak,aby si nikto nič nevšimol,premyslia to do potrebných detailov a už len zrealizovať... Odídu na čas zo školy,lebo začínajú prázdniny,a tak cestujú do mestečka vzdialeného pomerne ďaleko,kde býva Nicole. Potrebujú,aby sa dostavil aj Michel,ktorému oznámi Christine,že sa chce rozviesť,tak prichádza nočným vlakom... V byte sa pripravujú diabolské babenky,ktoré by rady niečo urobili s Michelom,t.j,otráviť ho jedom,utopiť ho vo vani a preniesť vo veľkom koši naspäť do školy a hodiť do bazénu,aby to bolo dokonalé zinscenované,že na to nikto nepríde... Vlastne,čo ony chcú urobiť,vedia len ony dve,ale Michel,zdá sa nie je úplne Dead... A v márnici príde do cesty detektív,ktorého odbiť nie je to,čo si myslia,že sa im podarí(ako poručík Columbo)... Keď majú za tým,tak sa tvária akoby nič,pijánko,ale provokatívne začínajú vyplávať na povrch fakty,ktoré obracajú naruby psychiku Christine,Nicole je v pohode,detektív je im na stope,nebudem prezrádzať ako to je naozaj,postupne sa dá na to logicky doznieť,hra s divákom sa darí,atmosféra je noirová,kvalitná,dráždivá,vťahujúca... Dráždivý psychologický príbeh dvoch žien,ktorých plán je na dobrej ceste,len to by jedna z nich musela vedieť viac zákulisie... (21.04.2014)

Název možná odpovídá mínění některých individuí, což ovšem nijak nemění jeho zavádějící charakter – s ďáblem v tomto filmu koketují všichni. Mimo jiné tím dává najevo, že nevzniknul ve Spojených státech, kde by studioví mogulové těžko odkývli scénář tak nevybíravě reflektující mravní prohnilost navenek spořádaných občanů. Rouhačství obsažené v tom, jak se jedna z hrdinek, bývalá jeptiška, obrací k Bohu zády, muselo v padesátých letech přimět k pokřižování nejednoho tvrzeného křesťana. Dnes, přes pět dekád od své premiéry, již nejsou Les Diaboliques tak šokující a splňují spíše kritéria psychologického thrilleru než hororu, některé scény mají ale stále sílu měnit skupenství krve. Přinejmenším těch pár závěrečných minut. Henri-Georges Clouzot si od postav drží odstup, v detailech je zabírá pouze chce-li okamžik učinit napínavějším (telefon, nebožtík). Se stejnou věcností přistupuje k ústřednímu zločinu. V samozřejmosti jeho provedení je cosi, ano, ďábelského. Nejvíc diskutovanou asi navždy zůstane první zvrat (ten druhý, „Viděl jsem ji“, mne znepokojil ještě více). Neřekl bych, že zcela právem. Sice nás nutí zpětně přehodnocovat vztah k viděnému, zda-li jsme vážně viděli, co si myslíme (k čemuž nutí více scén), ale v některých ohledech je v přímém rozporu s tím, jak se zainteresované postavy chovaly doposud. 85% (18.08.2009)

Napätie sa šrubuje pomalinky, až do takmer neznesiteľne strhujúceho finále. Ale prečo to muselo byť tak naťahované a v mnohých častiach nevýrazné. To, že ide o thriller hodný svetovej slávy, je dokázané v mnohých publikáciách a v mnohých recenziách. Ako si to ale snímok zaslúžil, je pre mňa záhadou. (16.12.2015)

Ďábelské ženy jsou filmem, za který by se nemusel stydět ani Hitchcock, ani Nolan. Zápletka působí svěže i dnes a Clouzotova režie je suverénní. Filmu podráží nohy jen nepříliš životné dialogy a roztahané tempo první půlky filmu. Vynahrazuje to ale znepokojivý závěr. Mimochodem, překvapilo by mě, kdyby zmateně působící (ale geniální) detektiv nestál předlohou pro Columba... (01.07.2019)

Jsou filmy, které žijí svým závěrem no a tento je jedním z nich. Závěr mě překvapil a ohromil, zároveň ve mě ale zanechal velký otazník (k tomu se ještě dostanu.) Nicméně jsem na konci zjistil, jak byl děj geniálně promyšlený a naprosto nepředvídatelný. Mám vždycky rád, když si film hraje s divákem jako kočka s myší. Přesně to dělají Ďábelské ženy a ta hra se jim vážně daří. Hra s divákem spočívá vtom jak tento film po celou jen tak oblbuje a až na konci řekne o, co v něm ve skutečnosti šlo , načež v poslední minutě zase oblbne a nechá v hlavě obrovský otazník. Tomu já panečku říkám hra s divákem a to přímo ukázková. U tohoto filmu si skutečně nemůžete být ničím jistí, ale to je právě dobře. Jen nezapomeňte, že každá sekunda zde má svůj význam a je dalším dílkem k té bezchybné oblbovací hře. Na první pohled ty nejhlušší místa jsou nakonec možná ty nejdůležitější. Jinak příjemný zážitek. Já nemohu dát jinak než pět. (12.05.2018)