Po životě

After Life je speciální kousek. Málokterý seriál se může chlubit tím, že vás přivede k slzám a vzápětí rozesměje, jen proto, aby vám bylo zase do breku a opět se zasmáli. Tony už nemá důvod brzdit sarkasmus, klení a upřímnost, ale zároveň dokáže být i citlivý, pozorný a zkrátka dobrý člověk. V pozadí se přitom objevují střípky dojemného příběhu lásky, který dokáže silně zasáhnout. Gervais mě do téhle chvíle ničím vysloveně nezaujal, ale teď se mu to rozhodně povedlo. 90% (31.08.2023)

1. série: Pan Žervé zasahuje svým počinem. Takovým, který je jednoduše v jeho podání skoro až klasický. Ale stále podaný jinak. A to za mne osobně dokonale. Ricky dokázal totiž zkombinovat za mne dokonalý klenot cynického humoru se špetkou toho absurdního. Funguje to skvěle. Člověk, který má rád tyto kombinace bude osvícen. To ani nemluvím o tom, že série umí být dosti filozofická snad i v rámci samotného existencionalismu. Nestačím se divit. Je spíše zvláštní, že zpracování vypadá skoro až béčkově a tuctově. Někdy vlastně jako Kancl. Což vás asi ani nepřekvapí, když si dáte pět a pět dohromady. 2. série: After Life je další zářný příklad toho, že nic netrvá věčně a ne každý úspěch lze zopakovat dvakrát. Zvláště pokud nemáte myšlenku a nemáte to pro myšlení. Důvod proč byla první série skvělá je jasné. Měla silnou myšlenku, životní otázky, smutnou tématiku říznutou cynickým a černým humorem. Bylo jasné, že aby druhá série byla stejně dobrá nebo i lepší musela přijít s něčím podobným, ale logicky jiným. A to se nestalo. Máme zde v podstatě stejný precedens, který je ukotvený v pohodovém životě hlavní postavy, která nemá žádné větší problémy, a když už, tak je během pár minut v pořádku vyřeší. To není drama, to není příběh. To je procházka v růžové zahradě bez ordinace. Když už se ukáže nějaký problém, ukáže se moc pozdě a jeho "řešení" přijde najednou hopem, že to vypadá totálně na palici. Série se drží nějakého humoru hlavní postavy a jiným, který občas potěší, vytvoří úsměv na tváří, ale tím to končí. Více vás spíše iritují nové a nezajímavé hlavní postavy, které nemají žádnou zajímavou linku svého děje a jenom jej uměle zaplňují. Obrovské zklamání, které se dalo čekat, ale i přesto se lehce doufalo. Nebylo to však tak neočekávané zklamání, takže se to dá přežít. Třetí série? Nemyslitelná. (29.03.2019)

Lenže... Deadly Sirius nemá prekrásnu Brandy. Najviac sa mi aj tak páčia reakcie ľudí, ktorí tvrdia, že je to príliš depresívne. Seriál o trúchlení a depresii je depresívny a smutný. Absolútne nečakané. Už len to príliš... akoby sa človeku s depresiou dalo povedať, aby bol taký láskavý a nebol AŽ TAKÝ depresívny. Pre Krista Boha ľudia... Anyway, okrem jednej výhrady k tomu, ako príliš rýchlo sa na môj vkus pozviechal, to bol brutálny zásah do tej ničoty a prázdnoty, keď človek jednoducho nie je schopný cítiť sa šťastný. (14.03.2019)

Gervais opět dokazuje své mistrovské schopnosti v psaní lidských charakterů a lidských příběhů, které se mohou stát jak vám, tak komukoliv jinému. Opět tence vybroušená hrana mezi těžkou melancholií a výborným humorem. Jedinou škodou je určitá stejnášablona všech sérií, kdy vesměs vždy kráčí o to, aby se z Tonyho kreténa (začátek série) stál vnímavý kamarád (konec série). (02.02.2022)

Kratší seriál se zajímavými dialogy, ale po 1. sérii to všechno začne splívat, děj už nepůsobí tak přirozeně a jeho vývoj je minimální, takže žádné zvraty nečekejte. Nepůsobí že by měl nějaké velké ambice, spíš zůstává v jedné poloze a soustředí se na různé myšlenkové pochody relativně neúspěšných lidí, kteří nejsou spokojení se svým životem. Důležité je, že nenudí a navíc poměrně rychle uteče, protože jedna série je jako se podívat na tří hodinový film. (01.03.2023)