Po životě - Série 2

Velmi podobné pocity jako z první série a Dereka. "Reklamní vyumělkovanost". Tedy pro mě přesný opak k závěrečné písni Sufjana Stevense. Přijde mi, že se Ricky ani nikam herecky neposunul. Spíše naopak. V dramatických polohách je stále velmi nepřesvědčivý a bohužel mi přišlo, že je o něco slabší i v těch komediálních (použité vtipy už dříve podal/režíroval lépe). (30.04.2020)

Tenhle seriál je zvláštní meditace nad životem a vztahy v něm. Potkáváte lidi, někteří s vámi poplují déle, jiní kratší dobu. Je to hodně o tom, co nabízíte, jako na každém trhu. I když v první sérii končí Tony s pozitivnějším náhledem na život, nemá vyhráno. S některými ránami se plahočíme až do hrobu a je to jen o tom, jak se s tím naučíme žít, ne, že by se to zlehčilo, či zlepšilo. Myslím, že to byl Keanu, kdo řekl "Grief changes shapes, but it never ends. (...) yep, byl to on, tuhle část už jsem ale dohledal: People have a misconception that you can deal with it and say, 'It's gone, and I'm better.' They're wrong.” Souhlasím. Na to, jak minimalistické, velmi silné, a obdobně jako včera, Burrův Immoral Compass, s taky velmi trefným závěrem, kde se emoce mísí, ale nemůžete se tomu nesmát. (22.02.2023)

V druhé sérii už není Ricky tak depresivní, sice mu pořád hrozně chybí jeho žena, ale už si váží obyčejného života a uvědomuje si, že se vlastně má dobře a hodně lidí je na tom o dost hůř a mají větší chuť žít než on. Osobně by mě zajímalo z jakého bulváru těží ty bizáry těch článků do novin, to skoro vypadá na úchylku, že tohle sbírá pro inspiraci. A co pro mě zůstává úplnou záhadou, jak si člověk, co píše pro bezplatný lokální noviny mohl dovolit krásnej barák a ještě živit tatínka v singl pokoji v pěkným důchodáku....  To je uplně mimo realitu dnešních dní. (25.01.2023)

Druhá série ukazuje mnohem víc Tonyho pozitivních vlastností, což je jen dobře, protože se díky nim daří pozitivním směrem posouvat i linie dalších, veskrze sympatických postav. Humorný vrchol pak představují novinářské vsuvky, kdy u některých nebudete věřit, co je Gervais schopný vymyslet. Druhá řada je tak pozitivní i melancholická zároveň, že dokáže vzbudit emoce snad v každém divákovi. (24.05.2020)

Ricky Gervais je inteligentný génius. Je pravda, že niektorí géniovia zostávajú nepochopení a myslím, že mu to môže hroziť. Ešte raz zopakujem, ak ste nevideli nič iné od Rickyho, treba to napraviť, lebo sa môže stať, že budete neveriacky krútiť hlavou. Ricky hrá Tonyho a Tony od prvého dielu trpí smrťou svojej manželky Lisy. Ale ak to vnímate tak, že celých 12 dielov sa rýpe vo vlastnom vnútri a neustále narieka nad stratou milovanej osoby, to je len pozlátko, v ktorom je zabalená čokoláda. Vo vnútri sa odkrýva niekoľko príbehov. Nie mnohých. Ricky si vybral len niekoľko postáv a sporadicky sa objaví ďalšia tvár. Ale aké sú to tváre!!! Pozorne si ich pozrite! Ani za jedným z nich by ste sa neotočili s obdivom na ulici. (Dokonca aj tí „pohľadní“ po pár skečoch dostanú ako nálepku nejakú divnú povahovú vlastnosť alebo úchylku). Ricky si vybral do svojho seriálu neuveriteľných spolupracovníkov. Zdalo sa mi, akoby ani nepredstavovali hercov. Zahrali to skôr ako marionety vytiahnuté zo zaprášeného kufra. Alebo pripomínajú postavy zo stredovekých púťových predstavení s hrubou vrstvou mejkapu? Scény sa striedajú – niekedy sa zamyslíte nad životnými múdrosťami, ktoré nie sú len v dialógoch, ale aj v mieste a poslaní postáv. Inokedy vás zaskočí humor, že vám spadne sánka (možno aj trochu fekálny). Ale to musíte Rickyho poznať lepšie, aby ste pochopili, že je poriadny „beťár“. Posledný postreh – Ricky si to celé nechal parádne nasvietiť, ani v jednej scéne mu nezaprší. Žeby aj tým chcel povedať niečo o zmysle života? (05.05.2020)