Kto sa bojí Virginie Woolfovej?

Tvrdá, depresivní a pravdivá studie manželských vztahů po dvaceti letech společného života. Mike Nichols jako debutant rozhodně zabodoval a vynikající herecké výkony všech čtyř zúčastněných jsou nezapomenutelné a typově přesné. Zajímavá je také podobnost s nejnovějším filmem Mika Nicholse "Na Dotek", i zde vystupuje milostný čtyřúhelník, vztahy jsou různě provázané. Každý film realisticky reflektuje svoji dobu, ale přitom oba podávají trýznivou výpověď o lidských vztazích. (26.03.2005)

Film s opravdu kulometnou palbou skvělých dialogů. Ale ani ty nejlepší dialogy nedokážou vyznít, pokud je nepodává schopný herec, a v "Kdo se bojí VW" jsou to ti nejlepší! Manželské dvojice v podání Burton - Taylorová rozjíždí pravý herecký koncert a asi jen těžko by se v dnešní době našla dvojice, která by něco takového dokázala zopakovat. Čím víc alkoholu se ve filmu vypije, tím absurdnější a břitčejší dialogy můžete čekat a věřete, že ke konci se budete cítit víc vnitřně rozřezaní, než hlavní hrdinové. Mít stejnou ženu jako Burton, chovám se jako on taky!!!:) ***Věděli jste, že: Burton a Taylorová byli v době natáčení opravdu manželé. V jejich neskutečném jiskření ve filmu se tak odráží jejich skutečný vztah.*** (02.04.2007)

„Kto sa bojí Virginie Woolfovej?” , je naprosto brilantnou štúdiou pošramotených medziľudských vzťahov, a to konkrétne počas jednej, vskutku naozaj (veľmi) dlhej noci, kedy je zároveň k tomu i mimoriadne vysoká spotreba alkoholických nápojov, vďaka čomu sa našim štyrom ústredným postavám priam ideálne rozviažu jazýčky, predovšetkým hostiteľom Marthe a Georgeovi, ktorí privítajú svojich dvoch hostí, t. j. manželský pár. I napriek tomu, že je už dávno pokročilá doba, večierok sa práve rozbieha do ešte snáď absurdnejších, psychologických hier, než by človeka na prvý pohľad vôbec napadlo, pričom sa do nich automaticky zapájajú i Nick s Honey, až to začína byť nad ránom už poriadne vyčerpávajúce. Našťastie, nikto neodišiel skôr, a tak sa na konci "žúrky" vlastne dozviem najmä to, že obidve dvojice majú medzi sebou niečo spoločné, čo každého svojim spôsobom zásadne poznačilo... „Pozorný divák na to musí prísť úplne sám, pretože každou uplynutou scénou sa mu, ako na podnos ponúkajú samé indície a odhalenia, a to v takom zmysle, že mu to trochu pripomína „skladanie puzzle” , keď jednotlivé (filmové) dieliky skladal na to správne miesto, až ho to začalo (ne)normálne fascinovať” . / Zakaždým, akonáhle si spomeniem na túto čiernobielu klasiku z roku 1966, vždy ma spontánne napadne: „Unikátny, režisérsky DEBUT - Michaela Igora Peschkowskyho, alias Mikea Nicholsa,” ďalej by som pridal aj - surovú kompozíciu obrazu Haskella Wexlera, a napokon - strhujúci a geniálny, ženský herecký výkon v hlavnej úlohe v podaní Elizabeth Taylorovej, jeden z najlepších, aké som v histórii kinematografie zhliadol, teda, čo sa týka tých oscarových, ktorý by som bez mihnutia oka zaradil do TOP 5, a to už používam extrémne silnú argumentáciu, keďže rovnako i protagonistka predviedla svoj "performance" , čo zachádzal až do neuveriteľného extrému. Pochválil by som aj jej konkurentku Sandy Dennisová, ktorá taktiež vybičovala svoj herecký výkon až do úmoru, čo je dvojnásobná extravagancia. Richard Burton a George Segal im zručne sekundujú, keď celé herecké kvarteto predvádza čosi neskutočné, až z toho behá mráz po chrbte. Všimol som si, že film obsahuje dlhé zábery v tom význame, že som mal miestami dojem, akoby som ho sledoval v jednom celku, t. j. takmer v reálnom čase, čo je nadčasová vlastnosť. PS: Zabudnite na topornú Cleopatru (-r. 1963), lebo o polovicu kratšia "Virginia Woolf" vám totižto doslova vyrazí dych, až tak sa budete na konci cítiť strašne zvláštne ! Skrátka, akoby z vás niekto vysal celú energiu. (30.03.2021)

Krutost. "Tančím jako vánek!" "Pojďme hrát hru Hups na hostitelku!" A to jsem si vždycky myslel, že černobílé filmy nejsou nic pro mě. Přesto jsem byl unesen dialogovou smrští a zhoubným rozvojem všech postav. Na konci jsem trochu klimbal, proto nedávám plné hodnocení. HUDBA: Alex North - mé znalosti orchestrální hudby klasického holywoodu (či co to je), jsou natolik mizivé, že nemám co říct. (23.06.2009)

Štyria herci podávajúci oscarové výkony, jedna naozaj búrlivá noc a minimalistická výprava, dlhé zábery a postupne odhaľované tajomstvo spolu s do maximálneho šialenstva stupňovanou atmosférou - a jeden z najlepších debutov v histórii Hollywoodu. Dnes sa už nepíšu takú dialógy, dnes sa už málokedy vidia také sústredené herecké výkony, dnes už málokto urobí taký sústredený, intenzívny a časom overený debut. Bravó. (16.08.2011)