Memento

Těsně po zhlédnutí jen lehce nadprůměrná kriminálka, kterou citelně vylepšuje geniální koncept, se s odstupem několika minut (nikoliv hodin, dní, či týdnů, jak tomu obyčejně bývá) stává vynikající, jelikož si divák uvědomí, jak moc ho Nolan přinutil vnímat příběh a žasnout nad tím, jak do sebe vše hladce zapadá a bez jediného zašprajcnutí funguje. Takhle unavený jsem po filmu nebyl hodně dlouho. A je to únava vskutku příjemná. (25.08.2009)

Strhující esej pro skalní teoretiky filmové naratologie? Především brilantní film se vším, co nesmí kvalitnímu thrilleru chybět. Výkony Guye Pearce, Carrie-Anne Moss i Joe Pantoliana jsou precizní, prožité, skvěle padnoucí k postavám. Hlavní hvězdou je ale Jonathan Nolan, který dává lekci ve scénáristice i v režírování. Tah přiblížit diváka k perspektivě hlavní postavy (tedy k perspektivě rychlého zapomínání uplynulého děje) vyprávěním od konce je výtečný, ale skutečnou lahůdkou je jeho ztvárnění. Nolan si se stavbou Mementa neskutečně vyhrál, rozesel po fikčním světě malé indicie, které si divák v počáteční dezorientaci může jen sotva uvědomit, a proto má dobrý důvod se k filmu vracet. Závěr (vlastně začátek) je sice velice matoucí, ale přesně odpovídá triku subjektivního vidění skrze oči hlavní postavy. Relativita vpomínek i "pravdy" minulého ztvárněná par excellence. Ale to nejzábavnější na Mementu je právě detektivní rovina, kterou si divák musí rekonstruovat tak pracně, až se mu z obracení proudu vyprávění dělají puchýře a na čele vyrážejí krůpěje potu. Pro ty puchýře a pro ten pot si Memento zaslouží pět hvězdiček a přízvisko jednoho z nejzajímavějších filmů posledních let. (11.04.2005)

Snímek MEMENTO Christophera Nolana je - vedle tématu pomsty - především bravurně zvládnutým zamyšlením nad lidskou schopností/neschopností rekonstruovat realitu a nad následným možným zneužitím člověka člověkem - to vše navíc v divácky poutavém "krimi-thrillerovém hávu". Obsah filmu by se mohl zdát sám o sobě jednoduchý, až prostý (který film však takový není?). Tato "jednoduchost" je však podána natolik výbornou a zajímavou formou, že divák je Nolanem neustále nucen zapojovat svůj mozek na 100%. Na snímku si především nesmírně cením způsobu použití kamery (smysl pro detail), naprosto geniální střihy, perfektní herecké výkony a v neposlední řadě (monotónní a mírně "nervní") zvuk + hudba. Snímku také nechybí vtip, který je však do filmu vložen přesně v tom správném a vyváženém poměru (divák ani na chvíli nezapochybuje, že jde o thriller). V některých momentech může Nolanovo dílo MEMENTO připomínat tvorbu Davida Finchera. Nikoliv však v tom, že by Nolan Finchera kopíroval. Jde spíše o to, že dokáže vytvořit stejně tak "hustou" thrillerovou atmosféru. Shrnuto a podtrženo: Perfektní film, u něhož fabulace dosahuje astronomických rozměrů. (02.11.2003)

Tehdy to byla událost a jméno invenčního Christophera Nolana se začalo ve velkém skloňovat. Dnes je uctívaným polobohem, místy si troufnu tvrdit, že nezaslouženě (poměrně špatně pracuje s emocemi a kupříkladu nechápu jeho pořadí mezi kameramany zde na CSFD). Tehdy „odvyprávěl“ příběh muže, který v souvislosti s vraždou manželky přišel o krátkodobou paměť. Mstít se je proto docela ošemetné, pomůžou polaroidové snímky a tvrdá data vytetovaná na vlastním těle. Holt byla to láska jako trám. Postupně se propracováváme zpět do minulosti, tudíž víme, jak to má celé skončit. Ovšem jak to začalo, to už je o obrácené chronologii tohohle netradičního příběhu. Střih, buldočí vytrvalost pomsty, střih, komu důvěřovat, střih. Guy Pearce i Carrie-Anne Moss jsou fajn, nápad také, ale na zadek zase úplně nepadám. Tedy nepadal jsem léta páně 2000, ani o 17 let později. A ani nikdy mezitím. (21.09.2017)

Vypravěčská paráda, kde je obrácená forma narace prostředkem, nikoliv účelem. Nolan ve své první zámořské štaci dává k dobru své oblíbené propriety (muž po ztrátě manželky stále nosí na ruce snubní prsten) a dráždí jednoduchou a úspornou filmařinou, kde hrají prim postavy a děj, jehož sledování je pro diváka náročným sportem, kde i chvilková nepozornost bere body. Fascinuje mě, jak i přes vědomí „dobrého“ konce Nolan skládá působivě dílky skládačky k sobě, přičemž reverzní forma vytváří napětí ještě silněji, než tradiční chronologie. Chce se mi říct, že kdo by to byl řekl, že tentýž člověk jednou natočí nejosobitější komiksovou trilogii a bude si moci dovolit točit velkolepé sci-fi bez používání zelených pláten, ale… zpětně mi to připadá jako promyšlená cesta cílevědomého filmaře, stejně jako tenhle film. (16.10.2016)