Ally McBealová

Já pitomec jsem nesledoval první sérii (až asi od poloviny), protože jsem se dle názvu mylně domníval, že jde o nějaký romantický seriál pro ženy. Naštěstí jsem velmi záhy přišel na to, jak se věci mají, a tuhle absurdní šílenost s geniálním scénářem Davida E. Kelleyho, kde jsou v každém pátém díle Vánoce, jsem si zamiloval. Sice se divím, že se Calista Flockhartová líbí tolika mužům (podle mě vypadá jako smrtka a souhlasím, že místo honoráře měla dostávat žrádlenky), ale neurotickou právničku hraje dobře a to už nemluvím o obsazení dalších rolí! A zvláštní pozornost si zaslouží Tracey Ullmanová (Výstřely na Broadwayi, Darebáčci) v malé roli cvokařky Ally McBealové, za kterou dostala cenu Emmy. Všimněte si, že ta ženská vypadá v každé roli úplně jinak. 80% (22.02.2003)

Když se tak zpětně ohlížím nad tím, co mě na tom bavilo, když nemám ráda holky řešící "problémy" jako Ally - tak...žensky, jo, to je ono - Ally je totiž svým myšlením tak moc ženská, že mně třeba daleko sypatičtější a bližší Robin z HIMYM je vedle ní zarostlej upocenej mistr světa ve vzpírání s pleší (která je přímo úměrná množství testosteronu). Pojevenej Piškot tím důvodem taky nebude, takže odpověď má jméno Richard Fish, kdy jeho úchylka na povolený krky a tríček s kolenní jamkou jsou dokonalý...a Ling. Ale Kauzy z Bostonu stejně vedou...už pro toho vizoura a doutníky...popojedem. (24.03.2011)

S odstupem snižuji o *. První řada by byla nejspíš *****, ale kvalitativní pád je v případě tohoto seriálu fakt na pováženou. Navíc mě irituje šílená nevyváženost v kvalitě rozebíraných témat, kdy jsou často věci více než sporné podávány jako jasná, hotová a v podstatě černobílá věc. Humor se navíc opakuje až do úplného vyšťavení. Škoda. (08.02.2008)

Nejlepší scéna je jak Ally pije kafe s Georgiou.Na to se prostě nedá zapomenout. Richard Fisch je ten správnej blázen a Piškot zas úplnej magor.Vlastně v celém tomhle seriálu se to hemží ulítlýma lidma a to se mi líbí. A jestli má někdo proti tomuhle seriálu nějáky velký připomínky, probodnu ho pohledem a lá Lucy Liu. (07.11.2006)

Jeden ze slavných popkulturních seriálů 90. let, který byl mimořádně populární zejména mezi ženskou částí diváků. Tak nějak si s ním nevím rady - neupírám mu řemeslné kvality, solidní herectví a v řadě případů i funkční humor, na druhou stranu mi byl krajně nesympatický svým obsahem a životním stylem i profesní zkušeností svých hrdinů. Na jedné straně ukazuje bizarní svět formalistického amerického soudního systému, kdy se právníci přímo vyžívají ve snaze manipulovat s laickou porotou, a přes určitou scénáristickou nadsázku jde bohužel o trefu do černého. Takhle nějak to často v Americe chodí a šikovný advokát dokáže v leckterých případech pro svého klienta a pochopitelně i pro sebe vytřískat těžké prachy v naprosto obskurních soudních přích. Právníci, kteří byli hrdiny seriálu, v nejednom případě stavěli pojem spravedlnosti na hlavu a já v duchu fandil jejich protivníkům. Zároveň mi seriál vadil svou hyperkorektností, genderovými a feministickými bludy a v neposlední řadě i zobrazením konzumního života americké vyšší střední vrstvy. Hrdinka seriálu je chodící reklamou na bulimii, ženské postavy jsou přímo ztělesněním představ o ideálním ženském těle, je to takové pohodové a poživačné. Děti se tam nějak moc nevyskytují. Když měla jedna z partnerských dvojic řešit otázku mateřství, dospěli oba právníci, kteří bezpochyby patřili mezi 10 % nejlépe placených Američanů, k tomu, že si je prostě nemůžou dovolit - vždyť by chuďátko strádalo nedostatkem. Celkový dojem: 40 %. Příznačné je, jak seriáloví hrdinové sní o rodinném zázemí, ale vzhledem ke svým vysokým nárokům na partnera a vlastní neschopnosti se přizpůsobit a dávat jsou odsouzeni k neustálému střídání krátkodobých vztahů. (12.01.2009)