Epizoda 8 (S03E08)

Deliaca čiara - to je ôsma kapitola nového Twin Peaks s podtitulom The Return. Deliaca čiara medzi podobou televíznej produkcie a predovšetkým tzv. quality tv pred a po druhom veľkom vstupe radikálneho experimentátora na naše obrazovky. Deliaca čiara medzi starým a novým, ako i etapami Lynchovej tvorby. Deliaca čiara medzi diváckymi tábormi. Ak The Leftovers označím za počiatočnú rozbušku, The Return je atómovou bombou násilne otvárajúcou voľnú cestu tomu, čo sa snáď zmení v úplne novú podobu modernej televízie (resp. jej časti). Pripomínať si pri sledovaní Eraserhead a sledovať búrlivé kontroverzné reakcie publika je zatiaľ to najväčšie potešenie, aké mi nová séria priniesla. "Got a light?" (27.06.2017)

Tak dobře, Lynch se nám pokusil svým způsobem (Tedy svými prostředky, kdy ví přesně, jak použít ruchy, zvuky a hudbu, aby vypadalo zlověstně i lostomilé koťátko.) říct, jak vzniklo to zlo na Zemi, a nejspíš to mělo vazby i k Twin Peaks, ale stejně se mu to rozpadá. Začátek má normální, pak tam kdoví proč nahodí Nine Inch Nails, a pak nás provede atomovým hřibem - pěkně deset minut průletu. Následuje pocta černobílým hororům, nějaký ten odkaz na Kubricka, a pak zas mate tělem a nabídne horor z 50. let. Nedrží to vedle sebe, ačkoliv se snažil to "vysvětlení" podat originálně. (18.07.2022)

Moje fantazie právě narazila na svoje hranice a přestala mi zvládat překládat do srozumitelné formy to, co vidím, načež jsem společně se skončením epizody usnul vyčerpáním. Tohle už mi prosím, Davide, nikdy nedělej. Bylo nesmírně těžké snažit se držet pozornost, protože to co jsem viděl, mě z velké části jednoduše nijak závratně nezajímalo. Cooperovo putovní napříč životem a smrtí ve třetí epizodě bylo skvělé, ale tyto černobílé výjevy, surrealismus a symbolika - to už bylo na můj vkus trošku moc. Ani Mazací hlava se mi před dlouhými lety absolutně nelíbila a bohužel to byl snad první film, který jsem od Lynche viděl, takže jsem ho v té době začal nenávidět. Postupně jsem na něj ovšem měnil názor a začal ho milovat, protože jsem mu přicházel na chuť a měl jsem v plánu si Mazací hlavu zopakovat. Po této epizodě Twin Peak už tuto chuť nemám. Lynch se pokouší sdělit nesdělitelné a toho se dá docílit pouze touto prudce surrealistickou formou zcela vybočující mimo běžně zažité standardy a to mi úplně nechutná, protože mi to dělá z mozku černou díru a nesmírně mě to vyčerpává. Tentokrát už si netroufnu udělat závěr, že Lynch je kokot, protože dobře vím, že není. Tohle dílo bylo ovšem zcela mimo můj záběr věcí, které dokážu docenit. [60 %] (03.05.2020)

No do prdele!! Lynch je zpět ve své nejsurrealističtější podobě, jak ho známe z dřívější doby. Co se zhruba od první třetiny až do konce odehrává je totální psychedélie a vizuální orgasmy. Do toho se rozjel i Badalamenti se svojí nekompromisní hudbou a zvuky, které celý díl jen podtrhují. Třešničkou na dortu je pak v úvodní části píseň z koncertu legendárních Nine Inch Nails (jakožto obrovských fandů Lynchovy tvorby). Opravdu jsem napnutý, co se bude dít dál. (02.07.2017)

Spoilery! :O - Episode 8 je naprostý unikát mezi moderními komerčními západními seriály. Stresující ticho, bzukot, spousta hlasitých zvuků a uhrančivých bizarních výjevů způsobujících neustálý neklid a v některých chvílích i strach. Abstrakce jedoucí na maximum. Interdimenzionální odyssea. A hlavně, zlomová epizoda pro celé Twin Peaks, která velmi netradičním a nenápadným způsobem zpracovává vysněný "supervillain origin" a poodhaluje, co jsou ony tajemné entity z Black Lodge vlastně zač. Určitě se to nebude líbit každému a určitě to není dílko určené k žehlení, ale nelze popřít, že i přes tu nejednoznačnou "sračky z choré hlavy" formu (jak tu někdo trefně popsal), to vlastně dává v návaznosti na zbytek seriálu překvapivě docela smysl a není to díky tomu tak nepochopitelné, jako jiná, samostatná, Lynchova díla (= filmy). A možná i právě proto jsem si vychutnával každičkou scénu a sežral to Lynchovi tentokrát i s navijákem. (06.03.2021)