Slzy slnka

Tradiční kočkopes, jaké tvoří režisérští rutinéři libující si v povrchní efektnosti a přitom posedlí touhou točit filmy, ve kteých jde i o víc, než jen o cool přestřelky. Bez snahy o vykreslení politického pozadí a prohloubení charakterů postav je původně zamýšlené válečné drama degradováno do polohy prvoplánově brutálního akčkňáku, v němž je paradoxně o pořádnou akci nouze. Možná měl Fuqua dojem, že s omezením ratatání a bumbácení na nutné minimum budou Slzy slunce budit duchaplnější dojem, místo toho jsou však nudnější, než by vzhledem k atraktivitě prostředí a režisérově umu mohly být. (30.08.2008)

Vlastně ani nevím, proč jsem byl na tenhle kousek kdysi docela naštvaný. Napodruhé bylo leccos jinak, ač.. Mám sice rád Bruce Willise, který je bezesporu největším kladem celého filmu, ale jinak se před námi odehrává jen rutinně odvedená práce tolikrát viděného. Nevím proč, protože když vypustíme prostinký děj (včetně polopatických dialogů) o neuposlechnutí jednoho rozkazu (a projevu zkoušky charakteru v ryzím americkém kabátě), tak vše relativně obstojně fungovalo – atraktivní prostředí nigerijského deštného pralesa, řemeslně zvládnuté akční sekvence, drsní hoši záchranné jednotky – a válečná agitka plná halasných humanistických gest nakonec není až tak laciná!! Jenže Fuqua není Oliver Stone, příběh je schematický, napětí hodně schází. Prostor dostává jen poručík Willis, robustní a málomluvný, který pronáší zatraceně pravdivou větu („Bůh už Afriku opustil“) a doktorka Monicy Bellucci, které vyděšený výraz sluší i přesto, že takřka nemá co hrát!! Ostatní jsou jen figurkami v nedotaženém válečném thrilleru, ale pojďme znovu na začátek komentáře: možná je to paradoxní, ale rád jsem se k němu vrátil. (19.04.2006)

Další zbytečný film z americké produkce, který však pár věcmi přece jenom zaujme. Zpracovávat téma občanských válek není špatný nápad, ale je třeba zachovat příslušnou objektivitu (autenticitu). Ta mi u tohoto snímku celkem scházela. Opět (jako u většiny jiných amerických válečných filmů posledních let) tu najdeme záplavu nekonečných patriotistických hlášek, což diváka pochvíli začne svádět k tomu, jestli se nejedná jen o chytře zabalenou propagandu ospravedlňující americké výboje. Toliko obecně. Samotný film nepřináší nic nového, jen opakuje osvědčené principy z předchozích děl. Za povšimnutí stojí určitě krásné scenérie africké přírody. Přes všechny nelogičnosti a občas přehnané dialogy se jedná o chutný tovar, který nezpůsobuje zácpu. (30.06.2003)

Jak já tomu plešounkovi rozumím! Na každý vandr se také vydávám s jasnými pokyny, rodiče mi vždycky několikrát jasně přikážou "v pořádku se vrať!" A já pak samozřejmě dělám všechno proto, aby se tak nestalo. Na rozkazy zapomínám, měním plány, chovám se zkratkovitě, strkám čumák všude tam, kde jen trochu zavětřím vzrůšo, neměním si trenky, nepiju a nejím, meju se, jen když prší a při tom všem se snažím udělat dojem na všechno, co v té pusté divočině jen vzdáleně připomíná holku. Jen Brucovi závidím tu obří mouchu v uchu, ze které se i v těch nejzoufalejších situací ozývá "jsme tu s tebou, šéfe!" Já totiž slýchám jenom "ty vole jeden zatracenej!" (27.09.2012)

Velmi dobrý akční film s McClanem ve službách armády, ale velmi slabé drama se silným humánním podtextem, kterým to bohužel chce být. Monica Bellucci se bezradně válí po zemi a marně se snaží dotknout niterných emocí diváka, který s popkornem v držce hltá jenom autentickou akční vřavu a tradičně gulervoucí Zimmerův soundtrack. Ten špinavý vizuál je ale prostě natolik naturalistický a strhující, že se mi to nemůže úplně nelíbit... 65% (15.11.2012)