Bony a klid

Ak som si doteraz myslel, že Slnko v sieti je najlepším (česko)slovenským filmom a skvostnejšiu kameru ako Szomolányi dosiaľ ešte nikto iný nezrobil, Ota Kopřiva a Vít Olmer mi týmto práve poriadne napľuli do tváre. Extrémne štylizovaná jazda chladnými pražskými ulicami v '87 na rakete Benz W123, v ktorých ťa každý druhý porobí na každom rohu, o vekslákoch v tradičnej procedúre menom vzostup-pád, kde 36x v reproduktoroch počuješ jednu a tú istú skladbu dookola bez prechodu do stratena... Tuctový príbeh bez akýchkoľvek väčších prekvapení, nie však úplne prázdny, avšak zvizualizovaný absolútne brilantne – s (doslova) každým jedným záberom vymaznaným do totálneho zblbnutia. Veľa čs. tvorby som (zatiaľ) nevidel, no bude úplne od veci myslieť si, že viac štýlovejší počin ako Bony a klid z našich končín ešte nevzišiel a možno ani nevzíde...? "Bony, nechceš bony?" (25.7.2023 #Grco, vďaka za projekciu na veľkom plátne x) (26.7.2023) (27.07.2023)

"Bony a klid" je snad nejtypičtější film 80. let. Dýza, Frankie goes to Hollywood, mrkváče, Tuzex a samozřejmě bony. Hybnou silou filmu je bezpochyby skvělý scénář Radka Johna. Nemá žádná hluchá místa, pořád se něco děje a na těch 90 minut spolehlivě zabaví. Hercům rovněž nejde co vytknout. Honza Potměšil byl v roli naivního Martina přesvědčivý, Josef Nedorost je ten správný vekslácký typ, Tomáš Hanák má skvělé hlášky a Roman Skamene je prostě Roman Skamene. Vít Olmer v této době ještě uměl točit a rozřesená kamera Oty Kopřivy filmu sluší. Výtku bych měl pouze k častému využívání stejných písní i do scén, kam se jaksi nehodí. "Bony a klid" by se dal zařadit do oblíbeného osmdesátkového subžánru Filmy o mladých a pro mladé. Ovšem oproti Soukupovým filmům nabízí syrový a nepřibarvený obraz druhé poloviny osmdesátých let. 80%. (23.05.2008)

V 80. letech se jednalo o naprosto převratný film. Příběh ze zákulisí veksláků, o nichž všichni věděli, ale režim na ně byl většinou krátký. Je vidět, že na svou dobu měli tihle hoši mírně řečeno nadstandartní příjmy a žili si jako prasata v žitě. Koneckonců, jejich tehdejší příjmy by je asi uživily i dneska. (23.07.2002)

ČT2 - Relax don’t do it...When you want to go to it...Relax...The power of love, a force from above, cleaning my soul... 90 minut neslušíte skoro jiné písničky :) Dneska mi to ale ani moc nevadilo, spíše jsem vnímal ty vekslácké praktiky a samotný příběh mě vtáhnul. Dobrá práce, pane Olmere. 75% // (31.12.2015) ČT2 HD - Stále 75% (28.12.2014)

Recenze na český film Bony a klid: Jakožto dítě generace Z toho o vekslácích, bonech a tuzexech vím jen velmi málo, konkrétně vůbec nic. Tedy, něco už jsem si nastudoval. Přijde mi, že do nás z každé strany někdo cpe komunisty, VB, StB, nácky, koncetráky atd. atp., ale o tomto socialistickém fenoménu jsem slyšel poprvé. Z toho hlediska mi film přišel zajímavý, beru ho jako (ne)milou výpověď doby. Byla podána záživnou formou, jelikož vše sledujeme z pohledu samotných veksláků, kteří vystupují v roli jakýchsi antihrdinů, ovšem v souvislosti s tím, že skutečně existovali, bych se slovu "hrdina" raději vyhnul. Overall, jsem rád, že jsem se na film podíval, zase to bylo zpracované trošičku jinak, než jak jsme zvyklý u většiny jiných českých titulů se stejnou příběhovou datací, které se ani nesnaží působit originálně a svou průměrnost skrývají za historický kontext. Rychlý výčet pozitiv: Roman Skamene zářil v roli trpaslíka, bylo to vtipné, mělo to grády, každou scénu zvedal o několik levelů výš. Při sledování jsem cítil onen osmdesátkový feeling, za to vzdávám hold. Zaujalo mě, že přízvisko vekslák pochází z německého wechseln. Tím bych však chválu Olmerovy béčkovky uzavřel, zas tak skvělé to totiž nebylo. Odhlížejíc od stáří, Bony a klid nepřináší nic nového ani extra zajímavého / napínavého / vtipného / překvapivého / ... Zkrátka nic extra. Jako komedie z roku 87 dobrý. ALE! Co mi přijde neuvěřitelně laciné, je způsob, jakým zde Vít Olmer vytváří atmosféru – jednoduše zapne nějaký starý song, přičemž hudební motivy se zde stále opakují, Olmer má asi tři oblíbené písničky, které pouští pořád dokola jako kolovrátek. Je to ryze samoúčelné a i značně repetitivní. Krom toho pro to ani nemá cit, kolikrát skončí scéna se zcela odlišnou atmosférou a on v ten moment pustí to svoje: "Relax, don't do it!" Jednak to působí jako pěst na oko a druhak jsem z toho byl už ke konci celkem na prášky. Mohl bych se v tom dál babrat a zkritizovat například výstavbu charakterů, na které tady vůbec nezbyl prostor a s nimiž jsem proto vůbec nic neprožíval a ani nevěděl, komu mám fandit – jediný, kdo mi byl sympatický, byl skřet z kamene – ale hádám, že to nemá smysl. Ještě bych se rozčílil a dostal infarkt. Koneckonců hlava mi už 24 hodin v kuse moudře radí: "Relax, don't do it..." (11.05.2022)