Volanie divočiny

film,který jsem poprvé viděla tak asi v první třídě a jako milovník zvířat byla celá pryč.Jako starší jsem přečetla knížku tam bohužel hapyend není..Elza podlehla infekci,když lvíčata bylasotva odrostlá,ale ještě neuměla lovit..ale i je se podařilo vrátit do přírody.Za přečtení stojí i Můj život se lvy od G.Adamsona.Pojednává právě o natáčení tohoto filmu,o lvech kteří v něm hráli a poté taky o tom jak se někteří z nich také vrátili do divočiny (06.07.2013)

Pravdou je, že lvici Elsu zná mnoho lidí a je z ní tak nejznámnější lvice a jedno z nejznámnějších zvířat všech dob. Měli jsme doma i knihu, ale přiznám se, že jsem se do ní nepustil. Přesto dojemný příběh o spojení člověka a zvířete, který byl už mnohokrát sepsán a natočen v různých podobách, nepřestane bavit. Je to film, který je natočený citlivým způsobem. Lvici si milovník zvířat prostě nemůže nezamilovat. A se skvělou hudbou v zádech pak nezůstává jedno oko suché. (14.12.2020)

Fotbal, Brexit, Silvestr a další mezinárodní události světového významu jsou mi šumafuk, ale co mi vadí, je, když Euro-rouro-kňouro místo podstatných věcí řeší třeba přemnožení mývalů a brojí proti bezbranným medvídkům. O lvici Else jsem četla někdy ve 2. třídě a sama jsem jednu chovala. Jmenovala se Nancy, měřila asi 5 cm v kohoutku, několikrát denně jsem jí měnila vodu a kradla pro ni salám z ledničky. Byla gumová, tak moc nevyrostla, a živou jsem nedostala ani pod stromeček. Každopádně skutečná Elsa je důkazem, že nejen lidi, ale i zvířata můžou žít věčně. A někdy i déle. (30.06.2016)

Volanie divočiny bolo pred polstoročím legendou a pri vtedajšej konkurencii v našich kinách sa tomu nemožno čudovať. Ale aj bez toho nekonkurenčného prostredia to bol dobre nakrútený film, ktorý ani na okamih nezabúdal na cieľového diváka. Čo tam po tom, že v záujme hladkého prijatia divákmi boli prírodné reality vhodne upravené. Podstatné je, že u väčšiny divákov film vyvolal ilúziu o bezproblémovom súžití šeliem s ľuďmi a rovnako bezproblémovom návrate domestikovaných šeliem do prírody. A filmu je vyvolávanie ilúzií odjakživa blízke. (25.10.2021)

Ačkoliv by šel komentář k tomuto skvostu vystihnout jedním, dvěma superlativními slovy, nemohu nevzpomenout na dětské dojetí, když jsem Volání divočiny jako malý kluk viděl poprvé. Polykal jsem slzy tenkrát, pak ještě mnohokrát a dojetí se neubráním ani dnes.. Film je po všech stránkách dokonalý, nemá jediné slabé místo - od překrásných záběrů africké krajiny, přes neskutečně silný příběh, úžasnou kameru střih, režii i herecké výkony představitelů manželů Adamsonových. (asi každý neví, že Joy A. pocházela z Opavy) Hudba Johna Barryho - strhující Born Free dává filmu další rozměr a definitivně ho posílá mezi klenoty světové kinematografie. . I já jsem polidštil jednu Elsu, která mi právě leží u nohou. Jmenuje se Fatima a má svoji postel. :-) Téma návratu do přírody je hluboké a choulostivé.. O to křečovitěji a trapněji působí snaha lidstva o návrat a přiblížení k přírodě. Nakupují houfně outdoorové oblečení, pokud možno od Bushmana, směšné klobouky od Vietnamců, půjčují si kánoe, nasedají do naleštěných bouráků a jsou "šťastni a spokojeni" Absence sprchy a postele je však záhy zažene zpět do svých přepychově a sterilně vybavených bytů. Já jsem naopak šťastný, že jsem se přírodě nikdy nevzdálil, umím v ní žít a i když v ní nejsem denně, nikdy jsem z ní vlastně neodešel.. (05.07.2011)