RRR

Ten film se nedá s ničím srovnat. Úžasně barevný, atomově EPICký příběh, který bych chtěl vidět na dvacetimetrovém plátně v 8K. Je to MIX videohry, lsd, dvou nesmrtelných bossů na té správné straně, romantické písně zazpívané malou dívenkou, střih - její mámě drtí palice lebku - střih - a nádherných plyšových zvířátek.. Tam je prostě všechno, co tam chceš v tu chvíli mít. Na konci už jsem si říkal že je škoda, že vždy bojují každý sám a mají pořád stejně odrbané hadry... a dočkal jsem se, týpek se tam zjeví s vlasy o půl metru delšími (a je vám úplně jedno, že mu narostly přes noc), outfitem barevným a úžasným jako louka plná jednorožců olizujících polární záři a zase vám to nedovolí zavřít hubu :-) Tříhodinové filmy obcházím obloukem, ale tady se zastavil čas, bylo to jako dvacet minut trvající půlhodinka... (19.03.2023)

Natočené je to velkolepě. Přesto je třeba brát v potaz kontext, ve kterém film vzniká, a jakou vládní politiku podporuje. Indie je na prahu vládní genocidy indických muslimů. Byli bychom podobně odvaření, kdyby byl film natočen v Rusku a místo s tygrem by hlavní hrdina bojoval s medvědem? Více např. v https://www.thejfa.com/read/rrr-new-idiom-hindu-nationalism (19.12.2022)

(6/10). RRR (Rise Roar Revolt) je vstupenka do Bollywoodského filmového průmyslu, který se snaží svými filmy konkurovat jeho slavnějšímu protějšku. Pro člověka, který je tímto indickým fenoménem naprosto nepolíben to může být pořádně tuhé sousto. Shodou okolností bylo i pro mě RRR první plnohodnotnou zkušeností s indickým filmovým řemeslem, které se snaží pronikat do širokého světa. RRR se to právě díky slavné písni, nominaci na Oscary a taky uvedením na NETFLIXU podařilo. Za mých mladých let jsem ještě viděl jeden indický film. Jmenoval se Tanec draků a matně si pamatuju, že to byla velká emocionální jízda. RRR slibovalo zejména naprosto šílenou stopáž, tanečné scény a dravé akční scény. Přesně to jsem taky dostal. Jako první bych se chtěl pobavit o stopáži, která byla opravdu monstrózní a před startem filmu působila opravdu děsivě. K mému velkému překvapení to nakonec nebylo takové utrpení, jak jsem očekával. Samozřejmě tři hodiny jsou tři hodiny a tíha takové porce minut šla během filmu cítit. Když se však ohlédnu, kolikrát jsem se během filmu koukal na hodiny, tak jsem ručičku nehypnotizoval. Taneční scény jsou typickou devizou, které zdobí indické filmy a asi žádný divák si bez nich tyto filmy nedokáže představit. Přispěl k tomu i YouTube kanál T-Series, který jednu dobu dobýval tuto platformu. Nejslavnější youtuber PewDiePie proti nim také vyhlásil vendetu. Píseň Naacho Naacho bořila trendy a právě díky ní tento indický epos většina lidí objevila. Tyto taneční scény jsou proslulé svou pompézností a propracovanou choreografií - v tomto ohledu je Bollywood opravdový unikát a nemá žádnou konkurenci. Akční scény jsou také stěžení pro indický filmový průmysl. Přepálenost, která je doslova over the top, tak nemusí každému divákovi sednout. Nad nereálností některých scén opravdu zůstával rozum stát. Kolem a kolem je RRR zábavným pompézním příběhem, který vychází z historie. Za pomocí karikaturních charakterů ukazuje, jak byla Indie okupována Velkou Británií a indičtí hrdinové jsou nástroji převratu. Nebýt tak obsáhlé stopáže a taky odporného CGI, které tahá oči zejména u digitálních zvířat, tak bych si film užil daleko více. Takto jsou kvalitní scény spíše rozmělněny a v té přebytečné vatě se ztratí. Těch třech hodin však rozhodně nelituju a RRR si zaslouží veškerý věhlas. "Bheem, how long do we fight these jackals? Let's hunt down the lion." (06.08.2024)

I přes šílenu 3hodinovou stopáž se jedná o nesmírně hravou, orginální a brutálně přestřelenou akční bromance. Je docela kumšt se v 3hodinové stopáži vyvyravat výskytu nudných pasáží. Této šílenosti se to podařilo, neboť se stále něco děje. Oba dva hlavní aktéři byli nesmírně sympatičtí a člověk měl těžkosti se rozhodnout, komu bude fandit. Velmi milé indické překvapení. Po většinu stopáže jsem jen zíral s otevřenou hubou a nevěřil svým očím. [80 %] (28.03.2024)

K filmům indické provenience přistupuji vždy s krajní nedůvěrou už jen proto, že nemám rád muzikály (čest výjimkám) a v těchto dílech se písním a tancům prostě nevyhnu. Ale to je jen špička ledovce. Režisér a scénárista si v tomto případě rozuměli tak dokonale, jakoby šlo o jednu a tutéž osobu, což se projevilo hlavně ve chvílích, kdy začal scénář prohrávat svůj boj s demencí a z režisérské sesle nikdo nezasáhl. Snímek jsem vnímal jako Terminátora, Predátora a Ramba v boji proti Impériu- to vše na kari, přičemž nebudu předstírat, že jsem se místy nebavil. Jo, bavil, s postupem času na mě ale začalo být všech těch heroických póz, zpomalených záběrů a nevyčerpatelné munice (zejména šípů) příliš, nemluvě o tom, že mi u některých scén vyhrkly do očí slzy. Slzy smíchu. S blížícím se závěrem se už tvůrci vydali jednoznačně cestou parodie a některé jejich kousky si už nezadaly s druhým dílem Žhavých výstřelů (tímto přirovnáním nechci tu skvělou komedii nikterak dehonestovat). Což o to, jako indický divák bych jistě slzel dojetím, vše by ve mně vřelo a s neotřesitelným pocitem národní hrdosti bych klidně jednomužně zaútočil na Pákistán, ale jako Evropan jsem nemohl pominout až křečovitou snahu vykreslit všechny Brity jako krvelačné zrůdy s psychopatickými a sociopatickými sklony. Možná by to vyznělo lépe od národa, který nelpí na hluboce zakořeněném kastovním systému, jež zahrnuje i Nedotknutelné a který nehraje tzv. indickou férovku ve stylu: "Nás je patnáct, jí je taky patnáct, pojďme zkusit, jestli se ubrání." / Poučení: Ano i tříhodinový film může být ve své podstatě kravinou. 2*- (20.11.2023)