Réžia:
Karel KachyňaHudba:
Luboš FišerHrajú:
Stanislav Zindulka, Helena Růžičková, Žaneta Fuchsová, Tereza Brodská, Gabriela Wilhelmová, Alena Vránová, Eva Svobodová, Blanka Lormanová (viac)Epizódy(6)
-
Sněhurčina smrt (E01)
-
Malý muž a velká žena (E02)
-
Trápení kocoura Žolyho (E03)
-
Válka si nevybírá (E04)
-
Moje druhá první láska (E05)
-
Návrat domů (E06)
Obsahy(1)
"Nic ty se neboj! Na tragickej život jsem já pes!" Tímto okřídleným úslovím si bývalá lázeňská kuchařka I. třídy Anna Urbanová, jinak bodrá a upřímná ženská košaté postavy s něžným a citlivým srdcem, často dodává odvahy. Sobě, ale ještě víc malé Věrce. Děvčátku, které přijala za vlastní, a také jejímu otci, svému životnímu druhovi, jinak poštovnímu zřízenci sice subtilního vzrůstu, leč rozměrného a statečného ducha, Josefu Pumplmě. Je toho opravdu třeba, neboť se píší léta 1937-1939 a nad Evropou se stahují mračna válečná a v místě, kde rodina žije, se ocelové kleště nacismu snaží zardousit už tak okleštěnou republiku a vyrvat jí to nejcennější - domov. A tak donuceni opustit domovinu v severomoravském pohraničí, odjíždějí hrdinové seriálu posledním vlakem z Frývaldova, vlakem, pro nějž už není návratu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (5)
Recenzie (287)
Rozhodol som sa, že som schopný zhodnotiť už po štyroch dieloch, keď viem, čo je kapitální békovina alebo nedostatečnej dlouholebec. Helena Růžičková je v netradične vážnej roli výborná a tiež detské úlohy sú pod Kachyňovým vedením skvelo zvládnuté, či už u Fuchsovej alebo Terezy Brodskej. –––– Je to hrozné. Jako by jenom blázni chápali dosah této chvíle. –––– Prosím tě, jak se říká dceři taková békovina? ()
Několik filmů od Karla Kachyni mám velmi rád a nedám na ně dopustit (Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři, Ucho), seriál Vlak dětství a naděje mi ale moc nesedl. Má svou zvláštní poetiku, na kterou jsem se nedokázal naladit. Pohled na válku očima dítěte je osvědčený způsob změny vnímání a může přinést do příběhu oživení. Tady se to bohužel moc nestalo. Žaneta Fuchsová už tratila roztomilost dítěte a do krásy ještě nevyrostla. Prohození s Terezou Brodskou v dalších dílech chápu, ale taky to působilo divně. Na chuť jsem nepřišel ani ostatním postavám. Většina byla až moc bláznivá. Bylo to tím dětským pohledem, či snahou se vyrovnat s válkou? Co bych seriálu naopak nevyčítal (jako některé komentáře tady), je nějaká oslava komunistů, Rusů apod. To, že se na konci války vítali Rusové s otevřenou náručí, byl fakt. Tehdy to byli skuteční osvoboditelé. Navíc samotný seriál si pobyl nějakou dobu v trezoru. Jsem rád, že jsem tuto klasiku viděl, ale jednou stačilo, slabší tři hvězdy. ()
Seriály vyžadují řád a pravidelnost v zábavě - a to mně vždycky chybělo. Přesto jsem za život viděl už tři. Inspektora Leclerca (v rodinném kruhu, to mi bylo asi deset), Ságu rodu Forsytů (předmět diskuzí ve škole, bylo mi asi šestnáct) a nyní tuto ságu Karla Kachyni. - A teď se chystám už jen na Alexanderplatz.... Kachyňův způsob vyprávění mi byl (jako drtivé většině Čechů) vždycky blízký. Líčení událostí "kolem obou odsunů" je filosoficky přijatelné: navíc z něj správně vyplývá, že kdyby k odsunu Němců z Republiky nedošlo, vypadalo by území Čech po roce 1990 podobně jako za Protektorátu (ostatně i teď se k němu dost blíží)... V polovině jako by vypravování ztrácelo trochu dech, ale při brněnských překotných osvobozovacích událostech ho znovu nabere. ()
Nechápem, ako mi tak dlho mohol unikať tento skvelý čs. seriál. Aj keď mám tušenie, že som ho kedysi v detstve videl, minimálne tak útržkovito. To ale samozrejme nestačí na plné docenenie tohto skvostu. Film o tom, že láska, porozumenie a vzájomná pomoc môže existovať aj v časoch najťažších. Všetko je len o ľuďoch a úcte k človečenstvu. Ako tomu bolo v prípade Anny Urbanovej. Silný nadpriemer. 85/100 ()
Rozhodně jeden z našich nejpodařenějších seriálů. Dokonalý mix dramatu, smutného humoru, lidskosti, lidské hlouposti, politiky a češství. Kachyňa dokázal, že ani formát televizního seriálu není překážkou k velkému filmovému dílu. Stačí mýt jen silný příběh, dobrý scénář a vhodně zvolené herecké obsazení a pevnou ruku režiséra s vizí. Zindulka s Růžičkovou předvádějí opravdový herecký koncer. Zvláště Helena Růžičková, která do té doby byla obsazována jen do komickým postav. Vlak dětství a naděje ani za čtvrt století nezestárl a lidé se na něj budou dívat i po další generace. Což už bohužel u drtivé většiny dnešní tv produkce už nelze říci. ()
Galéria (26)
Fotka © Česká televize / Miloslav Mirvald
Zaujímavosti (14)
- Kvůli svému přepínání, neschopnosti odpočívat a svým vlastním hereckým aktivitám ohrozila Helena Růžičková seriál. V průběhu natáčení došlo dokonce ke kamerovým zkouškám s Mílou Myslíkovou, přestože už byla velká část seriálu natočena. Režisér Kachyňa měl s Helenou Růžičkovou velmi tvrdý pohovor, teprve poté se herečka plně soustředila jen na natáčení seriálu. Z důvodů zdravotních komplikací Heleny Růžičkové se ale natáčení seriálu zdrželo o půl roku. (carott)
- Stanislav Zindulka (Josef) se své herecké kolegyně Heleny Růžičkové (Anna) trochu bál, protože při natáčení seriálu často neodhadla možnosti svého korpulentního těla. Na maličkého herce měla třeba skočit do postele, což se Zindulkovi málem stalo osudným. Nebo když ho nosila v náručí, tak ho občas upustila nebo tak moc přimáčkla, že měl pak na těle modřiny. (raininface)
- Seriál se měl původně vysílat v roce 1985 u příležitosti 40. výročí od osvobození. Tehdejší cenzura ale s výsledkem nebyla vůbec spokojená. Cenzoři nakonec povolili vysílání až o čtyři roky později, v březnu 1989, avšak v odpoledním vysílacím čase a bez jakékoliv propagace. První epizoda tak byla odvysílána až 4. března 1989. (Rattus Rattus)
Reklama