Vlak detstva a nádeje

Z tohohle seriálu jsem pokaždé naměkko, je smutný, ale díky hercům opravdový. Ž. Fuchsová a S. Zindulka jsou dobře zvolenou dvojicí dcery a otce. Ostatní dokonale dotvářejí kolorit života v pohraničí. Malá Věrka je nucena rychle dospět, spoustu věcí pochopit a zůstat hrdou vlastenkou. Líbí se mi zejména období, kdy je ještě malá, kdy získává novou matku. (29.03.2010)

Nic ty se neboj, dcero moje. Na tragickej život jsem já pes. ... To je kapitální békovina. Dalo by se říci, že legendární nebo kultovní hlášky české seriálové tvorby. Šest hodinových epizod stačí k tomu, aby dobře vylíčily dobu před okupací, během 2. světové války a po jejím skončení na území Československa. Vše je navíc líčeno z pohledu hlavní postavy, zprvu malé a posléze dospívající dívky, což dodává celé problematice našeho protektorátu jiný pohled. Nejdojemnější na celém seriálu je postava a pojetí Anny Urbanové, ženy s velkým tělem, ale zejména obrovským srdcem, v ztvárnění Heleny Růžičkové, která tu exceluje, podobně jako Stanislav Zindulka. Potěší i herci v ostatních rolích, např. Žaneta Fuchsová coby malá Věrka či Tereza Brodská jako starší Věrka, Ivan Vyskočil a další. Zejména však - opakuji se - vztah Anny Urbanové k nevlastní dceři je natolik silně a emotivně vylíčen, že automaticky zvyšuje celkový dojem ze seriálu, který pro mě nabral obrátky až od nástupu Heleny Růžičkové na scénu a popravdě jsem se těšil na každou její pasáž. Dávám lepší 4*. (13.10.2017)

Vlak dětství mě doslova a do písmene ,,posadil na prdel" před TV obrazovku a nevstalo se, dokud nebyl zhlédnut poslední díl. Válka a její hrůzy trochu z jiného soudku, který přinesl smutek i radost, dojetí i zlost. Velmi překvapující kvalitní výkon Heleny Růžičkové. Nepřekvapující a jako vždy, výborný výkon Žanety Fuchsové a Stanislava Zindulky. Skvělý scénář i ostatní herci. Prostě ŠPICA ! (19.01.2013)

3* Ještě z mého mládí si pamatuji tento seriál s nezapomenutelnou rolí pro Helenku Růžičkovou. I ze zdejších hodnocení vidím, že patří k tomu nejlepšímu, co tehdy televizní tvorba vyprodukovala. Teď nedávno jsem si ho pustil znovu a musím uznat, že herecky současné české seriály hodně upadly. Ale s odstupem času vidím, že obsahově působí jako komunistická agitka, zejména v druhé polovině a válečné období prezentuje hodně jednostranně a konec je plný patosu. Za to musí jít body dolů, takže ve výsledku jen 3 hvězdy. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (13.10.2016)

Seriály vyžadují řád a pravidelnost v zábavě - a to mně vždycky chybělo. Přesto jsem za život viděl už tři. Inspektora Leclerca (v rodinném kruhu, to mi bylo asi deset), Ságu rodu Forsytů (předmět diskuzí ve škole, bylo mi asi šestnáct) a nyní tuto ságu Karla Kachyni. - A teď se chystám už jen na Alexanderplatz.... Kachyňův způsob vyprávění mi byl (jako drtivé většině Čechů) vždycky blízký. Líčení událostí "kolem obou odsunů" je filosoficky přijatelné: navíc z něj správně vyplývá, že kdyby k odsunu Němců z Republiky nedošlo, vypadalo by území Čech po roce 1990 podobně jako za Protektorátu (ostatně i teď se k němu dost blíží)... V polovině jako by vypravování ztrácelo trochu dech, ale při brněnských překotných osvobozovacích událostech ho znovu nabere. (22.01.2016)