Animatrix

"A tak se stal člověk strůjcem své vlastní zkázy." Jsem rád, že jsem byl seznámen s dvoudílným historickým souborem o vzniku Matrixu, že jsem mohl potkat noir detektiva Ashe a zejména "volného" běžce Dana Davise. To mi dávalo smysl a líbilo se mi to. Ten zbytek ve mně spíše probudil dumání nad tím, zda potřeboval Matrix svůj animovaný dovětek. Soudím, že spíše nikoli a to přesto, že již pár let polykám jednu červenou pilulku za druhou, abych na vlastní kůži zjistil, jaká je vlastně realita. (01.01.2016)

Na Animatrixu se mi líbilo to, že každá část měla jinou formu ztvárnění, byla dělaná trochu odlišnými styly. Nejvíce mě zaujala hned první digitální část Poslední let Osirise, kterou jsem už viděl před časem, kdy jsem si chvílema dokonce myslel, že to hrají skuteční lidé a obě části Druhé renesance, které pojednávají, jak to vlastně všechno začalo. Každá část má něco do sebe. Některé jsou hodně dobré a některé zase horší. Nejméně se mi líbila poslední část Přijímací zkouška, která se mě moc nelíbila jak grafickým znázorněním, tak příběhem. Ale špatné to taky nebylo. (15.09.2011)

Asi nikdo nečekal, že se tenhle poutavý svět nebude rozrůstat. Vesměs asijská animovaná škola ukazuje, že má co říct a obohacuje svět bratrů (tedy sester) Wachowských o další motivy a linie. Samozřejmě platí to, co u hraných pokračování: zejména Reloaded není špatný, jen se prostě nesmírně povedl původní Matrix, ze kterého si můžeme několik scén pouštět neustále dokola. A furt nás budou bavit. Místy drsné, místy bizarní, jindy hodně originální, atmosférické a nápadité příběhy nenudí, některé bych mohl postrádat, ale jako celek velmi slušné. Každá část nabídne jinou animační techniku, některá je poklidná až poetická, jiná typicky dynamická. Je nesmysl je navzájem nějak srovnávat: každá si jde svou cestou. (23.12.2016)

Animatrix jsem dlouho odkládal, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen. Navazuje totiž v nejlepším slova smyslu na podobně vážně laděné povídkové sci-fi jako je Neo Tokyo nebo Memories. Myslím dokonce, že je z nich nejlepší, protože v některých povídkách autoři ustoupili od typicky uniformní manga kresby k vlastnímu individuálnímu vyjádření (např. Watanabe, Koike nebo Maeda). Nejslabšími částmi jsou Poslední let Osirise (technicky ovšem brilantní) a Program (Kawadžiri se nezapřel). Také mi trochu vadil použitý rotoskoping v povídce Neznámé území, ale to je již jen detail. Celkově tedy čtyři hvězdičky. Přál bych si, aby se japonský animovaný mainstream ubíral touto cestou... (22.01.2008)

Na jedné straně stojí invaze robotů a na té druhé svět podle Matrixu. Takové menší vykrádání Čapkova RUR a bratší Wachowskiých Matrixu (i když oni se na tom podíleli). A jediným originálním pojítkem mají být éterické kresby a různorodě se linoucí proud grafického pojetí? A zpočátku to funguje, prostupuje k vám ta tajemnost a vyprávění, které se snaží apelovat na váš vlastní úsudek. Jenže po hodině začnou být tyto rádoby samostatné příběhy trochu nudné, protože vás to nikam neposouvá a jen pomálu objasňuje. Z nichž některé epizodky jsou krásné s nápadem, ale jiné se jen vezou na populární vlně. Je zde velmi patrné, že tu participuje kus Japonské kultury, neboť kresby jsou tím na první pohled velmi ovlivněny. Vizuálně to byl skutečně skvost, ale mělo to před sebou tak velký potenciál, který se nerozvinul. Koncem to mohli zachránit: láska mezi robotem a člověkem, kterou naznačili, tak nechápu proč to nakonec zavrhli. To je skoro zločin... (30.07.2012)