Dekalóg
Dekalog, jeden
Obsahy(1)
Na první přikázání V jednoho Boha věřiti budeš hledá návaznost příběh o vysokoškolském pedagogovi - matematikovi (Henryk Baranowski), jehož víru v exaktní vědy otřesou události, k nimž dojde poté, co synka (Wojciech Klata) předčasně obdaruje vánočním dárkem, bruslemi. Důležitou roli hraje ve vyprávění otcova nábožensky založená sestra (Maja Komorowska), která se společně s nimi zapojuje do bohatého přediva vztahů, jež jsou pro Dekalog příznačné. Jednotlivé postavy se v tomto cyklu setkávají nebo v druhém plánu filmového obrazu míjejí, přičemž každý díl natáčí Kieślowski s jiným kameramanem. I to přispívá k jejich emocionální proměnlivosti, potřebné u tak rozsáhlého projektu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (52)
Formálně dokonalý Kieslowski, dokonce na jasně náboženské téma s úžasnými, dechberoucími sekvencemi dialogů a symboliky. Přesto na mne - tak jako vždy u Kieslowského - film celkově působí téměř jako dílo skeptické, dvojznačné a bez naděje. Podobně jako "Lurdy" J. Hausnerové, ty se mi však zdají lepší tím, že jsou pojaty v krajně dokumentárním stylu, jakoby bez autorova vnějšího vlivu. Vlastně záleží na divákovi, jak příběh interpretuje, ať již jako věřící nebo jako ateista. U Kieslowského je však více umělecké invence a symboliky, proto mu přičítám větší odpovědnost za celkové vyznění a pointu. Škoda, že pětistupňové hodnocení neumožňuje odlišit nuance, prvnímu dílu Kieslowského Desatera bych dal něco mezi 4-5 hvězdičkami. ()
Bude Kieślowski popisovat nebo přepisovat desatero? Nejspíš se ale bude pohybovat někde mezi tím. Možná ani jiná poloha není možná. Život je křehký, praská láhev s mlékem, lahvička s atramentem (zde asi barva do tiskárny), praská led, a nakonec i voskové svíce. "V jednoho Boha věřiti budeš" se ve filmu nezpochybňuje. Počítač není jeho alternativou (DOS není Starým zákonem, a ani Gatesovy Windows nejsou Novým), nejde (a nikdy nepůjde) všechno spočítat, ani vyslovit. Skutečnou alternativou, tj. nevěřením v Boha, je pýcha. Tu ale popisuje kodex "Ctností a Neřestí", nejlépe na Kuksu. Pozn. 1: Doporučuji promyslet si scénu, kdy otec přednáší o mezích jazyka a syn se na něj dívá prizmatem přístroje. (Já se o to pokusím co nejdřív). Pozn. 2: V původním scénáři se osvětluje příčina prolomení ledu (elektrárna vypustila do jezírka teplou vodu). Kieślowski však toto racionální odůvodnění správně opomíjí, protože by do příběhu nevneslo nic nového a nic by tím neosvětlilo. Pozn. 3: Kieślowski neudělal dobře, že si vybral tak hezkého a sympatického chlapce. Bohu je to určitě líto - a když ne Bohu tak určitě jeho matce plačící voskové slzy. Pozn. 4: Jednou v zimě jsem po delší době přišel domů a všude samé sklo. Myslel jsem si, že praskla váza s květinami, ale ta stála na stole. Nebyla to však váza, byly to květiny v ledu. Pozn. 5: Viz též komentář Radko **** (včetně poznámky), který podobně hovoří o nedostatku pokory. Pozn. 6: I zde musím uvést trefnou poznámku Slavoje Žižka: Máme-li dešifrovat význam Kieslowkého filmů, je občas užitečné srovnat film se scénářem. Ve scénáři Dekalogu 1 je uvedena příčina, proč výpočet tloušťky ledu selhal (nedaléká elektrárna vypustila v noci do jezera horkou vodu). Ve filmu toto vysvětlení chybí, čímž se otevírá prostor pro spekulace metafyzického charakteru... (Dekalog I) nám neříká, že když závislost na falešném idolu vědy selže, jsme konfrontováni s "hlubší" náboženskou dimenzí; je tomu naopak, když věda selhává, jsou otřeseny i naše náboženské fundamenty. ()
Podle které jiné poučky, než právě té první, mohl vzniknout nejrozporuplnější díl celého Dekalogu? Zatímco povahy a motivace zdejších postav jsou naprosto reálné, je to právě lidská omezenost, na kterou naráží pointa. Ta totiž hned v úvodu dává najevo, že jediný možný přístup k Dekalogu pro nevěřícího člověka je skrz vcítění se do spiritualizmu, který pak těm dalším, i bez složitých interpretací v realitě zakotveným přikázáním přidává odér povýšeného mravního kázání. Nicméně stejně dobře předznamenávají studené tóny ducha zbytku cyklu a samotným provedením je to právě tento první díl, který je z něj asi nejdojemnější. ()
Prvé Božie prikázanie natočené najväčším filmovým intelektuálom a empatikom...Kieslowski nehaní, nechváli, nerieši, nie je vulgárny, ani symplexný.. podáva zložitú tématiku cez množstvo symbolov, odkazov a obrazov, aby vytvoril krátku maximálne údernú, nazabudnuteľnú etudu, ktorá ma nenormálne navnadila na ďalších 9 častí! ()
… aneb víra a věda. Kieślowski podává své moderní podobenství s odzbrojující prostotou a hlubokým vhledem v duševní dění jeho postav (mimochodem skvěle sehraných). Závěr dojímá a skličuje a se slzami přirozeně klade na váhu i víru každého z nás, byť i malověrnou. Strašlivý otřes, jakkoliv předvídatelný, se musí hluboce dotknout jednoho každého a se zákonitou paradoxností ovšem vyvolává pochyby nad odsvědčenou tragédií: co se vlastně událo – a jakým právem? Těmito otázkami se ovšem celé vyprávění, naplněné mirakulózními symboly, vymyká jednoznačnému výkladu a zázračnost pozemského dění se zvrací v jakousi záludnou prvotní mlhovinu, z které si nakonec ten svůj svět může vytvořit každý. Kárá zde Bůh, který je Láskou, scientologa smrtí jeho syna, nebo zde exploduje jeho vlastní – racionální – sebejistota, která vzhledem k nespočitatelnému světu neobstojí? Tím se také film záměrně vymyká didaktickému, věroučnému žánru, proti němuž v zásadě nic nemám… O moralitu zde totiž vůbec nejde – na rozdíl od otázek, od otázek po kauzalitě lidského života a po povaze vlastních reakcí na to smutné divadlo pro anděly… Film tak diváka uvádí přímo do dějiště, přenáší ho na sídlištní jezírko, jímž je přeci život každého z nás, nepředvídatelný a nejistý, staví ho před oltář rozestavěného kostela a vyzývá k odpovědi. Domnívám se – ve vší pokoře – že svržení svící je menším hříchem než lhostejné minutí svatostánku, protože je cestou – jistěže krkolomnou (ale je jiná vůbec možná? nadto v této situaci), ale životadárnou. Odvážné poselství. ()
Reklama