Prípad Pelikán

Já moc na politické filmy nejsem. Buď jsou děsně komplikované a já jsem jen prostý človíček bez pořádného politického rozhledu :-). Či jsou strašlivě jednoduché a naivní. Toto je spíše ten první příklad, ale vyjímkou oné naivity. Případ Pelikán je zábava, nic víc ani míň. Pakula obsadil v té době mladé talentované hvězdy aby přílakal mladé publikum. A taky tak ten film vypadá. Je to spíše ve stylu Nepřítele státu (kromě té cool režie) než Všichni prezidentovi muži. (22.03.2010)

Julie Roberts, když ještě nedostávala 20 milionů dollarů za každou roli a k ní vždycky vážný a drsný Denzel Waschington ve filmu, který mi neřekne ani zlomek toho, co jsem si představoval. Délka je hodně přetažená za vlasy, když si uvědomíme co se ve filmu děje. Jako by velký rutinér Alan J. Pakula prostě neměl tolik talentu jak si myslel a každý jeho film nejen kvůli němu upadl do průměru, z kterého není návratu a pochybuji, že to čas změní. (04.05.2007)

Kvůli několikastránkovému elaborátu neznámé studentky se do pohybu dává složitá těžkotonážní mašinérie: FBI, CIA, Bílý dům, mafie, teroristi – všichni mají pohotovost. Naštěstí na holku nasadí partu nešiků z večerníčku „A je to!“. Nálož v autě je skvělý nápad. Jednoduché a nenápadné. Chybí už jen rozprášení radioaktivního materiálu na trase její pravidelné procházky. V alkoholu naložený učitel-milenec-bývalý poradce prezidenta si zprávu přečte jako první a s přihlouple dobráckým úsměvem jí zapůjčí dobrosrdečnému agentovi z FBI (nebo z jiné podobné zašívárny), přes kterého doputuje až někam nahoru, kde se bláznivé konspirační teorie zaleknou natolik, že je spuštěn poplach prvního stupně - ohrožení národní bezpečnosti. Následuje patrně mobilizace. (28.12.2020)

Teda pánové a dámy, to věčné, nehorázné a hloupé lpění na srovnávání filmů s předlohami, mi už vážně pije krev. Případ pelikán je vynikající sríler, s vynikajícím obsazením, vynikající hudbou a nádhernou kamerou, s perfektním, logickým dějem. Je to jeden z nejlepších politických trillerů, které doma mám. A že jich mám. (03.10.2012)

Poměrně konzervativně pojatý jižanský příběh dokazuje, že Julia Roberts utáhne i „vážný“ film a udrží si pozornost i bez velkých melodramatických gest nebo postelových scén. Právnický thriller těží z oblíbenosti Johna Grishama, který protentokrát představuje ambiciózní studentku práv, které to pálí a přitahuje starší muže: alespoň soudě podle toho, že chodí se svým profesorem. Na základě vraždy dvou soudců sepíše odvážnou teorii. Jenže ta se dostane do nesprávných rukou a navrch není úplně daleko od pravdy. Jediný člověk, kterému může věřit, je prominentní novinář. Nejprve jsou oba hnaní profesionální touhou po odhalení pravdy, následně jsou odhodlaní pro samotné principy spravedlnosti. Ve výsledku to není to ryzí kritické politické drama: není tak vnitřně silné, je zbytečně spletité i málo emočně odvyprávěné. Snímek tak trochu stojí na spojencích v nouzi (Roberts a Denzel Washington), a tak trochu mu postupně dochází dech. Škoda, ve čtyři hvězdy jsou věřil. (01.10.2015)