Prípad Pelikán

Poměrně konzervativně pojatý jižanský příběh dokazuje, že Julia Roberts utáhne i „vážný“ film a udrží si pozornost i bez velkých melodramatických gest nebo postelových scén. Právnický thriller těží z oblíbenosti Johna Grishama, který protentokrát představuje ambiciózní studentku práv, které to pálí a přitahuje starší muže: alespoň soudě podle toho, že chodí se svým profesorem. Na základě vraždy dvou soudců sepíše odvážnou teorii. Jenže ta se dostane do nesprávných rukou a navrch není úplně daleko od pravdy. Jediný člověk, kterému může věřit, je prominentní novinář. Nejprve jsou oba hnaní profesionální touhou po odhalení pravdy, následně jsou odhodlaní pro samotné principy spravedlnosti. Ve výsledku to není to ryzí kritické politické drama: není tak vnitřně silné, je zbytečně spletité i málo emočně odvyprávěné. Snímek tak trochu stojí na spojencích v nouzi (Roberts a Denzel Washington), a tak trochu mu postupně dochází dech. Škoda, ve čtyři hvězdy jsou věřil. (01.10.2015)

Bohužel jneom průměrnej thriller, ale potenciál to teda podle mě mělo mnohem většía taky určitě ambice. Jenže podle mě tomu dost chybí víc napětí, samozřejmě napínavý scény tam jsou a neni jich zrovna málo, ale přišlo mi, že se to nijak zvlášť nestupňuje, coč by podle mě filmu jen prospělo. Naštěstí film dost drží ústřední dvojice Washington a Julia Roberts, oba sice nepředváděj nic převratnýho, ale stejně táhnou celej film. (23.12.2006)

Na začátek mi už nepasuje duo Roberts + Washington. Jednotlivě ve scénách ujdou, ale když jsou společně, tak to tam prostě nejde do kupy. Rutiná režie od pana Alana J. Pakulaa, který v podobném žánru nemá co více dodat. Stopáž je tu nesmírně přehnaná, film co neví co by měl podat, tak podá 136 minut ničeho. -3/10- (30.04.2014)

Já moc na politické filmy nejsem. Buď jsou děsně komplikované a já jsem jen prostý človíček bez pořádného politického rozhledu :-). Či jsou strašlivě jednoduché a naivní. Toto je spíše ten první příklad, ale vyjímkou oné naivity. Případ Pelikán je zábava, nic víc ani míň. Pakula obsadil v té době mladé talentované hvězdy aby přílakal mladé publikum. A taky tak ten film vypadá. Je to spíše ve stylu Nepřítele státu (kromě té cool režie) než Všichni prezidentovi muži. (22.03.2010)

Kvůli několikastránkovému elaborátu neznámé studentky se do pohybu dává složitá těžkotonážní mašinérie: FBI, CIA, Bílý dům, mafie, teroristi – všichni mají pohotovost. Naštěstí na holku nasadí partu nešiků z večerníčku „A je to!“. Nálož v autě je skvělý nápad. Jednoduché a nenápadné. Chybí už jen rozprášení radioaktivního materiálu na trase její pravidelné procházky. V alkoholu naložený učitel-milenec-bývalý poradce prezidenta si zprávu přečte jako první a s přihlouple dobráckým úsměvem jí zapůjčí dobrosrdečnému agentovi z FBI (nebo z jiné podobné zašívárny), přes kterého doputuje až někam nahoru, kde se bláznivé konspirační teorie zaleknou natolik, že je spuštěn poplach prvního stupně - ohrožení národní bezpečnosti. Následuje patrně mobilizace. (28.12.2020)