Pocta Freddiemu Mercurymu

Při sledování tohohle megalomanského KONCERTU jsem nebyl v úplně komfortní zóně, protože jsem dělal titulky pro moji mámu, která Freddiežel nevládne anglinou a Briandík už ani povinnou ruštinou. Takže jsem si jej neužil naplno. Ale... Těžko si dokážu představit lepší rozloučení s Bohem. I když jsem měl hlavu v oblacích. V oblacích nebo v prdeli? Už sám nevím. (25.03.2023)

Videl som svojho času samotný koncert, aj hodinový dokument natočený na 10. výročie, ktorý prináša zostrih najzaujímavejších vystúpení, prekladaný komentármi zúčastnených umelcov. Je impozantné, koľko veľkých hudobných osobností sa zišlo, aby vzdalo hold fantastickému umelcovi. Zopár z nich bolo síce z trochu iných žánrov, ale napriek tomu to bolo veľmi pôsobivé. V komentároch zaznela jedna veľká pravda. Pri toľkých spevákoch predvádzajúcich Freddieho piesne sa úplne vypuklo ukázalo, aký fantastický spevák Freddie bol. (11.08.2021)

Opus magnum to Freddie! Ty kráso dneska 30 let od koncertu a husina projíždí tělem neskutečně. Pocta, která asi byla jen jednou, ale oprávněně tomu nejrockovějšímu zpěvákovi! There's only one Freddie to je pravda. Ale písně fakt od všech byli s pokorou a v podstatě tak suprově zazpívané, že Freddie se musel z této Show tetelit blahem tam nahoře. Vidět to v té době no wow nevím co říct, takhle já nevím co říct ani teď! It's so easy, but I can't do it! (20.04.2022)

Problém s podobnými bombastickými koncertami pre nejakú tú "noble cause", ktorá sa vždy nájde, je v špecifických britských reáliách(a nielen v nich, tento model spomínam najmä kvôli filantorpickej tradícii, ktorou si väčšina Britov utišuje trýznivé tortúry vlastného svedomia v živote neobmedzeného konzumu) v nezaväzujúcej anonymnosti výpovede jednotlivých účastníkov, podobajúcej sa skôr davovej psychóze ako presvedčenému konaniu. Jednoducho myslieť si, že zachránim svet účasťou na koncerte je mylné a zároveň tragické, lebo sme takto opojne ukojený davovým zážitkom schopný bez problémov sa vrátiť k zabehaným koľajam životov, ktoré sú v skutočnosti tým čo treba zmeniť. Nič z toho však nemení na fakte, že Queen patria ku nesmrteľným kapelám a tento koncert je peknou a výstižnou bodkou za životom jej frontmena Fredieho. Tie reči okolo toho sú viacmenej mojou chorobou z povolania:). (16.09.2008)

Takoví muzikantští Avengers... Akorát ten hlavní už s nimi sice nestojí na pódiu, ale stejně tam je. Těžko z toho koncertu vybrat nejlepší moment, protože Under Pressure v podání Davida Bowieho a Annie Lennox je sice přímo úchvatné, ale Elton John si s The Show Must Go On a s Bohemian Rhapsody (za přispění šíleného Axla) poradil stejně skvěle, zároveň s tím je třeba jedním dechem zmínit Sealovu verzi Who Wants To Live Forever, andělskou Lisu Stansfield (sólo v I Want To Break Free i v dokonalé These Are The Days Of Our Lives s Georgem Michaelem), Roberta Planta, který zpívá Crazy Little Thing Called Love (a strašně mu to sedí, na rozdíl od paradoxně velmi zeppelinovského Innuenda, které se mu opravdu nepovedlo a on dobře věděl, proč ho nechtěl mít na záznamech)... A to jsem málem zapomněl, že při Tie Your Mother Down spolu hrají Brian May a Slash a tak dále, a tak dále. Atmosféra je velmi silná a zvláštní, je to zároveň truchlivé i důstojně zábavné rozloučení, slzám ani úsměvu se asi neubráníte. Nejdojemnější jsou záběry na Johna Deacona, který je očividně velmi smutný, zatímco Brian May a Roger Taylor se jakžtakž drží, ale občas i oni utřou oko. Není divu. (07.08.2019)