Sofiina voľba

Knihu jsem nečetla, přesto z hodin literatury na škole moc dobře vím, o jakou "volbu" se jedná, takže mě vyvrcholení zasáhlo o poznání méně než jiné zvraty; kupříkladu Stingův rozhovor s Nathanovým bratrem. Jo, spoilerování by mělo být v některých případech trestné. Ale co už. Od první vteřiny jsem věděla, k jakému závěru film spěje, a tak jsem si užívala spíše provedení. Nevím, jak byly postavy vykresleny v knize, ale k žádnému ze tří hlavních herců nemůžu mít silné výhrady. Meryl Streep svou roli Sophie pojala svědomitě, navíc si maskéři vyhráli i s vizuálním dojmem (4 podoby Meryl aneb "Meryl před Osvětimí", "Meryl v Osvětimi", "Meryl po příjezdu do USA", "Meryl v Brooklynu"). O Klinovi někteří píšou, že oproti knize nebyl dostatečně šílený, nemůžu posoudit, nicméně moje názory na jeho postavu byly proměnlivější než počasí, takže rozhodně nemůžu říct, že by byl nudný. Naopak mi jeho Nathan sedl z celého filmu asi nejvíc a celkem mě mrzelo, že nedostal víc prostoru. A co se týče samotného Stinga, byl takové nepříliš výrazné pojítko příběhu, ale vzhledem k jeho dvěma zajímavým sousedům mi to nijak nevadilo. Toliko k hercům. Jo, a ještě jedna poznámka na závěr; film je víceméně rozdělen na dvě části, jakýsi "současný život" a "vzpomínky na válku". Řada recenzentů, zdá se, prerefuje to druhé, já si užívala obojí stejně. První část kvůli rozporuplné postavě Nathana, druhou díky výborné proměně Meryl Streep. Pokud se vám nechce číst dlouhou knihu, myslím, že film v tomto případě nebude úplně špatnou volbou. (03.03.2010)

Stejně jako knížka tomu celkem podtrhává nohy začátek, kdy se nic neděje, a člověk prakticky ani neví, že Sophie byla v koncentráku. Pak ale přijde finále, které člověka rozdrtí, takže jsem jako u knihy s hodnocením rozpolcený. Prostě je to velmi dobré, ale nevyvážené dílo, tady ještě umocněno famózním výkonem Meryl. (17.11.2016)

Výnimočná americká herečka MERYL STREEP patrí v súčastnosti medzi herecké stálice, nebudem ani spomínať, koľkými nomináciami na najprestížnejšie filmové ocenenia disponuje, alebo koľko ich získala za svoju bohatú kariéru... Hneď ten druhý „zlatý plešivec” za hlavnú úlohu postavy - poľskej katolíčky Zofii Zawistowskej, v snímku renomovaného Alana Jaya Pakulu, inak trebárs jeho Všetci prezidentovi muži, sú špičkovým politickým thrillerom, a pritom politika sa mi hnusí, za asistencie dvoch špičkových antagonistov - radcov, postáv, akýchsi rivalov Nathana a Stinga, pričom druhý pán je i rozprávačom snímku, hm... čiže scenáristicky je prispôsobený na vyrozprávanie deja v dvoch časových rovinách, áno, Zofia spomína na hrôzy koncentračného tábora v Auschwitzi, alebo po skončení vojny, prichádza do new yorkského ghetta do Brooklynu, kde má jednak po ruke nápadníka, t. j. nádejného spisovateľa a schizofrenika, ktorý je jej aktuálnym priateľom, i keď máva tie svoje divoké výkyvy nálad, ale netreba zabúdať, že sa jej ujal, keď bola v psychických sračkách, a tak sa dá povedať, že mu hľadí. VOĽBU v názve filmu, vedľa hlavnej postavy Zofie, by som rád charakterizoval, a taktiež definoval na PLURÁL, ako množné číslo, pretože ONA musí činiť ťažké rozhodnutia, nielen v klasicky známej scéne z koncentráku, ale aj medzi dvomi mužmi, s ktorými je v blízkom kontakte. Zofia je LINGVISTA, čiže to znamená, že ovláda svetové jazyky, a tak okrem svojej rodnej poľštiny, sa veľmi dobre dorozumie i po nemecky, čo jej de - facto zachránilo holú kožu, alebo angličtina jej robí trošku problémy, používa akcent, a tým pádom získava jej herecká predstaviteľka Meryl Streep na väčšej a väčšej AUTENTICITE, REALITE, podáva svedomitý výkon, ktorý sa právom považuje na jeden z najlepších v histórii kinematografie, konkrétne na svojej ruke by som ju narátal... PS : Pochválim KAMERU barcelonského rodáka Nestora Almendrosa, ktorý sa vypracoval už na Nebeských dňoch, a pozorovať jeho špeciálne prispôsobenú sekvenciu z Osvienčimu, je jednak brilantné a úžasné, ale i taktiež desivé a hrôzostrašné zároveň ! Veľmi dobrý film, ktorý je VIAC - významový, je potrebné sa naň poriadne sústrediť, lebo by vám mohli uniknúť fakty a skutočnosti. (26.08.2017)

Dvojplánový příběh o lidském a uměleckém dozrávání naznačuje, že autor literární předlohy William Styron do něj vložil nemálo autobiografických prvků. Zprvu konvenční námět o tuctovém trojúhelníku mladých lidí uprostřed poválečného New Yorku na konci čtyřicátých let se postupně rozvíjí do otřesně tragického podobenství o děsu, zkáze a zhoubách, které do mezinárodního společenství vnesly země Osy. Součástí humanismu tohoto osobitého autorského pohledu, který Alan Pakula plně ve filmové podobě zachoval, je nečernobílost všech protagonistů. S hořkou nadsázkou lze napsat, že jim nic lidského nebylo cizí. A právě tato skutečnost, toto chápavě sdílející pozadí umožní o to víc respektovat a sdílet hloubku tragických, režisérsky, kostýmově i výpravově a kameramansky mimořádně přesvědčivě zvládnutých druhoválkových retrospektiv s celou řadou monumentálně vystavěných scén (pouť kolem bloku budoucích obětí hradných vražd v plynových komorách, setkání s Mengelem, Sofiina záchrana před dětským udáním v Hössově rodině, jež by znamenalo pro ni jistou smrt), doplněných o značně silný motiv polského protižidovského cítění, dotváří skutečný rozměr katastrofy, vyvolané druhou světovou válkou. Důsledky utrpěných ran se prolínají: Životem i výčitkami svědomí štvaná žena se ve svém bolu bojuje i apojuje se s psychotikem, opakovaně bičovaným svým svědomím po záchvatech plných hrubostí, agrese, brutality; neustálými střety mezi vnitřními hlasy jekyllovským a hydovským, nejen v životě, ale i ve společně sdílené smrti, která se stává jejich společným etickým i úlevným východiskem z trampot a hrůz jejich nenapravitelně zpackaných životů-tragédií. Podobenství o síle i slabosti lidského ducha - zhruba tak lze postulovat nadčasovou výzvu, kterou v sobě tento neprávem přehlížený film nese. V době svého vzniku i dnes. (01.08.2009)

Vrcholný výkon skvelej Meryl Streep v ešte vrcholnejšom filme. Tak kruto a zároveň nádherne spracované dielo, že nenechá na pokoji snáď ani toho najvyrovnanejšieho človeka. Z jednotlivých motívov vyžarujú silné emócie, ktoré boli navyše vložené do krutých časov druhej svetovej vojny. Okrem toho scenáristicky i režisérsky je to odprezentované bez najmenšej chybičky. (24.09.2007)