Pred dažďom

Jugoslávská válka trochu jinak. Tři příběhy, které jsou spolu mistrovsky propojené, jsou nesmírně sugestivní výpovědí o nenávisti. Krásná hudba (skupina Anastasia), minimum dialogů a především úžasné hrátky s časem. Na konci mi díky nim běhal mráz po zádech a jen jsem si opakoval: "Dokonalé!" Film získal Zlatého lva v Benátkách (1994) a byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film - a měl ho dostat!! (a ne ten ospalý snímek Unaveni sluncem, u kterého jsem málem usnul) (25.07.2003)

Meditace o kruhu násilí, který se zdánlivě uzavírá, ve skutečnosti však „není kulatý“ (otázkou zůstává co je pravda a co má smysl). Tři, důmyslně se prolínající, příběhy. Válka na makedonském venkově a její zhoubná projekce v Londýně. Motiv deště – symbol očisty, odpuštění a smíření. Brutální scény rámující každý ze tří příběhů – zastřelení dívky, snoubence v londýnské restauraci, válečného reportéra. Slova (mnichův slib mlčení), tváře (znetvořené), fotografie. (15.11.2005)

Působivá mozaika tří téměř existenciálních povídek, které se nakonec spojí v jedinou, přistoupíme-li na elasticitu času. Je mnoho důvodů, proč zhlédnout tenhle film. Skvělé herectví téměř všech obsazených a najmě pak Grégoira Colina, který je opravdu neodolatelný. Zajímavá hudba, ladění snímku do teplých a měkkých barev (tu a tam, pravda, až lehce se dotýkající kýče), črty makedonských povah a fatalismus jejich společenského fungování. To vše je orámováno nádhernou symbolikou deště. Hned na začátku první povídky slyšíme jednoho starého kněze, který nad vyprahlou zemí tvrdí, že bude pršet a v dálce se ozve hrom. Na déšt si ale počkáme až na samotný závěr filmu. Závěr, kdy už i divák je vyprahlý a zničený ze vší té bezvýchodnosti, neochoty domluvit se a fungovat, ze zbytečného násilí a paradoxů všech válečných konfliktů. A v tu dobu se na zem snesou konečně první kapky deště, které ochladí zdusanou a vyprahlou zem. Deště, který by mohl smýt válečné hříchy a očistit duše všech zůčastněných, stejně tak jako duši divákovu. (15.12.2009)

Jako hodně malému mi děda občas vyprávěl jednu takovou scénku z Dubrovniku (za totáče hojná a vděčná prázdninová destinace rodin "se správným původem" :-)) v býv. jižní Jugoslávii, kde se mu prý v jedné kavárně jako Čechovi vysmáli pro soudobou chudobu jeho vlasti. Aniž bych byl expert na index životní úrovně komunistických zemí v 70. a 80. letech, domnívám se, že se situace po vleklé občanské válce (kterou film jen tak mimochodem ukazuje v celé své "kráse") poněkud změnila a že by se nebohý kavárník nyní samým trapasem propadl až k protinožcům... A jak že to ksakru souvisí s "Před deštěm"? Byl to můj první negativní kontakt se srbrskou mentalitou. A nutno podotknout, že tenhle film je druhý negativní kontakt. (06.06.2008)

Film, ktery vedle aktualniho tematu te doby, tezi zejmena z krasne hudby, libive kamery a z makedonske lokality. Jako nejlepsi hodnotim prvni povidku, nejslabsi pak tu druhou z Londyna. Pro ceskeho divaka je urcite zajimave videt debutujici Labinu Mitevskou, ktera zaujala v ceskem filmu Samotari. Manchevskeho prvotina byla velmi uspesna, skoda, ze na svuj debut nenavazal... (23.03.2015)