Panoptikum Města pražského

Hodně se zde srovnávají Hříšní lidí a Panoptikum. Byť se jedná o volné pokračování a až na jednu výjimku jsou všechny hlavní postavy zde, snese Panoptikum srovnání s jiným seriálem. Nota bene od stejného autora. Seriál má mnoho společných prvků s pozdějšími Četnickými humoreskami. Nejenže sama kancelář o dvou místnostech, z nichž v jedné sedí pan rada a v druhé jeho věrní podřízení, je podobná té, kde sídlí brněnská pátračka v čele s Arazímem. Oba seriály se odehrávají ve třicátých letech, oba končí nacistickou hrozbou. Jako by režisér Moskalyk bazíroval na ostrém kontrastu mezi poetickou První republikou a válečnými léty, během kterých lidi přišli o víru v lidskost. Rozdíl je jen v tom, že četníci řešili povětšinou banální případy, pražská mordparta měla v jurisdikci mnohem závažnější delikty. Náhledy na postavy, prostředí i události jsou si nápadně podobné. Oba seriály silně reflektují Moskalykovo dětství. (06.05.2012)

Navázat na úspěšný seriál s do dnes nestárnoucím a stále vyhledávaným panem policejním radou Vacátkem byl docela odvážný čin. A jasně, dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo. Je pochopitelné, že nový policejní rada bude zcela jiný jak povahově tak i náturou, ale celkově to stejně vypadá velice podivně. Ztratilo se kouzlo staré Prahy a její galerky, ztratil se humor, ztratil se veškerý potenciál předchozího seriálu. První třetina katastrofa, druhá třetina jakž takž, no a třetí třetina celého seriálu už lze považovat za docela povedený. Celkově slabý průměr seriálového produktů, který to měl opravdu velice těžké a který se jako celek bohužel vůbec nepovedl. (06.12.2015)

Navázat na legendární seriál Hříšní lidé města pražského nebylo jednoduché. Přesto to nebyl propadák. Řekl bych nadprůměrný československý krimiseriál a člověk se musí zbavit předsudku, že bez Marvana to nikdy nemůže být ono. Antonín Moskalyk to pojal trochu jinak než Sequens a to je dobře. Jak už zde bylo řečeno, Jiří Adamíra se nesnaží kopírovat Marvana, jeho postava je úplně jiná a působí příjemně, tady alespoň pro mne. Seriál obsahuje zajímavé povídky, např. Hokynářská balada, Děvče od vody nebo Příběh z dovolené. A inspektor Bouše v podání Josefa Vinkláře je nepřekonatelný a úžasný. Vzpomínáte si na jeho slova ? "Pane rado, já bych se držel toho básníka. On píše všude, vždycky a o všem. A lže a taky mu to štimuje do těch básniček. Copak normální člověk píše básně ? Třeba - Hrom a blesk jdou ti v patách... Já bych mu dal, já bych mu dal pane hrom a blesk, já bych ho zavřel..." :D (08.09.2009)

Už první díl ukázal, že sice pan Adamíra zahrál sice velice zajímavou postavu, ale také to, že příběh a dějové zápletky tu nedosahují ani po kolena původnímu seriálu... Také to, že pánové Bouše,Brůžek a spol., nedostanou v seriálu skoro žádný prostor a jejich postavy jsou upozaděny a v jednotlivých dílech je vidíme sotva pár minut... Až na díly Děvče od vody, Letní přeháňka a Hokynářská balada, jsou ostatní díly nudné a hraničí až s otravnou stupiditou, se kterou nemá kriminálka nic společného...Ani to že seriál byl v barvě tomu nepomohlo a přímo příšerná úvodní melodie/píseň nazpívaná panem Zedníčkem to jen podtrhuje...Dvě hvězdy opravdu jen za herecké obsazení... 21% (17.01.2021)

Adamíra a Havelka v seriálu představují nádhernou ilustraci starého filozofického principu "Jednoty v rozmanitosti". Jejich herecké výkony totiž dosahují naprosto stejné kvalitativní výše, tj. nádherné prkennosti (=jednota), zatímco hlasovým projevem se od sebe liší jak komár a jaguár (=rozmanitost). Adamíra by si mohl z fleku střihnout vedlejšák v krematoriu, zatímco Havelka by byl tvrdou konkurencí Lábusovi při dabování Márž v obzvláště vypjatých hysterických záchvatech. (10.02.2013)