Evita

Neviem, či som si to uvedomila už pri prvom pozeraní vtedy dávno v 1996/1997, taký detail, čo vlastne bil do očí: rytmizačné pasáže - davy, pohyby skupiniek a pod. boli choreografované, snímané a strihané spôsobom veľmi blízkym Pink Floyd: The Wall. (Neuvedomila, lebo The Wall som videla až po Evite.) (09.06.2014)

Opravdu obdivuhodně zvládnutý muzikál, který překvapuje výkony všech herců v hlavních rolích. Zvláště Madonna v roli Evity opravdu září! Po předchozích hrůzostrašných hereckých etudách je to přímo neuvěřitelné. Oceňuji také přesnou režii a dokonalé sladění hudby a obrazu. Příběh Evity jako spasitelky Argentiny je natočen bez sentimentu, ale s láskou ke skutečnému životu Evy Peronové. (28.05.2004)

Převést muzikál na plátno je vždycky oříšek, ale Alan parker ho rozlouskl dobře. Navíc se jedná o kompletně převedený jevištní muzikál, což zase až tak typické není. Madonnu nemusím, ale zahrála to fakt dobře, akorát její mladá léta bych přece jen svěřil mladší herečce. Ze čtyřicítky šestnáctku přece jen udělat nelze :-) (20.12.2006)

Keď som videl obsadenie v hlavnej úlohe s Madonnou a v popise muzikál, pomyslel som si to bude čistý odpad. A čuduj sa svete pozerám pozerám chytľavé pesničky, krásne scenérie, zaujímavý dej a dokonca mi ani tá Madonna tam nevadila. Občas boli vo filme nudné chvíľky, no dali sa zniesť a klady zdrtily zápory. Neostáva mi nič iné len dať ****. Don´t cry for me Argentina!... Jeden z najlepších muzikálov čo som videl (nebolo ich však veľa). PS: Banderas vie spievať? (05.04.2010)

Nemůžu přijít na to, proč nedat pět hvězd. Nakonec totiž neruší nic a zůstane skvěle a snad až nepochopitelně jednoduchou a chytlavou muzikálovou formou vystižená hořká ambivalence dobrých úmyslů (aniž by byly zpochybňovány), zkříží-li se s touhou po snazší cestě (která nikdy nevede k cíli), po osobní úlevě, velkých penězích a moci, jsou-li od samého počátku zevnitř korumpovány pragmatismem, a průběžně oslepujícího zlatého hávu zbavovaná, obnažovaná nebezpečná ošidnost budování kultu, jenž už ze své podstaty utváření nikdy nemůže dát obyčejným lidem to, več doufají, co slibuje a na víře v co je zbudován a pěstován - totiž autonomii, rovnoprávnost a nezávislost. Na dřeň se tu s úsměvem a písní na rtech odhaluje cynismus mocných a přiznává se holá skutečnost, že každá charita naopak jen upevňuje závislost na diktátu moci a zvůle a že cesta do vysoké politiky je vždy dlážděna ztrátou ideálů a ambicí skutečně v samém základu změnit svět chudých, vymýtit chudobu a ekonomickou závislost a že už sám úmysl se po ní vydat prozrazuje vnitřní ochotu člověka se zaprodat, nechat se omámit a okouzlit vlastní důležitostí, možností ovládat, rozhodovat nad životy druhých téměř jako demiurg a opájet se chvilkovou radostí vyvolanou v davech nad drobnými dárky, na úkor možnosti skutečně vymýtit základní nespravedlnost a změnit systém, v němž je možná charita, privilegovanost mocných a kult, ve spravedlivější, kde by nic z toho existovat nemuselo a tedy nemohlo. Hořká sonda odkrývající základní paradox, že ti, kteří se dostanou na pozice, odkud opravdu mohou měnit společnost, to vlastně v hloubi duše nikdy neměli v úmyslu udělat. *~ (21.07.2020)