Horiace Mississippi

Hodně drsný historický film o rasové segregaci v Mississippi v 60. letech se skvělým obsazením. Vše začne zmizením třech aktivistů za lidská práva. Dva agenti FBI jsou vysláni, aby je našli. Místní obyvatelé moc nápomocní nejsou a nechtějí měnit staré pořádky. Agentů FBI přibývá. Začne válka mezi černými a bílými a situace se vyostřuje. Stále nejsou důkazy. Je to vážně dobře a věrně natočené. Opravdu síla, pokud to tehdy v Americe takto vypadalo. Rozhodně bych vyzdvihl vynikající výkony Geneho Hackmana a Willema Dafoe. Nejde jim nefandit. Ale trochu se to vleče. "Už toho mám dost!" (08.04.2019)

V Mississippi berou holky ze střední za nastávající jako první ty, kteří je dokáží prostě jen pobavit a v Mississippi může černoch mávat pálkou na bělocha jenom při baseballu. Zatímco jiné kousky označované za „klasiky“ mě dost často neuvěřitelně zklamávají, Hořící Mississippi považuji za jeden z nejsilnějších filmů o rasismu vůbec. Každý tu moc dobře ví, kde je jeho místo a co si může dovolit, proto je vyšetřování trojnásobného zmizení (vraždy) ochránců občanských práv pro dvojici dosti odlišných detektivů dost silnou kávou. Náraží totiž na silnou zeď mlčení a strachu, a každý z nich se s tím vyrovnává po svém. Rozporuplnosti snímku dodává navíc také fakt, že příchod státních úředníků nenávist mezi lidmi ještě víc rozdmýchává. Tak či onak má tohle jižanské drama vynikající atmosféru, několik šokujících momentů, pozoruhodnou kameru, pevné režijní vedení a především výborné herce. (27.10.2011)

85%. Béčko, kterému nechybí přesně to, co nízkorozpočtový snímek potřebuje, aby se mohl rovnat drahým blockbusterům - atmosféra a emoce. Mississippi Burning obojím doslova srší a především emoce vyvolává na úrovni skoro až filozofické, přičemž do sebe plynule proplétá dvě narativní linie - na jedné straně analyzuje morální dilemata problematiky rasismu v USA v době, kdy už do jisté míry pokračovala Kennedyho uvolňující vize rovnoprávnosti, což je ta klíčová funkční linie; jakoby bokem navíc sledujeme "bonusovou" linii primárně charakterovou, která předkládá v návaznosti na vyprávění dvě postavy, které nejsou nijak významně vrstveny do hloubky, ale jejichž komplex neúplatnosti, byť třeba ne vždy směrován stejnou cestou (i když pořád ke stejnému cíli), je silně motivační a má hluboký přesah daleko za filmové plátno. Tato linie možná nebyla záměrem, aby inspirovala, a s největší pravděpodobností byla rozvíjena ve scénáři nahodile v nutné paralele s dějem samotným, nicméně přístup obou agentů k situaci bere dech a měl by se stát vstupním záznamem pro všechny veřejně činné osoby (a to zdaleka ne jen co se týče přístupu k menšinám a problematiky rasismu obecně). Nakolik je dnes tak dogmatická loajalita svému poslání realistická, je otázka, nicméně Ward s Andersonem jsou encyklopedickou ukázkou hrdinství, stejně jako Mississippi Burning je ukázkou precizní atmosferické tvorby, jejíž význam není komerční nebo ryze kinematografický, ale nabízí odpovědi na otázky, které západní svět často a na mnoha místech v různé míře trápí dodnes, ale zároveň ukazuje profilový fundamentalismus Američanům vlastní, který v mírnější a skrytější podobě vidíme i nyní, o 50 let později, kdy už se rasismus zdá být přežitkem, asi proto, že už se o něm nemluví a že jeho podoba je spíše symbolická. I tak ale stále existuje a filmů naprosto devastujících veškeré předsudky a iluzi nerovných hodnot mnoho není; a už vůbec ne těch, které mají moc skutečně inspirovat. Mississippi Burning patří k těm nejlepším z nich. Alan Parker zdánlivě neřešitelná jednosměrná morální dilemata umí, což dokázal později s trestem smrti v The Life of David Gale, ale právě Mississippi Burning je jeden z těch snímků, které by měl vidět a především vnímat každý a přesto ho v žádných filmových učebnicích nenajdete. (08.01.2016)

Tak ja som tu síce nič mysteriózne nepocítil, ale ako drsný krimi thriller na pozadí rasového útlaku to bolo fantastické. Ďalšia výborná pripomienka toho, ako to kedysi s tou demokraciou v Amerike mysleli. Byť černochom v tých dobách to chcelo teda riadnu dávku odvahy. Chválim aj atmosféru, tá bola miestami riadne hustá a tiež hlavne nasieracia. Toľko nenávistných magorov, ktorým aj posledné zvyšky zdravého rozumu zožrala kukurica, ktorou sa prepchávajú každý deň, sa len tak vo filme nevidí. Z toho filmu ide hrôza. 85/100 (02.01.2017)

Stačí pár minut filmu a slovní spojení typu "Martin Luther Negr" a člověk hned ví, jakým směrem se to bude ubírat. Vyšetřování vražd a tyranizování černochů se ujímá hodnej, ale značně připrclej agent Dafoe a jeho drsnější kolega Hackman, který taky dle mého získá sympatie většiny diváků. Protože co nejde silou, jde ještě větší silou a problémy se nemají řešit v rukavičkách. Já se ale při sledování pozastavil spíš nad tím, že zatímco na jihu USA v 60' letech neměla tlupa neandrtálních idiotů v maskách na práci nic jiného, než útoky na černoškou populaci, Československem zatím projížděly rusácké tanky. Mně to přijde, jak vystřižený z úplně jinýho světa. (31.03.2012)