Pink Floyd: The Wall

Výtečné animované sekvence. Výtečná hudba. Výtečný, žánrově univerzální Alan Parker. Jeho reklamní průprava je evidentní, symbolismus je cítit v každé druhé scéně. Viditelnou obsahovou prázdnotu (rockový muzikant se ohlíží na minulé úspěchy i s tím spjaté nepříjemnosti) vynahrazuje výplachovou audiovizuální smrští a kolážovitými obrazy v rytmu stejnojmenného britského hudebního fenoménu. S mírnými rozpaky.. 75% (09.04.2009)

"Táta odletěl za oceán. Zůstala jen vzpomínka. Fotka v rodinném albu. Táto, co jiného jsi mi zanechal? Táto, cos mi tu po sobě zanechal? Tak jako tak to byla jen cihla ve zdi. Tak jako tak to vše byly jen cihly ve zdi. Nepotřebujeme žádné vzdělávání. Nepotřebujeme žádnou kontrolu myšlenek. Žádný sarkasmus ve třídě. Učitelé, nechte ty děti být! Hej! Učitelé! Nechte ty děti být! Tak  jako tak - je to jenom další cihla ve zdi. Tak jako tak - jsi jenom další cihla ve zdi..." Znepokojivý psychedelický muzikál "The Wall" je memento voči tyranii, despotizmu a totalite. Úžasné, nadčasové hudobné a zároveň i filmové dielo. Album, ktorý bol vydaný v roku 1979, aj snímok, čo natočil režisér Alan Parker v roku 1982, partia medzi klenoty svetovej art rockovej tvorby. "The Wall" je kult! ***** (31.03.2024)

Pink Floyd: The Wall je dost možná jeden z nejzvláštnějších filmů všech dob a přesto právě o něm jeho titul zvláštního filmu znamená velmi lákavou lichotku. S použitím hudby Pink Floyd a inspirovaním skutečného života frontmana této skupiny Rogera Waterse vznikl film, který vznikl společně s novým albem Pink Floydů- The Wall. Režie se ujmul velký fanda Pink Floydů Alan Parker a právě on je strůjcem téhle šílené podívané, která vlastně vznikla bez žádného sepsaného scénáře a jenom stála na textech a vnitřních pocitech Rogera Waterse. A přesto vznikl jeden z dost možná nejosobitějších filmů všech dob. Pink Floyd má prvky muzikálu, fantasy a zároveň obsahuje výrazné a důležité animované sekvence. Je to celé velmi ambiciozní spojení Watersových vnitřních konfliktů s velmi silným pojetím, které velmi snadno jde do morků kostí. Hlavní hrdina Pink je na založen na traumatech ze života Rogera Waterse- Stejně jako Roger přišel Pink o otce za 2. světové války což byla zásadní událost jeho života, která ho ovlivnila a Waters velmi často na chybějícího otce vzpomínal i ve svých textech. Zároveň film pojednává o Watersově/Pinkově až příliš starostlivé matce, komplikovaného manželství a následného pohledu na svět. Celé tohle inspirování Watersovým životním příběhem je poté doprovázeno skutečně nepříjemnými výjevy a především je The Wall filmem, který vyniká především hudbě Pink Floydů. Hudba Pink Floydů, jejich album The Wall a film Pink Floyd- The Wall společně fungují v silné symbióze a ve finále dohromady tvoří opravdu výrazný filmový zážitek. Waters si měl původně zahrát i hlavní roli Pinka, Alan Parker mu ale upřímně řekl, že je jako herec neschopný a zvolil tak právě Boba Geldofa, který do role rozpolceného a zničeného umělce sedne bravurně. Zároveň na mně ale Geldof už pohledu působí nesympaticky a měl jsem kvůli tomu tak trochu problém k The Wall pevně přirůst. Tohle ale není film, který by sázel na herecké výkony či postavy samotné o sobě (ten film vlastně pořádně nemá ani jedno z toho). Jde totiž především o skutečnou ukázku silného vizuálního zpracování a především velmi komplikované mysli právě Rogera Waterse. Je Pink Floyd: The Wall vlastně skutečně film nebo jenom 90-minutový videoklip? Za mně jde o něco mezi tím a rozhodně to neznamená něco negativního. Je to velmi zvláštní snímek ke kterému se dost možná automatická cesta hledá příliš těžko. A přesto divák po zhlédnutí pozná, že viděl něco mimořádného. Pink Floyd: The Wall rozhodně není jen další kostkou ve zdi ale specifický filmařský unikát, který je dnes právem označován za kultovní klasiku....... (01.09.2020)

Jeden by se rád rozepsal o spoustě zajímavostí, ale všechny důležité shrnul don corleone ...tak to by bylo nošení dříví do lesa. Každopádně pro mne je Zeď jedním z nejlepších hudebních? rockových? no to je jedno, filmů. Popravdě řečeno, takovou vizuální žranici jsem od Alana Parkera nečekal. Velice podařené je skloubení složky hrané a animované. Animovaná část filmu je zčásti snová, zčásti bizarní, metaforická - něžný sex rostlin přechází v brutální zápas, kdy vagina nakonec požírá penis....letadla se mění v kříže, britská vlajka se mění v krvácející kříž, holubice pronásledovaná orlem a všudypřítomná zeď. Žáci ve škole bez tváří padají do obřího mlýnku na maso - všechny zprůměrovat, nikdo nevybočí. Hrůznost totalitních režimů - zkřížená kladiva, pozdravy, projevy. Rasismus. Válka. Justice - řvoucí zadnice se soudcovskou parukou nemá chybu. A nakonec - rozbití zdi, smíření, děti všech ras pospolu...a vynikající hudba, která nese příběh dopředu jako obří vlna tsunami. Stále a dokola si film pouštím a stále nemám dost... (06.08.2010)

Velmi působivé!!! Hodně emotivní příběh Pink Floyda, který si kolem sebe staví zeď, aby unikl ranám z okolního světa, každá je "another brick in the wall"... Vše dobarvují originální a revoluční animace Geralda Scarfeho. Myslím si, že lepší milostná scéna, než jsou jeho květiny, snad ani neexistuje! Vše je velmi nápadité, žádné ohrané fráze a momenty - tak se mi to líbí! (21.05.2006)