Pink Floyd: The Wall

Pane režisére, když se mi některý váš kolega líbí, poznám jeho styl. Jen u vás to mám tak, že čím víc vašich filmů jsem viděla, tím méně vás poznám. Pokaždé něco nového. Nyní jste se mi představil jako úžasný obrazotvůrce. Především animované pasáže překonávají hranici geniality. Tak už jste se Švankmajerem dva. Jen na okraj podotknu, že jsem ráda, že jste nenatočil poctu Evě a Vaškovi, protože se obávám, že by se mi takový film líbil a až by mi došlo, co to poslouchám, omdlely by mi uši. Hudba Pink Floydů je aspoň snesitelná, i když nepatří k mým favoritům. (15.04.2019)

// Distribútor: MGM // Počet premietajúcich kín v USA: 673 // Otvárací Víkend USA: $2,712,095 // Tento film som si pozrel len z jediného dôvodu a to aby som mal odpozeraných prvých 300 najlepších a prvých 300 najobľúbenejších filmov. Nie som fanúšik Pink Floydu a ich hudby a očividne ani nikdy nebudem. Film sa mi nepáčil z niekoľkých dôvodov ako napríklad: obraz, hudba, stopáž a animácia. Jedno pozretie na celý život úplne stačí. (13.07.2012)

Fakt nevím jak hodnotit, je to totiž tak JINÉ. V podstatě se jedná o hodinu a půl trvající videoklip (dost hutný videoklip). Hudba je samozřejmě výborná, ale zase si nemyslím že by The Wall bylo nejlepší album od Floydů (takové Animals si to s tím může v klidu rozdat), ale to je samozřejmě pouze můj názor. Co se týče obrazové části, tak musím říct že animované sekvence jsou GENIÁLNÍ a patří asi k tomu nejpůsobivějšímu animovanému materiálu co jsem kdy měl možnost vidět. Chvílema mě ten film naprosto strhnul a jen jsem lapal po dechu, zato jiné části mě zas tak nezaujaly. Samozřejmě, že na "The Wall" se člověk musí umět koukat a jedno shlédnutí určitě nestačí. Myslím si že kdybych se na to kouknul v té správné Pink Floydovské depkoidní náladě, tak bych pro tento film byl ochoten zabíjet. Dojem to na mě zanechalo příznivý, ale s hodnocením počkám pár desítek let až se mi to pěkně uleží v hlavě :-) Samozřejmě nelze jinak, než doporučit. (23.02.2006)

Slovy nelze vyjádřit pocity, které mnou probíhaly při sledování tohoto skvostu. Jednoznačně nejlepší hudební film všech dob. 100% (jediný co zamrzelo bylo zkrácení písně Waiting for the Worms a vynechání písně Hey you a The Show Must Go On)...... || "All alone, or in twos. The ones who really love you walk up and down outside the wall. " (10.06.2012)

Hudba Pink Floydů mi vždycky připadala divná, jejich celovečerní film je megadivný. Zprvu mě napadlo, že Alanu Parkerovi někdo zapomněl říct, kolik minut obvykle trvá videoklip, ale ve skutečnosti žádný videoklip nepostihuje tak širokou škálu různých témat tolika různými způsoby. Je tu dětství, negativní vliv školního drillu, absence mužské opory a s tím související silná fixace na deprimovanou matku. Je tu dospívání, stála potřeba najít si schopnou ženskou. Po vystřízlivění přichází na řadu drogy a s nimi nová extra dávka bizarních halucinací. Je tu dospělost, vzpoura, revolta, touha stát se jednou cihlou velké zdi a současně jiné zdi bořit, tohle se už neobejde bez následků. Je jenom na vás, jakým způsobem budete servírované audiovizuální tornádo absorbovat. Zda-li se jim necháte unést, nebo zůstanete s čistou hlavou na pevné zemi. Mnozí to nejspíš vzdají dřív než dojde na „masomlýnek“, jiní si budou rochnit v alegorických záběrech a nechají se rozcupovat depresivní atmosférou navozenou tou „divnou“ muzikou. Nyní mám Pink Floydí hudbu rád, chápu o čem je a chápu, že to (vysvětlení) byl částečně i záměr Parkerova filmu, ačkoli Waters nad výsledkem zrovna nejásal nadšením. Zeď je psychedelická záležitost, která vám dost možná převrátí žaludek naruby a jistě vás přiměje k zamyšlení. Sice už nemá, ani nemůže mít tak silnou výpovědní hodnotu jako v době, kterou kritizuje, tedy v době svého vzniku, ale její vizuální kamufláž mě i po čtyřiadvaceti letech ohromila jako žádný „normální“ film. 100% Zajímavé komentáře: Djkoma, Superpero, Bláža, Dominicus (08.08.2006)