Pod pískem

Zvláštní film a upřímně z něj mám smíšené pocity. Na jedné straně žena, která ztratí manžela a neví jak, zda zemřel či odešel. Viděl jsem a cítil tu neochotu přijmout realitu. Na straně druhé o manželovi jsme se toho mnoho nedozvěděli a dějových oslích můstků bylo ves nímku taky dost, abych si dokázal udělat nějaký kompaktnější obrázek nebo i názor na to, co se mohlo stát, případně zda by jeho chování, určité kroky či jiné indicie mohly nějakým směrem ukázat. Asi se na snímek budu muset podívat ještě jednou z odstupem času, třeba svůj komentář přehodnotím. (20.05.2010)

Začnu intimní poznámkou Mr. F.W.Colqhouna *****: "Celou hodinu a půl jsem bojoval s pocitem, že jsem film už viděl..." Ano, já také, a zřejmě i mnozí jiní. Jde přece o archetypovou situaci, která se může vyskytovat v mnoha formách, a můžeme ji prožít na různých úrovních; fantazijní, snové, paranormální, psychoanalytické. Zde je podána v souřadnici Lacanovského reálna, v němž se mísí vše, co nelze vyjádřit slovem ani obrazem, co lze popsat pouze hrubým pojmem (viz zde mysteriózní drama); F.W.Colqhoun mluví dokonce o paranoii. Jaké máme možnosti pro racionální vysvětlení? Jean utonul, Jean se šel utopit, Jean byl zabit, unesen, otráven atp., Jean se sbalil a zdrhnul. Celý film se nám snaží vysvětlit, jak to bylo. Jsme schopni to pochopit? Kde je tedy naše racionalita? Pokud nejsme schopni situaci rozřešit, pak nutně zůstal ležet na dece, resp. se z ní propadl pod písek (tam ho také Marie hledá, byť nedůsledně). A tak to také chápe jeho žena Marie. Pozn. 1: Možná je škoda, že připodobnění (spíše jen mentální) k Wirginií Woolfové nebylo dotaženo, přestože bylo reflektováno ve dvou vlnách. Okamžiky, kdy Marie přecházela do jiného psychického režimu, jsme to pociťoval podobně, jako přechody myšlenkových sekvencí v jejích knihách - a zrovna "Vlny" je moje nejoblíbenější. Pozn. 2: Scénár 7 hvězd, režie 3, průměr 5. (12.02.2019)

Vynikající snímek se zvlášní neklidnou atmosférou, kterému vévodí tradičně precizní výkon Charlotte Rampling v roli ženy, která si nepřipouští ztrátu blízké osoby. Skvěle obsazený je i Bruno Cremer. Velmi se mi také líbila hudba Philippa Rombiho. Francouzká citlivá dramata jsou vždy příjemným filmovým zážitkem. http://www.youtube.com/watch?v=Z4o4-0VcloY (29.04.2012)

Zvláštní a zajímavý kousek, niterné drama ženy, kterou osud těžce zkouší, ztráta milovaného manžela je pro ni příliš velká, nedokáže ji unést, přijmout, smířit se.. Charlotte Ramplingová to rozehrála fantasticky, uvěřila jsem jí každý pohyb, pohled, nádech.. Bruno Cremer potěšil, ale bylo ho málo.. Je to moc pěkně natočené a hudební podmaz velice příjemný, pomalé tempo vyprávění mi v tomto případě nevadilo.. (10.05.2022)

3,5*/5 Geniálne napísaná rola pre Ch. R., psychologicky presná a nekompromisná, ešte lepšie zahraná -skalp dole! Len škoda, že divácky zážitok nie je priamo úmerný spomínanej "psychologickej štúdii". Ozon je opäť samým sebou, nič nedá zadarmo, kladie otázky a nedáva odpovede, resp. ich treba hľadať skryté pod povrchom (alebo "pod pieskom":). Záver presne taký, ako som od tohto tvorcu očakával, narozdiel od takých Hanekeho filmov som však neostal na konci ani nahnevaný, ani konsternovaný, ani prekvapený, skrátka som to prijal a zabudol. Keby si Ozon vyberal "komerčnejšie" témy, tak svoj talent nesporne viac predá, takto si na druhej strane aspoň zachováva svoju tvár a "svoj štýl" a divák vie čo dostane. (22.10.2012)