Dekameron

Vcelku dobře odvedená filmařská práce a silně přehrávané herecké výkony hold k Pasolinimu patří. Líbí se mi lechtivé, ne-li přímo vzrušující filmy, a nevím jestli se mám stydět, když prozradím, že mne příjemně lechtalo v podbřišku při sledování Dekameronu. Nebylo to ovšem způsobeno přitažlivostí ani jednoho z těch zajímavých komparsistů (opravdu nevím, zda takoví "fešáci" chodí po italských plenérech, nebo má Pasolini v týmu tak šikovné maskéry), ale bylo to způsobeno tím drsným, nevybíravým způsobem, jakým Pasolini zobrazuje jinak tak báječnou činnost, jakou je sex...a jéje...nějak se červenám, ale to naštěstí nevidíte. (11.08.2006)

V první řadě musím říci, že se mi film líbil. K Dekameronu jako k takovému od Boccacia mám velmi vřelý vztah, na střední jsem si pár povídek přečetl a líbily se mi. Z "Dekameronu" od Pasoliniho mám dost smíšené pocity. Jeden pocit je ten dobrý - svérázný obhroublý druh vtipu, určitá zemitost a u některých povídek atmosféra jako při čtení Boccacia. A teď to horší - občas značné tlačení na pilu (Pasolini se s estetikou skutečně moc nesral, ale přesto je jeho Trilogie života jeho nejmalebnějším obdobím tvorby), chvilková horší orientace (nebyl jsem si kolikrát jist zda se jedná pořád o tu povídku, či už o nějakou jinou) a někteří značně toporní neherci, kteří svými zjevy působí dosti odpudivě. Ale když to všechno vezmu dohromady, nemohu popřít, že je "Dekameron" dobrý film. (05.10.2007)

v další (respektive v první) povídkové adaptaci s Pasolini vzal na paškál Boccacciův Dekameron a i když mě druhá polovina celkem bavila, tak to ve výsledku je o třídu slabší než Kytice z tisíce a jedné noci. Jelikož sem Dekameron nečetl, tak nedokážu posoudit jak moc z něj Pasolini čerpal, ale prakticky u všech povídek mi chyběla nějaká výraznější pointa (nebo pointa vůbec) a většinou se to tak nějak tlouklo odnikud nikam...40% (04.03.2024)

"Proč tvořit obrazy, když je krásné o nich jen snít?" Dekameron je velmi vtipná a malinko zemitá záležitost. V každém případě jsem se příjemně bavil. Navíc se na to pěkně koukalo a poslouchalo. Bodejť by ne, když za kamerou stál Tonino dellli Colli, dvorní kameraman Sergia Leoneho, a hudbu složil Ennio Morricone. Nejlepší povídka? Jednoznačně ta o malíři, který pronese onen zmiňovaný výrok. (30.01.2010)

Upraveno v dubnu 2021. Boccacciův Dekameron je jedním ze základních prvků celé italské kultury, středověk barvitě ožívá v jeho vnitřní rozpolcenosti mezi katolickou zbožností a lidskou přirozeností. Pier Paolo Pasolini, marxista, provokující standard morálního pokrytectví, nemohl charakter Dekameronu odmítnout, pro svůj účel ho zlidovět a přenesl do Neapole a jižních oblastí. Pasolini vykouzlil italskou renesanci, ozdobil ji zpěvem neapolských lidových písní, za klášter jeptišek zvolil středověkou rezidenci a ve dvacátém století palác bankéře Becketta a dneska luxusní hotel Villa Cimbrone, staré kamenné domy s podloubími a oblouky Neapole a Casertavecchia začlenil kameraman Tonino Delli Colli do živoucího tepotu středověku v zábavnější, poetičtější i erotičtější podobě. Éros je základní lidskou podstatou, avšak mocenské ambice katolictví prodávají Thanata, přesto se nikdo před svodem Érota neuchrání, důvěřivost je znakem naivnosti, nevinnost je pokoušena, dobro se zlem jsou cestou v prachu zprzněny a čest nebývá vždy ctností. K hlavním protagonistům Pasoliniho obcování s Dekameronem patří: důvěřivý, oklamávaný, a přesto šťastný Andreuccio z Perugie (příjemný Ninetto Davoli), utajený svět jeptišek zjasňující mladík Masetto z Lamporecchia (sympatický Vincenzo Amato), nevěru zatajující Peronella (zajímavá Angela Luce), hříšník mravopočestnosti z podstaty samotné věci až do posledního dechu života Ciappelletto (dobrý Franco Citti), svého umění znalý renesanční malíř a Giottův žák (směle provokativní i meditativní režisér filmu Pier Paolo Pasolini), tak nedočkaví mlaďoučcí milenci Caterina (Elisabetta Genovese) a Riccardo (Francesco Gavazzi) a sexuální příležitost využívající kněz Don Gianni (příjemný Lino Crispo), Z dalších rolí: Peronellin milenec Giannello (Vincenzo Ferrigno), malířův doprovod na cestě (Giacomo Rizzo), ubohý prosťáček Lorenzo (Giuseppe Arrigio), Andreucciova falešná fešná sicilská sestra (Maria Gabriella Maione), horlivě zbožný Ciappellettův zpovědník (malíř Giuseppe Zigaina), Caterinin pragmatický tatínek Lizio da Valbona (Giorgio Iovine), či představený přemalovaného kláštera (Gianni Rizzo). Pasoliniho Dekameron je podařeným převodem podstaty slavného literárního díla na filmový pás, nesnesitelná lehkost středověkého bytí dostala stylovou podobu. Rozervanost lidských duší mezi katolickou výchovou a mravní společenskou normou na straně jedné a živočišnou a ziskuchtivou lidskou přirozeností na té druhé nemohla dostat zábavnější a smyslovější tvary. (02.02.2010)