Dekameron

Pasolini natočil adaptáciu poviedok, ktoré som nikdy nečítal. To je výhoda, pretože film by mal fungovať ako samostatné umelecké dielo, Séria krátkych, svižne natočených poviedok, niekedy vtipne vypointovaných, inokedy na prvý pohľad trochu vyšumených do stratena. To sa ale bude líšiť podľa diváckeho vkusu. Pre mňa sa skôr jedná o zaujímavý experiment, ako o silný umelecký zážitok. Každému určite utkvú v pamäti niektoré hrôzostrašné ksichty, nevynímajúc ten režisérov:). My ľudia sme už takí, ako nám tento film predkladá. Plní pokrytectva, klamstiev, ziskuchtivosti, chtíču (ten sa jediný na druhom svete odpúšťa) a falošného kresťanstva. Schopní manželskej nevery a toho najhoršieho, vraždenia. To si z neho zoberie každý. (06.11.2012)

Tvůrce tak složitý a jakoby přerývaný, jakým byl originální a esteticky až převzdělaný Pier Paolo Pasolini, i vzezřením tolik navazující na své renesanční předchůdce, nemohl vydávat jednoduchá a nekomplikovaná díla. Traktát přenesený na stříbrné plátno, podívaná obohacená o skvělou kameru, rukopis, jehož nezaměnitelnost již zdaleka bije do očí! Porozumět této hloubce znamená propracovat se k pozoruhodné svébytné kvalitě stále moderního světového globálního filmu. DEKAMERON, to předmorové hemžení Toscany i ostatní Itálie před černou smrtí poloviny 14. století, hrůzná vzpomínka, ale i nejeden netuctový zážitek, který se neomezuje na košilatosti, ale všímá si i ostatních stránek života, to všechno, shrnuto spíše do efektních scén než do volně komponovaných a do děje jakoby mimochodem vkládaných filmových povídek, je vlastně jednou velkou poutí po neučesané, ale plebejsky zdatné a radostné zemi. Obscénnosti, tolik zdůrazňované dobovou i současnou kritikou, tu vlastně přicházejí zkrátka: v době vypjatého erotického a pornografického filmu Pasolini působí spíše jako ostýchavý cudlín a způsob jeho pojednání těchto slunci vzdálených stránek lidského života je jemný a neopakovatelně - jak jinak to napsat - pasoliniovský. Myslím, že památka velkého italského filmaře bude i nadále přežívat v jeho tolik rozkošatělé a přece předčasně zavřené filmografii. (14.02.2010)

Stále viac ctím Pasoliniho odvahu, než remeslo, ktoré tŕnisto pokrivkáva. Dekameron je zameraný pudy, na bezbrehé porušovanie etiky jedincov. Úplne najviac fascinuje práve presvedčenie, ak vám pochybná osoba povie, že sex s rodinným členom nie je hriech a on exploduje nadšením, že pácha všetko v súlade lásky a učenia zo svätého písma. Osadenstvo je prikované a zdôrazňujúce špinu mentálnej skľúčenosti toho najškaredšieho zo všetkých škaredých prostredí, aké vari existuje. Ale pre koho. Pre niekoho najväčším darom z nebies. Film ako taký je ťažká amatérina, zaujímavá kontroverzia, očité prehrávanie a taký dovetok vetra pre divákov, ktorých to má vyviesť z miery. Avšak aj v porne sú presvedčivejšie peripetie záhradníka s "obeťou", ideologicky a marketingovo hrané, než celovečerné chumelenie bez invenčných umeleckých prísad. Ba čo viac, s nevyrovnanou celoplošnou dramaturgiou. Stále však mrazivo interesantné a slušné v rámci priemeru. Poviedkový charakter tú stopáž zachraňuje. (04.06.2016)

Pasoliniho interpretácia Boccaciovho Dekameronu je humorom blízka knižnej predlohe. Prostredie, hrdinovia a celkové vyznenie sú však na hony vzdialené aristokratickým vrstvám. Jednoduchí ľudia, zlodeji, tuláci, škaredých tvárí a pokazených chrupov sú v popredí jednotlivých epizód, tu len rozkošne humorných, tu odkrývajúcich temnejšie stránky ľudského chovania. Výsmech pokryteckých chovaní, úsmevnosť prekladaná vážnejšími poviedkami a kašľanie na cenzúru pri zobrazení nahoty, v príbehoch o rôznych podobách vášne, patria k najväčším kladom tohto skvelého filmu. (25.01.2005)

K mému úžasu musím uznat, že se mi to docela líbilo. Dekameron jsem zatím nečetl, ale už delší dobu se k tomu po krůčcích blížím. Mini příběhy jsou naprosto šílené a český dabing tomu dodává korunu, takže je to celkem legrace. Prasolini je staré prase. To vím od doby, co jsem se s ním vydal prožít 120 dnů Sodomy. Hádám tedy, že si z Boccacciova díla vybral to nejperverznější. Tahle Prasoliniho provokatérská stránka mě na něm opravdu baví. Nedobrovolná koupel v hovnech, perverzní jeptišky, smilstvo, pokrytectví, lži, přetvářka, závist, nenávist. To je Itálie 14. století. To je Dekameron. Je trošku smutné, že se od té doby prakticky nic nezměnilo. (13.11.2014)