Réžia:
Pier Paolo PasoliniScenár:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Franco Citti, Ninetto Davoli, Guido Mannari, Pier Paolo Pasolini, Guido Alberti, Silvana Mangano, Gianni Rizzo, Giani Esposito, Giacomo Rizzo (viac)Obsahy(1)
Filmová verze Boccacciova "Dekameronu" z roku 1970 tvoří součást tak zvané Trilogie života (Trilogia della Vita), do níž se dále řadí Canterburské povídky (1971) a Kytice z tisíce a jedné noci (1974). Jak patrno, Pier Paolo Pasolini se zaměřil na slavné soubory povídek, propojených rámcovou situací (v níž se vypráví a naslouchá) a dopřávajících značný prostor pro projevení národního ducha a lidového živlu... Jak režisér sám uvedl, šlo mu o tu skupinu lidstva, která se v budoucnosti - když dosáhne vyššího ideologického uvědomění - promění z plebejské třídy v proletariát. K nejslavnějšímu dílu italské renesance (psáno bylo 1348-1353) přistoupil Pasolini velice samostatně a originálně. Zrušil například jeho rámcové podmínky, tj. situaci, kdy se deset vypravěčů - sedm vážených paní a tři jinoši reprezentující vrstvu florentského patriciátu - uteče před zuřící morovou nákazou roku 1348 do idylického prostředí venkovského sídla, aby holdovali dobrému jídlu, tanci, hrám a čas si krátili po deset dní vyprávěním deseti příběhů. Tak jako vůči těmto vznešeným vypravěčům, projevil Pasolini úplnou ignoraci také k milostným a dobrodružným příběhům ze světa (nejednou exotického) aristokratů a panovníků; ve svém výběru preferoval lidovost a italskost. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (105)
Dekameron jako nejslavnější dílo Giovanniho Boccaccia. Jedná se přitom o hodně odvážné dílo vzhledem k době napsání. Nicméně Pier Paolo Pasolini se jím nechal inspirovat a i když implementoval název knihy do názvu svého filmu, tak nutno říct, že se knihou inspiroval velmi volně. A to říkám i s ohledem na fakt, že jsem knihu nečetl, ale ze školy dobře vím o čem je řeč. Režisér naštěstí nevsadil na podobu laciného sexu za každou cenu, ale některé scény jsou velmi odvážné, skoro na hranici porna. Kdo knihu nezná, bude mít asi problém s tím, kdy končí jedna povídka a začíná druhá, neboť mezi nimi nejsou žádné „mezery“. Hned za poslední scénou končícího příběhu následuje další. Problém jsem měl i s hereckými výkony. Mě osobně se zdálo, že někteří herci působili víc jako amatéři a ne profíci. I celá výprava místy působila lehce amatérsky, jako by se sebrala nějaká partička a nápadem, že si skáknou něco natočit. Ale možná to celé byl záměr. ()
"Prečo uskutočňovať dielo. keď je také krásne o ňom iba snívať?" Pasolini v tomto filme popri náboženskom pokrytestve poukazuje aj na triednu nadradenosť. Ricardo, ktorý je pristihnutý v chulostivej intimnej situácii otcom svojej milej, je vzatý na milosť, pretože znamená dobrú partiu. Lorenzo je zabitý bratmi svôjho dievčaťa, pretože je len sluhom v ích obchode (a navyše Sicílčan). Tendenčnosť a subjektívnosť Pasoliniho výkladu Dekameronu viedla k tomu, že si volil poviedky, zasahujúce hlavne opory moci: cirkev, rodinu a obchod. Komickú formu cirkevného zneužitia predstavuje legalizácia sexualnej služby, ku ktorej mníšky doviedli mladého vidiečana Masetta. ()
Ale jsou to lepsi tri. Vic bych se odvazil hodnotit az po precteni puvodniho Dekameronu. Nicmene film doporucuji. ()
Docela zábavné převedení knižní předlohy. Kdo si myslí že jde o něco velice těžkého na zkousnutí (jako v případě Boccacia) tak se mýlí. Jde o velice zábavné příběhy ze života "normálních" lidí. Záměrně dávám uvozovky protože ten kdo zná Pasoliniho tak ví že v jeho filmech není nic normální. Příběhy jsou to ale tak živé a věčné že by se klidně mohli odehrát i v této době. V jakékoliv době. Občas se něco uchylného ve filmu objeví ale jak tu kdosi podotknul oproti Salo je to pohádka. ()
Celkom zábavné a odvážne (stoporený penis v roku 1971!). Myslím, že Pasolini Boccaccia pochopil dobre a svojou osobitosťou tomu pridal ešte trocha šťavy. Jeho štýl je tu zrejmý - zvláštne bezzubé postavy a spodina môže niektoré citlivé povahy, zvyknuté pozerať vo filmoch len na fešákov typu Deloin alebo Mastroianni, odradiť. Sám Pasolini sa tu objavuje v úlohe pomocníka talianského umelca Giotta. ()
Mnohé filmové adaptace klasických děl literatury (pozn. 1) je poznamenána neskutečným zúžením rozsahu díla, prkenného držení se příběhové linky –(ač často v předloze není tím podstatným), ale nejvíc těmto filmům scházívá, je autorské podání ve smyslu sdělení vlastní interpretace – ta zaniká v efektně ohromující výpravě- sumou shrnuto podobají se tyto adaptace zápisům do školního čtenářského deníku (ve filmové podobě) tak, že často uteče duch díla, hlavní myšlenka a ani děj se, i když je hlavní osou, nepovede zachovat v plné šíři. Genialita Pasoliniho adaptací je švih, nadsázka, pochopení a uchopení díla (podpořená neotřelou výpravou, kostýmy, výběrem „herců“) díky tomu převádí to podstatné v plné šíři, naopak film využije k brilantním skizzám - to k čemu je potřeba 6 stran textu se zachycuje 40. sekundovou sekvencí s nadsázkou a přitom komplexně Dekameron(pozn. 2) je v tomto ohledu asi nejsvižnější samozřejmě nevykresluje všech 100 příběhů, ale rámování do dvou hlavních os -umělce a zloducha vystihuje výjimečně skvěle atmosféru Boccaccia a zároveň povýšením právě těchto dvou hrdinů (smrt a sen o umění) dílo autorizuje a je de facto umělcem interpretem, který hraje Boccacciovo noty. Pozn. 1: vyjma divadelních kusů -zde jsou jiná úskalí a literatury, která vznikala po tom, co byla již kinematografie zažitá jako kulturní medium, tedy cca od 50. let 20. Stol., kdy spisovatelé jsou již tak trochu dopředu připraveni na případnou adaptaci a píší, dá se říci poloscéristicky. Pozn. 2:přitom Dekameron je i dobrým příkladem velice špatných adaptací byl a je vyhledáván pro audiovizuální díla často - živočišné příběhy lásky jsou však víceméně převáděny na notu banálních eroticky laděných filmů, mentálně zasazených do reality dneška, ze kterých strach ze smrti morem- což je rám Boccacciův bytostně chybí- jsou to opravdu jen milostné zápletky v dobových kostýmech. ()
Pre mňa je fasinujúce Pasoliniho skvelé rozprávačstvo, ktoré vychádza z dávnych renesančných tradícií - či už je to v použitom nárečí, príbehu, celkovej atmosfére. A tomu je ochotný podriadiť aj svoje umelecké ambície byť za každú cenu originálny. ()
Viděl jsem od Pasoliniho dva filmy a myslím, že jestli se ještě donutím do shlédnutí nějakého dalšího počinu tohoto režiséra, dočkám se jistojistě fekálií, obnažených mužských genitálií, homosexuálních choutek, deflorace a úchylných průpovídek. Jelikož jsem se při Dekameronu navečeřel a večeři následně v sobě pár hodin udržel, zaslouží si tento film o jednu hvězdičku více než Saló aneb 120 dní Sodomy... = 40 % ()
Prvně jsem viděl asi v 15 letech, bylo tam pár vtipných scén, vše se točilo okolo sexu, jakého puberťáka by to nezajímalo. Film jsem viděl několikrát, a je to opravdu klasika, na kterou se rád podívám znovu. Doporučuji sledovat v italštině, její intonace, důraznost nádherně dokresluje dialogy, vystihuje jižní povahu. Mně postavy připadají uvěřitelné a lidské, a co se týče sexu ve filmu, právě to je reálné a zápletky jsou vtipné. Když se na film dívám nyní, vtáhne mě bleskurychle do děje a dýchá na mě historie a Itálie. Lituji ty co neumí tento krásný film prožít a nechat se jím vtáhnout do slunné Itálie a jen hledají sebemenší chybičky co by mohli kritizovat. ()
Úžasné, mám rád Pasoliniho filmy. I když má lepší než je tenhle. Z Dekameronu jde taková zemitá radost ... ()
#632 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/28105-the-decameron ()
Můj druhý film od Pasoliniho. Takovou přehlídku a množství odporných lidí dát dohromady byl určitě výkon. Film mě bavil, zábavné a lehce erotické historky jsou v podání neherců i uvěřitelné, protože to působí "lidsky". ()
Pekná zbierka renesančných príbehov mapujúcich nerestí a poklesky ľudí Milána. Nahota a sexualita zohráva hlavnú úlohu vo väčšine z nich. Samotné príbehy pôsobia naivne, ale to sa dá pripísať na účet samotnej knižnej predlohy. Produkciu možno pochváliť za verné zobrazenie postáv a prostredia renesančného Milána bez hanby a ostychu. Herci síce niekedy pôsobia amatérsky, no v rámci príbehov to vyzerá autenticky. 70% ()
Kto čítal knihu vie, že je to sled nekonečný príbehov, ktorý mňa unavil natoľko, že som napokon nebol schopný knihu dočítať. Tieto príbehy sa dajú sfilmovať rôznym spôsobom: Ako tvrdé porno, ako erotický seriál, ako komédia. Pasolini zvolil formu, v ktorej sa chcel asi vysmiať cirkvi a jej postoju voči sexu, vysmiať sa slabostiam a nekonečnej hlúposti ľudí. Ale nejako to nevyšlo. Nudilo ma to, netrpezlivo som čakal na ďalšiu a ďalšiu poviedku s nádejou, že bude lepšia... nebola. ()
70% ()
Příjemné přetvoření mistrovského díla na filmové plátno. Obzvlášť výběr herců působí vynikajícím dojmem. Doporučuji jako oddechovou záležitost a povinnost pro znalce literatury. ()
Příšernost Dekameronu a celé této trilogie je tak nezměrná, že bohužel vrhá trochu toho stínu i na jeden z nejoriginálnějších filmů Saló. Zejména některé jeho postavy se po zhlédnutí Dekameronu vykreslí v poněkud trapnějším světle. Příznačné je, že zatímco v Saló představuje Kruh hovna krizi, do níž aktéři dospějí, když už nevědí, co dál, zde k máchání ve sračkách dojde hned v úvodu. A pocit z něj ne a ne odeznít po celých 100 následujících minut. Pasolinimu neupírám, že na předvedení příběhů o sexu způsobem zcela neerotickým, a přesto nechutným, je cosi buřičského a snad i rafinovaného. Proto taky nedávám míň než 2 hvězdy. Perličkou je stín podprsenky na opálených zádech renesanční holčiny! ()
Tak jako ostatní díla režiséra poněkud svérázné, ale i pro laika srozumitelné. Připravte se na surový humor, poučení i chvilky za hranicemi dobrého vkusu. Záleží hodně na momentální náladě diváka, ale pokud se strefíte, tak jako já, zklamáni nebudete. ()
Jedna hvězda rozhodně dolů za ty homosexuální věci. Jinak opravdu nevšední podání s herci a neherci všeho druhu. 65%. ()
Vydařené byly jen povídky o ženě, která si zasadila do květináče hlavu svého milence a vtip o přeměně manželky na krávu. Jinak to pro mě byla pouze exhibice ptáků a koz. V první části filmu jsem měl dokonce pocit, že ten film režisér bere vážně. Moc se mu nedařilo navodit atmosféru nadhledu (jako to dokázal Fellini v Satyriconu). V druhé půlce už je to lepší. Ironie a nadhled se stupňuje. Ale celkově je to průměr. ()
Reklama