Euforie - Série 2

Sledované od februára do mája 2024. _ Druhá séria EUFÓRIE je nekonečná vyhrotená situácia, v ktorej človek definitívne prestáva hrdinom závidieť ich mladosť, krásu, sex, drogy a večierky. Tu už nie sú žiadni vinníci, sú len obete. A seriál definitívne prestáva byť "zábava" aj pre samotného diváka. Je to hlboký ponor do vyextrahovanej dekadencie dnešnej mládeže. A pritom zachované to, čo je pre teen vek trvalé bez ohľadu na dobu – silné city, idealistické predstavy o živote a vzťahoch a fatalistické konanie. Plus starý dobrý freudizmus – nie spoločnosť, politika, technológia… - ale neprítomný ocko (a prítomné drogy) sú spúšťačmi abnormálneho správania. _  Hodnotiť tu časti osobitne, nielen diely, ale hádam aj série, nemá veľmi zmysel, čím ďalej, tým viac vyznieva EUFÓRIA ako celok, a aj v rámci dielov si prechádza ľubovoľne medzi postavami, ktorých osudy sú previazané. Iba výnimočne sa prezentuje ako seriál s uzavretými, charakteristickými epizódami, väčšinou ide skôr o moderný trend sledovania krátkeho seriálu ako dlhého filmu naraz, v jednom ťahu, prípadne na pár šupov. A podobne sa to má aj so sériami - sú tu veci, ktoré sa doriešia, aj tie, ktoré sa nechávajú otvorené do tretej série. A tak to môže ísť donekonečna – tak ako život. _ Sam Levinson si na rozdiel od prvej celú druhú sériu napísal a zrežíroval sám. Niet sa mu čo čudovať – stvoril popkultúrny fenomén a chce si ho ďalej robiť iba podľa seba – a výsledok dosahuje väčších výšok, ale aj nedostatkov, ako v prvej sérií. Z rozličných pohľadov sa mu dá všeličo vytknúť... Dosť zvláštne rozvíjanie (či skôr zdržovanie) zápletiek stojí proti režijne a štylisticky neuveriteľne premysleným jednotlivým scénam. V tých jednotlivostiach je to ale majstrovské a ako celok emocionálne zasahujúce až zdrvujúce, čo je pre mňa rozhodujúca kvalita.. Ťažko si vybavím porovnateľné dielo, ktoré by tak presvedčivo sprostredkovávalo pocity a komplexné emócie, vrátane tých najextrémnejších. (03.05.2024)

Nekope do těch, kteří sejdou z cesty, „pouze“ poukazuje na to, kam až může vést užívání drog. Chtě nechtě následuje rozklad osobnosti, urážky a hádky s každým a kvůli všemu. Na jedné straně podívaná plná barev, světel a hudby, na té druhé realita, na kterou se místy vůbec nedívá příjemně. „Ztracená“ generace, u které jsou deprese, nahota, sdílení, omamné látky či další všemožné závislosti denním chlebem. Oproti první sérii nejsme o mnoho dál, je tu poslední noc v roce. Nejprve si odbudeme backstory drogového dealera Fezca, pak velkou party, na které si někdo zahraje na schovávanou ve vaně, další bude spoléhat na první pomoc v ponožce, jiný dostane vydatnou nakládačku. A v tomhle duchu to i pokračuje. Jízlivé a sebeironické postavy bilancují, vzpomínají, děsí se svých (dalších) strašáků ve skříni. A Rue se zatím nijak neděsí toho, že do toho zase spadla. Milostný trojúhelník Maddy, Natea a stále labilnější Cassie začíná nabírat na síle. A pak přijde premiéra hry s třeskutým obsahem, kdy cynismus šlape na maximum. Sofistikovaná vizuální estetika, spousta režijních nápadů, černý humor. A herecky zcela přesná Zendaya, která si krade řadu scén pro sebe. Za první polovinu série a hlavně pátý díl velká spokojenost. (29.03.2022)

Druhá séria nie je myslím horšia ako tá prvá, lepšie dokonca graduje, ale čo sa týka deja, tak tu sa naťahuje čo sa dá a Levinson si proste robí veci už len po svojom a je pravdepodobné, že stratí nejaké to percento verných divákov. Eufória je skvele formálne a štylisticky urobený seriál, jeho inakosť oproti konkurencii ale automaticky neznamená, že ho bude každý alternatívne mysliaci jedinec automaticky zbožňovať. Hodnotenie je možno prísne, ale prvá séria, aspoň teda prvých šesť epizód, mi sadlo viac. Možno to ale chce vidieť znovu v rámci celodenného maratónu... (01.03.2022)

Seriál, kterému se po dlouhých letech podařilo sesadit Hru o trůny z trůnu sledovanosti v rámci celého HBO, se svou druhou sérií vůbec dost ovlivnil svět. V negativním hledisku došlo bohužel i k tragédiím, které vyvolala témata, které seriál explicitně otevírá, v tom pozitivním Euforie přesvědčila minimálně mě, že není serošem čistě jen pro ženské oči. Ano, některých scén, které heterosexuálního muže odradí, by nás mohli ušetřit, z hlediska dialogů a vypjatých scén ale skutečně jde o vrchol televizních výtvorů nejen pro teenagery. Tady by se mohla inspirovat španělská Elita, na kterou jsem si několikrát během sledování vzpomněl, byť její jádro je trochu jiné. [viděno na HBO Max] (03.04.2022)

„VŠECHNY VZTAHY MAJÍ TRHLINY…“   Hodně sexu, hnusnejch feťáků a vztahů. Vobčas mi to připomíná ten seriál (to jsem byl ještě mladej kluk, takže ten nemůžete znát…) Beverly Hills 90210. Né, že bych ho nějak sledoval, ale mám dojem, že tady někteří řešej podobný píčoviny. Sice jsou u toho nahatý nebo sjetý… ale… Prostě občas mě to neba, občas jsem donucenej zamáčknout kroupu.. Jsou to takový minipříběhy, kterým vévodí drsnej (nebo nepříjemnej?) příběh fetky a finále, který má v sobě něco… co jsem fakt nečekal. Od „Beverly Hills“ totiž neočekávám takovouhle dramatickou extázi! Ale bohužel toho „ostatního“ bylo víc.     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Máme doma feťáka (a nechcem ho reklamovat). 2.) Parchant je zralej na exorcistu.   ///  Thx za titule „Michaela Křížová“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (14.04.2022)