Byli jednou dva písaři

Zdálo se mi, že několik dílů trvá, než se Horníček se Sovákem dostanou do formy, ale pak to stojí za to. Myslím, že se jim nakonec ani ze statku nechtělo. Je to svůdný typ existence- dost peněz, pití,jistá obživa- ideální platforma na vymýšlení blbostí. No a to je též ideální prostředí pro Sováka a Horníčka. 80% (15.02.2013)

Jediný seriál Jána Roháče a zároveň jediný, u nějž na scénáři mohli pracovat i dva géniové humoru Jiří Sovák a Miroslav Horníček. Ti měli absolutní volnost a jednotlivé dialogy mezi sebou jsou tak totální improvizace. Daný byl jen směr a téma hovoru. O to víc je nutné ty dva ocenit. Zkoumání a vědecké práce dvou dřívějších úředníků jsou o to zajímavější, že leckteré vědy byly teprve na vzestupu, ale oni o mnohých oborech mluvili zasvěceně, což vyčetli z knih. Třeba rozbíjení atomu. Každopádně podobný typ komediálních seriálů u nás bohužel nebyl častý, což s úspěchem písařů moc nechápu. Škoda, že u Horníčka se po hříchu jednalo o jediný seriál, přestože tento člověk odkojený spoluprací s Werichem měl nápadů hodně. (31.08.2023)

"Říká se,že moudrost přichází se stářím.Někdy však stáří přichází samo..." Miroslav Horníček, dlouholetý Kytlický chalupář.Kdo budete mít někdy cestu přes Kytlice u České Kamenice,zajděte na hřbitov u kytlického kostela a vzpomeňte chvíli u náhrobku Miroslava Horníčka,jeho ženy Běly a syna Jana..... (07.03.2011)

Ti dva rozšafní pánové, hloupí ve své vychytralosti, jsou občas geniální, občas mi neskutečně lezou na nervy. Tedy v tomto seriálu. Jejich rozmluvy a "moudra" jsou právě tak občas skvělá, občas na levačku. A také oba herci - Horníček mi přijde, že jede stále v dané linii (není poznat, že během natáčení došlo k tragédii v jeho rodině), u Sováka mi to přijde ale velmi nevyrovnané - jednu chvíli jede na plný plyn, jindy to celé ak nějak šolíchá. Ještě že je tam okolní osazenstvo, třeba Klára Jerneková, jež tomu dodává chvílemi větší šmrnc. (30.10.2014)

Tohle nebude klišé, kdy řeknu, že to bylo skutečně mistrovské dílo, ale hlavně koncert Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka. A přesně jak už se píše níže, to, jaký měli prostor pro seberealizaci svou a svých postav v Písařích, to už se asi nikomu nikdy nepostěstí. Oni to však vzali za správný konec a výsledek je velice příjemná záležitost, která ani po dlouhých desetiletích neztrácí nic ze svého génia. (11.04.2012)