Maleňkij seržant
Obsahy(1)
I v československé kinematografii vznikla řada naivně patetických příběhů o malých dětech ocitnuvších se ve válečné vřavě. V nyní uváděném filmu, natočeném ve spolupráci s běloruskými filmaři, je hrdinou desetiletý sirotek, jehož se ujme otcovsky ujme celá ruská jednotka. Chlapec tam odhodlaně slouží jako zdravotník. Když společně s vojáky dojde do Čech, setká se s matkou vojáka, jehož skonu viděl, ale dlouho nenachází odvahu říci jí krutou pravdu... (české a ruské znění) (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (26)
Já vím, že komentovat tento film je velmi nevděčná věc. Blbci, kteří každý film, který vznikl v SSSR, a priori považují za komunistickou propagandu, si budou dál stát na svém, aniž to třeba vůbec viděli, a normální divák si udělá úsudek sám. Přesto podpořím druhý tábor. Tento film nenabízí politiku, ale obyčejný lidský příběh, byť v možná trochu přehnaně patetickém hereckém projevu hlavního hrdiny. 50% ()
Borisek, malý seržantek je ilustrace doby, ve které jsme žili . Nemluvím teď o obsahu filmu , ale o rádoby komunismu , který k nám byl importován z CCCP . Kdo by natáčel takovou adoraci rudé armády , která potom, co osvobodila většinu východní a střední Evropy , toto území obsadila jako okupant . Film je naskrz prolezlý ruskou propagandou a je mi z něj na zvracení . Už nikdy takové malé seržantky . Byl jsem tehdy dítě, ale i tak jsem věděl od prarodičů , jak se věci mají . Byli jsme totiž třídní nepřátelé tzn. odpůrci KSČ a jejich proruské politiky. ()
Hrdinství Rudé armády se muselo připomínat takřka neustále a oslavující motiv se neobjevoval jen u válečných filmů pro dospělé, ale občas také i ve filmech pro děti, ve kterých se právě děti bojů nějakým svým přičinění zúčastňují. Sovětská kinematografie jich má spoustu. Třeba ´Polonez Oginskogo´ (1971), kde desetiletý chlapec pomáhá partyzánům během odstřelování železničního viaduktu. Československé snímky, většinou ve spolupráci se sovětskými filmaři, jsou skromnější, ale hrůzy války i tak nevynechávají, viz ´Práče´ (1960). Je to případ i tohoto snímku, ve kterém je nacistická zlovůle ukázána hned v prvních minutách. Potom se to už jen veze v naivním dějovém balastu, právě se zaměřením na dětské diváky. Snaha o srdcervoucí etudu se smutnou matkou svého padlého syna však bohužel nevyšel. Je to až moc natahované a že je to matka válečného hrdiny, na kterého může být a je pyšná, je po divácké stránce jasné hned od prvních okamžiků. Plně ideologický film o válečném hrdinovi Rudé armády v dětském pojetí číší až moc svou agitační naivitou, čímž naprosto ztrácí na zajímavosti. Zajímavé je, že se tvůrci ohledně charakteru desetiletého Boriska zřejmě inspirovali devatenáctiletým Aljošou ve filmu ´Balada o vojákovi´ (1959). ()
I když jsem tento film viděl několikrát v kině v rámci povinné projekce pro ZŠ, tak i bezmála po třiceti letech nemám důvod se na tento film dívat očima zahořklého nebo jinak labilního diváka. Pro mě politická agitka není zahlédnout rudou hvězdu na klopě, proto mi ani neunikl okolní příběh a pozoruhodné detaily, které mnohdy dnešním strnulým filmovým tvůrcům v jejich tvorbě chybí. ()
Odpad jsem udělil z lehkomyslnosti a nedbalosti. Není se co divit. V obdobném duchu je natočený celý tenhle až přiliš uvědomělý film. I když se překlenu přes problém(y) celého pojetí, tak jako to uměli Komsomolci, je nutno ještě přečíst vynikající knížku "Daleko od Moskvy" a na to už prostě nemám. Bohatě stačí sledovat desetiletého chlapečka, který ač osiřelý, najde přátelské objetí, neřkuli otcovské pouto u ruské jednotky, která je sexuálně hodně vyhladovělá. Za věrné služby z něj udělali zdravotníka, který se vzorně stará o jejich ohnilé údy a zaplísněné pyje. Co horšího může být, když se do vojáka dá infekce. Ale co horšího může být, když se tahle infekce rozleze do celého filmu. Už jednou jsem cosi podobného absolvoval s "Práčetem" a tam byl znát kvalitní režijní přístup, ale tady už se do stejné řemeslně kvalitně proudící řeky nevkročilo. Přítomnost několika známých českých herců určitě potěší našince, ale to je asi největší přednost, jinak dosti drasticky pojatého filmu co do diváckého prožitku. Ono na tom filmu totiž není nic tak zajímavého, co by diváka - masochistu nutilo koukat se na něj a není tudíž možnost poutavě ho pak převyprávět svým známým, nebo případně jim ho doporučit po zralé úvaze uvědomělého vojína, ehm, diváka. Opravdu se tentokrát válečná vřava mohla obejít beze mě. Klučina je to i přes jeho těžký filmový osud tradičně "sovětsky" nesympatický, a to se pak těžko vyzdvihují nějaké klady na příběhu. Ten jde ostatně v patetických intencích s cílem získat si diváka na svoji stranu. Jenže divák zůstal na druhém břehu a přes domnělou válečnou vřavu ukazuje posunky, že tenhle film je píčovina na entou. Zdrastvuj maladěc! Da svidanija daragoj drug! 0% ()
Reklama