Zapomenuté místo

Kouzelný příběh vyprávěný očima tehdy asi jedenáctileté dívenky. Off the Map je o tom, že vůbec nemusíte mít hodně peněz, dům, dokonce i telefon nebo elektřinu, což je asi pro spoustu lidí absolutně nemyslitelné. Žít se dá úplně stejně i bez těchto věcí a to možná dokonce štastneji, o čemž nás přesvědčili aktéři tohoto milého a celkem neznámého filmu, v čele pro mě s netradiční Joan Allen v roli volnomyšlenkářské matky. (19.10.2014)

Takový nenápadný filmeček, ale chytil mě, a docela dlouho nepustil. O lidech, kteří chtějí a dokážou žít jinak, to je vždycky inspirující. Možná trocha stesku po časech, kdy byl člověk taky tak divoký a volný jako ten kojot. Skvěle zahraná Bo, a krásná role pana Gibbse, který jakožto zástupce civilizace neodolal kouzlu místa, musel zůstat a začít malovat. Taková malá naděje na to, že život není nalajnovaný, a nikdy není pozdě změnit kurz. (15.04.2012)

Ale áno, aj takto sa dá žiť. Každému, ako sa páči. Ale vedzte, že môžete vlastniť dom, nemať ani korunu na účte, mať zásoby potravy na 4 roky, zásoby dreva na 3 roky, kopec šatstva, úžasnú ženu a skvelú dcéru a aj tak sa na chvíľu v živote stratíte. Alebo ste celý čas stratený a jedno stretnutie vás nakopne tak, že všetko hodíte za hlavu a budete aspoň chvíľu šťastný. Napríklad desať rokov. Zvláštny film s fakt výbornými dialógmi a fajn muzikou. (03.01.2017)

Film, ktorý vyžaruje také úžasné fluidum, že to je len ťažké opísať. A to aj napriek tomu, že príbeh je po dramatickej stránke pomerne jednoduchý. Snímok je možné brať ako krásnu ukážku toho, ako šťastne a plnohodnotne sa dá žiť aj bez výdobytkov civilizácie a v prostredí, kde má hlavné slovo divoký kojot a všadeprítomná nádherná príroda. Všetko je len o ľuďoch a o tom ako sa rozhodnú, tak ako napr. ten maliar vo filme. Žil síce krátky život, no tak šťastný, bohatý a precítený, že o tom bežný mestský človek môže len snívať. Jednoduchá dráma, no zato pocitovo nesmierne bohatá. 85/100 (14.12.2016)

Z filmu je znát obrovská radost z vyprávění, celý film jsem tím byl fascinován a nechtělo se mi pryč, poslouchal bych Bo donekonečna. Kupodivu se mi ani okamžikem nevkrádalo do mysli, že by tu mohlo jít o nějakou "oslavu" života v pustině - naopak, je to (ne)idylický příběh o vnitřní bolesti a démonech uvnitř nás - každá z postav je tam má, včetně té dívky, všichni se s nimi musí potýkat, podléhat jim, ve vzácných okamžicích radostného sdílení na ně zapomínat. P. S. Jižanská verze Betonové zahrady (a taky Vliv gama paprsků na měsíček zahradní)... (14.07.2015)