Pán zo Salzburgu – 1964 (S03E01)

Kromě oné zábavné části celého dílu a místy až překvapivé akčnosti - mimo jiné setřesení sledovatelů i oněch perfidních dederónů, co prchají z východoněmeckého ráje nějak tak zemanovská klasika. Zeman s Abrhámem se řítí embéčkem na jih, chvílemi v protisměru a hlavně přes plnou čáru (mám pocit že čáry na silnicích se objevili až někdy kolem osmašedesátého, ne-li později). Je zde zase ona falešná a hlavně nereálná spolupráce mezi kriminalisty a STB. Kriminálka by rozhodně neřešila útěky východních Němců na západ a navíc ve spolupráci s oním česky mluvícím majorem od Stasi. Tahle figura už z Vajt Lajnz je ovšem zajímavá tím, že ukazuje naprosto pravdivě  a reálně, že ne všichni sudetští Němci byli nuceni odejít, dost překvapivé je číslo těch, kdo odešli dobrovolně do budoucího NDR a to jako opravdu (200 tisíc viz. nejmodernější historické výzkumy), nakonec dalších víc než 250 tisíc jich tady zůstalo. Paradoxně, v době, kdy se odehrává tenhle opus, tak odcházeli bez problémů sami - ale do NSR. To už jako malej pamatuju. Stejně jako fakt, že embéčko se horko těžko začínalo v dubnu roku 1964 vyrábět a nebylo tak zdaleka běžným autem, jako je zde předváděno. Pobavila mě Zastava 1100 před hotelem Paříž (ta se začala v Kragujevaci vyrábět roce 1971!). Takovýhle "retropřešlapů" je veledílo plné. A zdaleka nejen u aut. Kuchyňská linka u Zemanových se poprvé obejvila někdy po roce 1975, stály se na ní tehdy celonoční fronty před DBK v Praze. A oblečení nebo účesy? Němec v té době hrál na prknech ND Hamleta, takže se nemohl nechat dát vystříhat, jako to bylo v době tohoto dílu stejně jako Mrkvička. Éra mániček k nám přišla později a přinesli ji Beatles, ti se shodou okolností ocitli v roce 1964 na začátku vrcholné fáze své kariery. O interierech jsem psal už v jiném komentáři k tomuto zázraku. Člověk se neubrání porovnání se skvělým Světem pod hlavou, který se sice podehrává až v roce 1983, ale byl točen 2017, odstup od událostí byl tedy na rozdíl od Zemana víc jak dvojnásobný. Přesto je zpracován (až na nablýskaná, ale vzorně dobová auta dokonale a do detailů, které může i snaživě řešené Vyprávěj závidět) dokonale. Zato tady je všechno neuvěřitelně odfláknuté, mluva je komická a naznačuje se tady už vyčuranost Mirka Stejskala (vybavilo se mi slavné fučíkovské - Mirek zradil...), když s kolegyní šmírují v hotelu Paříž hlavního zloducha, sympaťáka Abrháma. No a Mirek samozřejmě radí Vnukové, aby si objednala to nejlepší a nejdražšší, když to platí "erár". Jen tak mimochodem, ty ukradené známky se objevují podobně v o čtyři roky starším fimu Osud jménem Kamila. A je škoda, že ona Mirkova mladinká kolegyně - Milada Vnuková se už ve filmu moc neobjevila. Bůhví, kde vzala konec, byla roztomilá. Soudruzi tomu prostě nedali, co to chtělo, aby to aspoň dobově vypadalo. Stačilo se podívat do kupy filmů, natočených od roku 1945... A tak na závěr zůstává jedna jediná zásadní otázka. Skutečně někdo mohl myslet vážně, že kádrová rezerva a zástupce majora Pavláska na kriminálce by byl použit jako obyčejná volavka v podstatě nevýznamné kauze, kombinující kriminální případ (kradené známky) a politický - útěky východních Němců z ráje poté, co jim slovy Williga konečně zatrhli tipec výstavbou berlínské zdi tři roky předtím? To je i na detektivku v televizi poněkud silná káva. A to jsem k podobným opusům hodně tolerantní. (13.11.2023) (menej) (viac)