Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Scénář: Sam Peckinpah, Gordon T. Dawson .. Hořký film. A dlouho bohužel velká nuda. Alfredo Garcia je od začátku mrtvý muž a tak děj spočívá v tom, že se jede na hřbitov pro jeho hlavu. Nebojte se, to není spoilerování, tohle všechno je ve filmu jasně řečeno hned v úvodu - chci vás jen varovat před pekelnou nudou (na úrovni slabých dvou *), která to putování doprovází aneb zbytečné epizodky (ala flashbacky v Lost :-)). Je to dlouho taková nezáživná road movie dvou zoufalých milenců, kteří si chtějí přivydělat na jednom pofidérním kšeftíku. Ani jejich vztah a cesta však nepřináší nijak věrohodné natož zábavné osvěžení (částečného odůvodnění těchto epizodek se přeci jen dočkáme, ale stejně to nepřekryje onu pachuť nudy!). Zhruba po dvou třetinách děje nastává zlom a příběh se promění na klasickou honbu pomateného muže za pomstou. Příběh najednou začne svižně plynout a ostře kontrastuje se zbytečně nevěrohodnou více než polovinou filmu. Ale konečně baví a přináší něco pamětihodného. Suma sumárum, Bring Me the Head of Alfredo Garcia si minimálně jedno zhlédnutí určitě zaslouží, ale doporučuji se obrnit na už zmíněný velice slabý rozjezd. Dodávat, že mi mexické prostředí, kde se Peckinpah nejčastěji pohybuje, vůbec nesedí, snad už ani nemá smysl. (02.11.2006)

Nedokážu dost dobře posoudit, jak působil film na diváka v roce 1974, ale z dnešního pohledu zas až tak násilný, jak by to mohlo ze zdejších komentářů vypadat, film není. Jediná scéna, která diváka překvapí, je scéna zpacifikování povětrné ženštiny jedním ze zabijáků. Co se děje týče, tak smekám klobouk. Perfektní story bez kladných hrdinů (hlavní hrdina např. nikdy neopomene okrást mrtvoly). Tvrďáci až za hrob. Škoda pár zbytečných scén (např. návštěva motorkářů). Být přestřelky trochu více wooovštější dám maximální hodnocení. (14.05.2006)

Sam Peckinpah proslulej svou drsností ve filmech, tady podle mě nepředved všechno co umí. Atmosféru sice dokázal vyvolat slušnou, ale ta hodina, kdy se prakticky nic moc důležitýho neděje se prostě jen tak neztratí. A to ani když ze závěru udělá slušný jatka, kdy Warren Oates skolí fakt docela slušnej počet osob, ale i ty mohly byt daleko lepší a hlavně daleko drsnější, než jak je to prezentovaný. (19.10.2007)

Hádám, že v tomto případě se jedná o čistě terapeutický snímek, jež by byl výživný spíše pro psychology, než filmové kritiky. Ostatně nebylo by divu, při tom množství groteskně-depresivních postav, hektolitrech tequily a s (poněkud jednostrannými) rozhovory hlavního hrdiny s (mrtvým) Alfredem Garciou. Ale což, u umělců je celkem běžné, že jsou tak trochu „na hlavu“, to není nic nového pod sluncem. Avšak mnohem zajímavější mi přijde otázka vztahu filmu a alkoholu – čím to, že tolik vlivných režisérů buď alkoholu nezřízeně holdovalo (Peckinpah, Orson Welles, či „náš“ František Vláčil) a nebo naopak byli jeho zapřísáhlými odpůrci (Federico Fellini, Ingmar Bergman, etc.)? (06.11.2016)

Líbilo se mi to víc než slavná Divoká banda, ale stejně mám pocit, že Peckinpah nebude zrovna můj šálek kávy. K atmosféře, syrovosti (likvidace prostitutky mě v dobrém slova smyslu naprosto šokovala:) i Warrenu Oatesovi nemám výtky, pravdou však je, že občas začala prosakovat nuda. Posledních 20 minut filmu bylo tak trochu zadostiučiněním, hlavně nekonečná jízda s hnijící hlavou v autě byla báječná. Samotný závěr filmu, kdy hlavní týpek odmítne milion dolarů a místo toho se nechá radši zabít, mě však akorát pořádně nasral a zkazil jinak velmi dobrý pocit z filmu. (14.08.2010)